pondělí – den 12. – 24.4.2017
Noc byla poklidná, bouřka, které jsme se obávali, se nekonala a obloha i dnes zůstává zatažená. Ze všeho nejdřív navštívíme infocentrum, mám sice předem připravené trasy, které půjdeme a hlavní zajímavosti, které chceme vidět, ale co kdyby nám poradili ještě něco dalšího. Narazím tam na obrázek nějakých kreseb na skále, takže hned vím, na co se ptát jako první - kde to je? Zjistím, že je to hned druhé odpočívadlo směrem od infocentra k parkovišti, kde budeme nechávat auto. Dále se ptám, jestli tu je nějaký autobus tak jako v Grand Canyonu, Zionu a Bryce a potvrdí se mi, co jsem si stejně myslela - ne, tady žádný takový autobus není (celkově jsme s autobusy skončili, nejsou ani v Canyonlands, Arches, ani v Yellowstonu).
Kresby na skále by se nazývají piktogramy (Pictographs), rytiny či řezby se nazývají petroglyfy, ty místní jsou: „Fremont Petroglyphs“. Tady na Capitol Reefu sídlila fremontská kultura někdy v období 600 – 1300 n.l., byli to lovci a sběrači, ale také pěstovali kukuřici a fazole. Kukuřice byla mletá na moučku na kamenném povrchu (metate) s použitím dalšího kamene drženého v ruce (mano). Jedli také piniové oříšky, rýžovou trávu, různé bobule a hlízy. Vyráběly se zde zdobené hrnce, kožené mokasíny a proutěné košíky. Antropomorfní (lidské) postavy fremontských petroglyfů mají obvykle lichoběžníkovitě tvarované tělo s rukama, nohama a prsty. Postavy jsou často komplikovaně ozdobeny čelenkami, náušnicemi, náhrdelníky, oděvy a výrazy obličeje. Ze zvířat je nejčastěji znázorněna horská ovce bighorn, jeleni, psi, ptáci a hadi. Také jsou tu běžné abstraktní a geometrické tvary a obrysy ruky.
Když přicházíme k velké hladké stěně, všimneme si nejdřív dalekohledu, díváme se do něj sem a tam, zkoumáme povrch stěny, ale nic nevidíme. Přijdeme tedy ke stěně trochu blíž, až k zábradlí (přímo ke stěně se nesmí, aby nedocházelo k poškozování petroglyfů) a zíráme zase na kamennou plochu a nic nevidíme. Stejně jsou na tom i další návštěvníci, ale po chvíli někdo z nich rozjařeně ukazuje, kde našel rytiny. Když se soustředíme na ukazované místo, najednou je vidíme zcela jasně také, až je nám divné, že jsme je neviděli hned. Poznám tam zcela jistě dvě kozy a pak něco, co vypadá jako mimozemšťan, protože tomu trčí z hlavy dvě anténky, pokud to tedy není mravenec, nebo květina. Část rytin byla v nedávné době zničena samovolným skalním řícením, je tam vidět, že se docela čerstvě něco odlouplo.
Fremontské petroglyfy
Potom popojedeme autem na další parkoviště o dva kilometry dál na východ a jdeme k Hickmanově skalnímu mostu (1,4 km), odkud to vezmeme zkratkou mimo značené cesty (a trochu se bojíme, aby nás nechytil nějaký strážce parku) a když vylezeme z úzké rokle na cestu, pokračujeme k vrcholku Navajo Knobs (2.127 m n.m.). U Hickmanova mostu jsme seděli, kochali se a svačili a také jsem tam měla zajímavý zážitek z toho, jak jsem se rozhodovala, jestli okřiknout nějaké děti, které tam ryly do skály. Jirka na mě poznal, jak mi to drásá nervy (rýt do skály v národním parku je dost špatné samo o sobě, ale ještě k tomu přímo u té nejvýznamnější památky!). Takže jsem vstala, seběhla asi dvacet metrů k nim a spustila na ně něco v tom smyslu, že to se nedělá a že by z toho mohly mít velký průšvih a že je za to velká pokuta. Nijak mi neodporovaly, jen na mě bez výrazu koukaly. Jaksi nebylo už co dodat, vyplýtvala jsem celou svou anglickou slovní zásobu, tak jsem se otočila a odešla. Děti seděly na místě a očividně přemýšlely, jestli pokračovat v rytí nebo ne, naštěstí se rozhodly, že budou dělat něco jiného. Když pak přišli jejich rodiče, pochopila jsem, že jsem se s angličtinou nemusela namáhat – byli to Němci.
Hickman Bridge
Putování krajinou v tomto národním parku je zajímavé, stezka je celkem dobře značená kamennými panáčky, jinak by vidět moc nebyla, není vůbec vyšlapaná. Potkáváme asi osm lidí za celý den. Trasa nám připadá docela dlouhá a vyčerpávající, podle mapy.cz jsme nastoupali 1500 m, čemuž se mi nechce věřit, spíš mi to připadalo celou dobu jen mírně zvlněné, ale vysvětlovalo by to to vyčerpání.
Jestli jsem si včera po příjezdu do parku myslela, že pro Capitol Reef budou typické rudé skály, tady to není pravda, jsou spíše bílé až okrové. Pohybujeme se po jakési náhorní plošině, ze které máme výhled na impozantní skálu The Castle dole pod námi a na různé odstíny hornin, pod námi dominuje opět červená.
Krajina parku Capitol Reef
The Castle (skalní útvar zvaný „Hrad“)
Když přicházíme k vrcholu Navajo Knobs, fouká prudký vítr. Chvíli si i říkám, jestli má vůbec smysl lézt až na vrchol, že výhled už o nic lepší nebude a mohlo by nás to úplně sfouknout dolů. Ale nenecháme se odradit, nakonec se na vrchol vyškrábeme. Nijak dlouho tam však netrávíme, natož abychom se tam třeba nasvačili, na to si najdeme sympatické závětří o trochu níž.
Na vrcholu Navajo Knobs pořádně foukalo
Cestou zpět si hodně všímám černých balvanů, které se válejí uprostřed žlutobílých plochých skal. Kde se tu vzaly? Rozpadla se snad nějaká vrchní vrstva tak dobře, že zbyly jen balvany a nikde ve skále není vidět černý pruh? Záhada zůstává nevyřešena, ani na internetu později o podivných černých kamenech nic nenajdu. Jako malý pomníček tu stavíme černého sněhuláka, vlastně "kameňáka". Nemůžeme se zbavit dojmu, že vypadá hrozně smutně, i když mým záměrem spíš bylo udělat tady něco pro pobavení ostatních.
Krajina s černými balvany
Černý "kameňák"
Kolem třetí hodiny jsme zpět u auta a rozhodujeme se co teď budeme dělat, docela by se mi líbilo vidět ještě Cassidy Arch, ale buď bychom museli jet autem po nezpevněné cestě a pak jít skoro šest kilometrů pěšky nebo auto toho utrpení ušetřit a jít pěšky deset kilometrů, na což se necítíme. Pak je tu varianta jet autem na jih po Scenic Drive a nebo jít pěšky do kaňonu Cohab. Abychom si ho mohli projít celý, chtělo by to právě ty autobusy, na které jsem se ptala v infocentru. Dohodneme se, že celý kaňon si neprohlédneme, půjdeme jenom část trasy. Myslela jsem si, že cesta povede kaňonem, ale díváme se na něj jen shora a protože nás nijak zvlášť nezaujme, rozhodneme se brzy k návratu a zbylý čas strávíme radši lenošením na skále, konečně totiž zase svítí sluníčko.
Cesta nad kaňonem
Večerní opalování