7.7.2016
Když mi Eva řekla, že jde večer do kina na outdoorové filmy, váhala jsem, jestli jít také, nebo se radši projet na svém novém kole, ale pak jsem se dozvěděla, že začátek je až o půl desáté, takže stihnu obojí. U večeře jsme se potkali ještě s několika kolegy a přišla řeč na to, co kdo bude dělat večer, tak jsem je pozvala také do kina a všichni se rádi přidali, šlo nás celkem pět.
První film byl o lyžování, záběry byly pěkné, ale nepochytila jsem, jestli to mělo nějaký děj nebo myšlenku. Zato další film se mi líbil právě z důvodu myšlenky - jedna dívka asi v mém věku se rozhodla natočit film o Gwen Moffat (nar. 1924), britské horolezkyni a první ženě, která pracovala jako horský vůdce. Zároveň se tato dívka podívala na místa, kde byl Gwen, brodila se řekou, lezla po skále bosá, vylezla stejné skály jako Gwen (s lepším vybavením). Ve filmu byly záběry z lezení, plavání, chůze i běhu, záběry z rozhovorů s Gwen a její staré fotky.
Další film byl o lezení po ledovci a v ledové jeskyni (horizontálně, po stropě) s mačky a cepíny. Další film byl skoro beze slov, jen záběry na cyklistický sjezd se skoky ve vzduchu, pak film o paraglidingu a akrobacii s padákem a ještě jeden krátký film o horském cyklistickém závodu, pak také něco o běhání v horách a nakonec asi nejzajímavější film o přípravách party "bláznů", kteří chtěli sjet (skočit) Niagarské vodopády s kajakem. Při tréningu na vodopádech někde v Mexiku se jeden z nich utopil. I přesto byli rozhodnutí Niagara sjet až do posledního dne, ale ráno těsně předtím si to rozmysleli, nechtěli riskovat život.
Byl to pěkný večer, filmy mě naplnily energií, možná proto, že všechny byly sice o extrémních věcech, ale přesto teď nějak bližších - vždyť tady mohu chodit (a když budu chtít, tak i běhat) po horách, mám kolo, takže mohu i jezdit (i když ne skákat), mohu si půjčit kajak (i když nehodlám sjet žádné vodopády), mohu jet na raftu na peřejích a mohu snad časem i lyžovat. Takže dobrodružství a vzrušující zážitky nejsou pro mě jen ve filmech!
Obr. 1 Plakát