21. Pádlování

26.6.2016

Přemýšlela jsem, co budu dělat dneska večer a protože celý den bylo hezky, na déšť to nevypadalo a ani ho nehlásili, požádala jsem na recepci hotelu o canoe-pass, seznámila Evu se svým nápadem jít na loďku a rychle jsme vyrazily, protože pass smíme mít jen tři hodiny, z toho dvě hodiny ho můžeme využívat. K půjčovně lodí přicházíme asi po dvaceti pěti minutách, půjčíme si vesty, pádla a kanoi a můžeme si vybrat, kam poplujeme, buď po krásně modrozelené Bow river nebo po menším 40 Miles Creeku. Vybereme si potok, protože musíme nejprve proti proudu a tady to bude lehčí, potok teče pomaleji.

Evče se moc nechce být zadákem a kormidlovat, ale je o něco těžší, takže místo vzadu jí náleží a já se usadím na příď coby háček.

Trochu se posmívám (sama pro sebe) párům na kanoích před námi, jak si přehazují pádla z ruky do ruky, zprava doleva... Nevidím ani jednu loď, která by jela rovně, všichni kličkujeme (ano, včetně nás, ale aspoň pádlo držíme správně). Několikrát jsme příď "zapíchly" do břehu, jednou na nás z jiné kanoe pokřikují něco o Icebergu a Titaniku a při zpáteční cestě ty samé lidi vidíme, jak si naberou spoustu vody do lodě při vystupování na mělčině. Vytahují z vody telefon, kabelku, slečna je úplně mokrá od pasu dolů, ale oba se tomu náramně smějí. Eva jim vrací poznámku o Titaniku...

Dvakrát jsme viděly ondatru.

Občas jsme musely překonat obtížné úseky - prokličkovat mezi spadlými stromy a zároveň se sklonit a uhnout větvím nad sebou. Jindy bylo potřeba projet úzkou mělčinu, kde kanoe drhnou o kameny a větve, je potřeba se nadlehčit, buď se opírám o pádlo (hlavně ho nezlomit!), nebo cestou zpět vystoupím úplně z lodi, trochu ji popotáhnu a zase nastoupím. Jsem ráda, že jsem Evu přitom nevyklopila, nebylo k tomu daleko.

Najednou vidíme, že kanoe před námi zastavuje a obrací se a už tušíme důvod - vypadá to, že před námi leží ve vodě strom tak, že se nedá objet ani podjet. Rozmýšlíme se, jestli kanoi přenést a pokračovat, nebo se vrátit. Za tímto stromem jsou ale ve vodě další a kdoví, jestli ty by se objet daly nebo ne, takže se rozhodneme vrátit. Někdo nám radí podívat se k Vermilionským jezerům, zkusíme to, ale nemáme dost času dojet až k nim, nevadí - příště můžeme vyrazit přímo tudy a stihneme se projet i po prvním jezeře.

Jsem nadšená, moc se mi to líbí, je krásně teplo a docela dobře nám to jede. Tak doufám, že brzy si to zopakujeme.