Výlet k Mount Assiniboine

25.1.2017

I když teď po koupi auta nemám peněz nazbyt, rozhodla jsem se, že si splním přání – proletět se helikoptérou nad horami a podívat se až k 50 km vzdálené Mt. Assiniboine, které se přezdívá „Kanadský Matterhorn“.

V předpovědích hlásili dlouhotrvající slunečné počasí, tak proč neletět třeba dneska. Výlet jsem se pokoušela zařídit už před Vánoci, ale nevyšlo to, dvakrát na mě zapomněli v agentuře, která měla výlet zprostředkovat, potřetí jsem odřekla já, protože se změnila předpověď počasí a mělo být zataženo. Nyní jsem se rozhodla nekomunikovat se zprostředkovateli, ale přímo se společností, která helikoptéry vlastní (či provozuje). Komunikace tentokrát byla bezproblémová, stačilo zamluvit si let den dopředu a zaplatit přímo na místě.

Heliport je v Canmore. Vyrazila jsem tam autobusem, našla jsem si nejbližší zastávku i budovu společnosti Alpine Helicopters, uložila oba body do telefonu a pak ho zapomněla doma. To bych nebyla já, abych doma něco nezapomněla! Nevadí, adresu si pamatuji z hlavy, mapu autobusových zastávek mám i v papírové podobě, a tak všechno najdu a dorazím na místo s hodinovým předstihem, tak jak jsem plánovala.

Celou cestu jde přede mnou nějaký mladý chlapík se zrcadlovkou přes rameno, tak si říkám, kam by tak za město pěšky šel, když ne taky na výLET. A taky že jo. Přijdeme těsně po sobě, zaměstnanci si pak myslí, že patříme k sobě, musím na sebe trochu upozornit, že chci zaplatit svůj zamluvený let.

Čekání na odlet si pak krátím prohlížením pohlednic, suvenýrů a studiem nástěnné mapy. Kudy poletíme? Které hory a jezera uvidíme? Potom pozoruji přistávající helikoptéru a fotím si ji. Jeden ze zaměstnanců nám oběma nabídne, že si do ní můžeme sednout a prohlédnout si ji zevnitř. Ukazuje nám, jak se startuje a ovládá. Mám pak také dobrou příležitost požádat o vyfocení. Předtím, když jsme byli uvnitř budovy, jsem se styděla o to požádat, ale jak se říká „líná huba, holé neštěstí“ a o fotku opravdu stojím.

Ptám se, jestli budeme mít dva piloty, nebo jestli někdo z nás bude sedět na tom sedadle vepředu. A dodávám, že bych tam opravdu hodně ráda seděla (v rámci výše zmiňovaného pořekadla, na které ten den už podruhé myslím). Musíme počkat, až přijdou ostatní a pak se uvidí – helikoptéra musí být vyvážená, není možné, aby na jedné straně (nebo vepředu/vzadu) seděli samí silní a na druhé straně samí hubení. Ale slíbil mi, že udělá, co půjde.

Ve tři čtvrtě na jedenáct dorazí čtveřice našich spolucestujících, podíváme se na instruktážní video – kolem helikoptéry máme chodit přihrbeně, rychle se od ní vzdálit po žlutě natřeném chodníku a počkat v označeném prostoru. A nemáme u ní fotit, když se rotor ještě pohybuje.

Pak vycházíme ven, pilot nás hromadně zváží na velké venkovní váze (a žertuje o tom, že jsou to padací dveře do pasti), zavede nás k vrtulníku a každému určí jeho sedadlo. Těsně před tím, než na mě dojde řada, přiběhne ten druhý zaměstnanec, otevře mi přední dveře a usadí jako nějakého člena posádky nebo VIP zákazníka. A ještě mi pomůže připoutat, protože vepředu je na to nějaký jiný systém.

Před vzletem vyzkoušíme, jestli všem fungují sluchátka a mikrofony a jde se na to! Myslela jsem, že se třeba budu trochu bát, ale vůbec ne, od první chvíle se mi let líbí, co líbí, miluju to! Natočím krátké video, jak vzlétáme, pak udělám pár fotek, i když hory mám ze začátku spíš proti slunci. Letíme podél skupiny hor Three Sisters (Tři sestry), pak už nic moc nepoznávám, od Banffu i od všeho co znám (hory Cascade, Rundle, Sulphur, Sunshine Village…) jsme asi dvacet kilometrů na jih a je mezi námi spousta hor. Pilot nám jmenuje hory i jezera, která vidíme, pamatuji si jen Owl Lake a Spray Lake a samozřejmě se těším na to, až uvidím Mt. Assiniboine, myslím, že ji poznám, i kdybych přeslechla, jak o ní mluví.

A takhle vypadá trasa letu nahraná GPSkou:

http://www.animaps.com/pb/502430001/3541/Canmore_Heli

Když přelétáme přes první a snad i druhý hřeben hor, je krásné jasné počasí, pilot vyletí hodně vysoko (mám zapnutou GPS, takže se pak můžu podívat, jak vysoko jsme byli – nejvyšší dosažená výška – přesně 3333 m n. m.), říká nám, že obyčejně tak vysoko nelétá, ale dnes máme opravdu speciálně krásný den. Ale vidíme před sebou bílé moře mraků a je nám jasné, že do něj zanedlouho vletíme, viditelnost je pak horší, ale je to také zajímavé, možná dokonce zajímavější. Líbí se víc prolétat blízko hor, tak, že to skoro vypadá, jako bychom na nich stáli.

Už se smiřuji s tím, že vrcholek hory Assiniboine neuvidíme, že bude v mraku, ale těsně před ní se jako zázrakem mračna roztrhají a užijeme si hezké výhledy i na tohoto velikána. Trochu kolem ní zakroužíme a letíme zpět.

Celý let trvá půl hodiny. Byl to úžasný zážitek a mám spousty fotek a videí. Asi v polovině letu jsem zapla i kameru, zachytila jsem průlet kolem Mt. Assiniboine, jak zamračené počasí, tak jasné počasí v blízkosti Canmore a také přistání. Levou rukou jsem držela kamerku přilepenou na bočním okénku a natáčela a pravou rukou fotila z předního okna :-), no a ještě jsem se u toho stačila dívat všemi směry a žasnout nad tou nádherou. Nejradši bych letěla znova!