Grotto Mountain

25.6.2017

Na Grotto Mountain jsem nechtěla jít ve volný den, protože jsem si říkala, že je to tak blízko a spíše kratší túra, že by se dala zvládnout i někdy po práci, ideálně kdybychom zase někdy v práci skončili ve tři hodiny a vyrazili dříve než třeba na East End of Rundle, který jsme stíhali jen tak tak. Túra je počítána na 5-7 hodin, na vrchol se dá jít dvěma různými cestami – kratší strmější měří jen 3,5 km, delší pozvolnější cesta je dlouhá asi 6 km. Převýšení je 1370 m.

Na neděli hlásili krásné slunečné počasí, možná až moc teplo na túru (25°C pro Banff), ale říkala jsem si, že část cesty povede lesem a pak už bude večer a teplota bude klesat, navíc ve vyšší nadmořské výšce také nebude tak nepříjemně teplo. Ovšem vybrat neděli pro večerní výšlap je poněkud nerozumné, vzhledem k tomu, že neděle bývají v práci nejtěžší, obvykle jsme končili až kolem páté hodiny, někdy i později, ale poslední dobou už to moc neplatí, hotel je plný neustále a všechny dny jsou skoro stejné. Nachystali jsme si s Jirkou všechno oblečení i zabalené batohy do auta hned ráno, vyjeli jsme do práce autem, abychom se večer už nezdržovali a hned vyjeli a v práci jsme si snažili se vším pospíšit, abychom končili co nejdříve.

Skončili jsme asi ve čtvrt na pět a chvíli řešili dilema, jestli odjet hned, jak bylo původně v plánu, nebo počkat na Karla, který by se měl co nevidět vrátit z lodge u Emerald Lake a v půl páté by mohl jet s námi. Než jsme se rozhodli, už jsme viděli přijíždět černý truck zvaný Drak, Karel skončil šichtu hned, s tím, že si těch pár minut někdy napracuje, před nastoupením do auta jen na chvíli zaváhá: „Ale nechci vás nějak zdržovat...“ „Tak nezdržuj a nastup si,“ odvětím. Je pravda, že pak odjíždíme z Banffu až v pět hodin, ale za to Karel nemůže, protože byl rychlejší než my – jemu jsme dali čas na sbalení věcí, já jsem zatím nakoupila pro všechny svačinu (večeři) a Jirka se zastavil do obchodu s horolezeckým vybavením, protože to byl poslední den s velkou slevou na všechno zboží. I tak jsme ale túru do tmy stihli, a to i s několika krátkými pauzami během výstupu a samozřejmě na vrcholku.

První část výstupu na Grotto Mountain vede lesem, kousek už známe, protože jsme stejnou cestou šli k Echo Canyonu, potom se musíme rozhodnout, jestli chceme doleva tou delší snadnější cestou nebo doprava tou strmější. V popisu trasy na internetu se píše, že ta strmější se používá hlavně pro sestup, domnívám se, že by to mohlo být kvůli suti, protože pokud by se lezlo po skalách, bylo by přece rozumnější tou strmější cestou jít spíš nahoru. I přesto zvolíme pro výstup tu těžší cestu, aby nám pro sestup zbyla ta snadnější (kdybychom ji docházeli až za tmy), nakonec toho nelitujeme, zdají se nám obě dost podobné. Žádné lezení po skále se nekoná, nezdá se mi, že by tu vůbec bylo něco nebezpečného a polemizovala bych s názorem, že jde o scrambling, protože ruce jsme skoro nepoužívali, možná dvakrát nebo třikrát při chůzi po hřebeni, když bylo potřeba přelézt kousek vyčnívající skály.

Nasadili jsme ostré tempo hned od začátku, stoupání je náročné, mám těžký batoh a do toho je pořád ještě dost hic a vody není nazbyt, brzy pocítím neskutečnou únavu. Vypiju jednu půllitrovou lahev vody hned na začátku a asi v polovině výstupu polovinu druhé lahve, sním čokoládovou tyčinku (pro nouzové situace) a jde se mi o něco lépe, ale je mi jasné, že to nebude nadlouho, potřebuji se hlavně pořádně navečeřet, s prázdným žaludkem nikam nedojdu. Pak už je to lepší, dokonce i sklon svahu se zmírní, jsme nad lesem a trochu tu fouká vítr a vrchol vypadá nedaleko.

Na vrcholu Grotto Mountain jsme o půl deváté, trvalo nám to sem asi tři hodiny a máme dvě hodiny na sestup dolů (než se setmí). Výhled je úchvatný, snažíme se poznat hory, které vidíme, ale náhle si uvědomíme, kolik je tu ještě hor, které neznáme!

Na vrcholu také hledáme kešku, měla by být pod nějakým velkým kamenem, vidíme tu jen dva, které odpovídají souřadnicím, několikrát se díváme do puklin pod nimi, obcházíme je a pořád nic. Už to chci vzdát, dneska přece na dlouhé hledání nemáme čas, ale pak ten jeden kámen obejdu ještě z druhé strany, kde už podle mě hledal Jirka, ale tak proč se tam přece jen nepodívat ještě jednou a už krabičku vidím. Jirka tvrdí, že tam se nedíval a že nemám hned obviňovat jeho, že špatně hledá. Ale ne že bychom měli nějak hádavou náladu, naopak, máme velkou radost, že jsme krabičku přece jen našli. Další z těch které mají obtížnost terénu 5 hvězdiček!

Zbývá už jen vztyčit vlajku (na Jirkově hůlce):

Když vejdeme do lesa, jdeme asi polovinu cesty v příkrém svahu a musíme dávat pozor na cestu, pak se ale jde pohodlněji, a tak si víc povídáme. Jirka mi říká, že jsem se nějak rozpovídala, odpovídám, že to je přece dobré na plašení medvědů, ale když mě pak vyzve, ať pokračuji, už nevím, co mám říkat, takže pak začneme společně zpívat a cestu si hodně užíváme. Začnu svou nejoblíbenější lidovkou Beskyde, Beskyde, pak samozřejmě nesmí chybět Severní vítr, protože ten je do Kanady jak dělaný („vlci už jdou sem...“, „nad hrobem polární zář“) a také naše oblíbená: Pověste ho vejš. Jirka písničky sem tam prokládá svým: „Medvěde, medvěde, běž nám z cesty, já mám hlad a když tě uvidim, tak tě snim.“, případně: „Medvěde, medvěde, neokusuj toho Karla“. A k tomu má na batohu přivázanou dnes zakoupenou rolničku, takže hluk snad děláme dostatečný. U auta na nás čeká Karel, žádný medvěd ho naštěstí neulovil, my přicházíme skoro za tmy, asi v 22:45. Tentokrát nám nevadí jet potmě domů, Jirka nedávno vyměnil dlouho rozbitou žárovku u předního reflektoru.

V Canmore ještě načerpáme benzín, tentokrát u jiné benzínky, protože na naší oblíbené Shellce už to dvakrát nefungovalo. Máme radost, že je otevřeno celou noc, protože benzínu už máme tak málo, že bychom do Banffu asi nedojeli. Už jsem si začala představovat dvacetikilometrový noční pochod...

Jak nám bylo hodně teplo, začali jsme se těšit na koupel v Quarry Lake, takže tam ještě zajedeme. Jenže začalo foukat a už takové teplo není, takže já si tento smělý plán rozmyslím a smočím si jen nohy, stejně tak Karel, Jirka se toho nebojí a ponoří se do vody celý.