čtvrtek – den 15. – 27.4.2017
Na národní park Arches jsem se těšila možná úplně nejvíc a rozhodně jsem z něj nebyla zklamaná. Čekají nás krátké procházky (maximálně 10 km denně), v dalších národních parcích budou ještě kratší. Stejně jako v Canyonlands chodíme tu a tam pískem a také barvy a tvary skal jsou podobné, tady v Arches jsou však všechny skály hezky zaoblené.
Projíždíme skrz celý park až na nejvzdálenější místo Devil's Garden (Ďáblova zahrada), kde budeme obdivovat osm skalních mostů nebo skalních oken a později uděláme zastávku u tří dalších.
Ihned po vystoupení z auta se přesvědčíme, že kamenné oblouky jsou tu opravdu na každém kroku, v mapě máme zakreslený Tunnel Arch a hned vedle něj je ještě jeden další, méně výrazný, protože není vidět skrz něj. V mém průvodci o tomto parku píší, že tento park má prvenství v hustotě skalních oblouků na celém světě – je jich více než 2500 na ploše 116 čtverečních mil. Dále píší: „Jakmile vytrénujete své oči, uvidíte je všude.“ A tak se pořádně rozhlížíme a občas opravdu uvidíme nějaký oblouk, který není v mapě.
Tunnel Arch
Pine Tree Arch
Brzy přicházíme k jednomu z nejznámějších oblouků – Landscape Arch, je to jeden ze čtyř, jejichž názvy a tvary jsem si pamatovala, ještě než jsme sem přijeli. Landscape Arch je nejdelší oblouk v NP Arches a jeden z nejdelších i na celém světě (údajně pátý), jeho rozpětí je 88,4 m. Zároveň je fascinující tím, jak je úzký, člověk se diví, že se nezbortí (1,83 m v nejužším místě).
Landscape Arch
K Landscape Arch vede pohodlná cesta vhodná i pro vozíčkáře, dál se jde užšími pěšinkami, vyšlapanými v písku. Na naučných cedulích se dozvíme, proč je důležité zůstat na cestě a nechodit mimo ni, myslela jsem si, že pokud bych dávala pozor, abych nešlapala po rostlinkách ale jen na písek, nic bych nezničila, ale není to tak – na písku se po dlouhé roky vytváří odolnější krusta tvořená mikroorganismy a tento písek potom není tak snadno odvátý pryč větrem, tam kde lidé svými kroky tuto tvrdší krustu naruší, písek je snadno odvátý a buď by zbyl holý kámen, kde se neuchytí žádné rostliny, nebo písečná duna, na které se rostlinám také nedaří snadno zakořenit. Nová vrstvička mikroorganismů by vznikala velmi dlouho. Člověk musí také pochopit, že poušť je to, co se nám tu líbí, ale to neznamená pustina bez rostlin. Na druhou stranu – dost mě mrzí, když se nepodívám přímo pod oblouky nebo na jejich druhou stranu, když tam nevede cesta.
Pak absolvujeme dvě krátké odbočky z hlavní cesty k Partition Archu a Navajo Archu a dostáváme se na vyvýšeninu, ze které je úžasný výhled na skalní město. Skály se mi líbí hlavně kvůli teplým oranžovým barvám a zaobleným tvarům. Jirka si zase představuje, jak by se tady lezlo.
Partition Arch
Navajo Arch
Nádherné výhledy, krásné počasí
Velmi zajímavý je Double O Arch (Dvojité O), jsou to dva oblouky vedle sebe, není snadné je vyfotit bez širokoúhlého objektivu, ale při troše snahy se to povede. Chci mít samozřejmě všechny oblouky vyfocené. Potom zamíříme ke skále zvané Dark Angel (Temný anděl).
Fotografování u Double O Archu
Dark Angel
Jsme přibližně v polovině okruhu. Teď nás nečeká už tolik skalních oblouků, ale zato jsme se přiblížili k tomu skalnímu městu, které jsme obdivovali před hodinou nebo dvěma. Místy se zase procházíme po skalách, při čemž si naše chodidla odpočinou před další náročnou chůzí pískem.
V druhé polovině okruhu Devil's Garden
Private Arch
Pohled na skalní město z druhé strany, konečně nás napadlo udělat si společnou fotku
Procházku si velmi užívám, až do večera máme krásné počasí, ale přitom ne příliš horko, a to díky větru. Opět fotíme daleké zasněžené La Sal Mountains. Kolem jedné hodiny už máme pořádný hlad, a tak hned po příchodu k autu jen přeparkujeme o kilometr dál, kde jsou piknikové stolečky a vaříme rychlý oběd.
La Sal Mountains
Piknik v Arches
Na odpoledne máme naplánovanou krátkou asi dvou kilometrovou vycházku k obloukům Sand Dune Arch a Broken Arch, ještě předtím zastavíme na vyhlídce na krásný Skyline Arch.
Skyline Arch
Fouká děsný vítr, špatně se proti němu jde, špatně se dýchá a kouká kvůli zvířenému prachu a písku. Nejhorší to je v soutěsce, která vede k Sand Dune Arch, připadáme si jako v písečné bouři. Když vítr na chvilku ustane, udělám jednu fotku, raději bych jich měla samozřejmě víc, je tu totiž nádherné světlo, úžasné barvy a tvary skal, ale bojím se o foťák. I tahle jedna fotka se mi možná vymstila, než jsem stihla foťák vypnout, vítr se zase zvedl a hnal písek přímo proti mně. Od té doby se zasekává krytka objektivu.
Sand Dune Arch
Broken Arch
Procházíme skrz Broken Arch, protože nám někdo radil, že to stojí za to, že je tam krásná kvetoucí rostlina, která je ideální na fotku s tímto skalním mostem. Na další oblouk – Tapestry Arch – se díváme jen z dálky.
Pouštní květ a skalní oblouk Broken Arch
Tapestry Arch
Poslední dnešní zastávku si uděláme na vyhlídce na oblast Fiery Furnace, kam se dá jít jedině s průvodcem, člověk si může prohlídku objednat na informačním centru, stojí asi 16 dolarů a podle toho, co jsem četla na internetu, by bylo možné jít až za pár dní. Je to prý bludiště úzkých kaňonů. Vyhlídka nás nijak neoslní, skály odsud vypadají podobně jako skály v Devil's Garden.