31.1.2017
Tohle je pokračování článku Wapta Falls a Natural Bridge.
V devět hodin ráno odjíždíme z hotelu, necháme se dovézt k našemu autu, přendáme zavazadla do kufru a jedeme zpět z tzv. Parkoviště pro přespávající hosty na parkoviště pro pouze denní hosty. Nazouváme sněžnice a jdeme k Hamiltonovu vodopádu. Je docela pěkný, je zcela zamrzlý, Jirka už přemýšlí, kudy by lezl nahoru, kdyby měl mačky, cepíny a lano.
Hamiltonův vodopád (nyní ledopád)
Cestou zpátky odbočíme z vyšlapané cesty a jdeme po neprošlapané cestě, podle ukazatele bychom měli dojít také zpět ke Smaragdovému jezeru, jenom asi o něco dál od parkoviště. Konečně využijeme výhod sněžnic, když jdeme hlubokým sněhem a musíme si sami prošlapat cestu. Jsem ráda, že jsme se rozhodli podniknout jenom krátké vycházky, na žádnou velkou túru se momentálně necítím.
Užíváme si kupu sněhu, líbí se mi sněhové koule na každém uříznutém nebo ulomeném kmeni a velké vrstvy sněhu na ležících kmenech.
Jako bych chtěla tu hromadu sněhu setřást na svůj obličej…
… nebo aspoň za krk
Překážka přes cestu – někteří podlezou...
… někteří to vezmou vrchem
Hora Mt. Burgess, Emerald Lake Lodge a východ slunce
Když přicházíme ke Smaragdovému jezeru, teprve vychází slunce zpoza hory Mt. Burgess. Jezero celé neobcházíme, jen kousek v jižní a jihozápadní části a pak jdeme přes led zpět k hotelu a k parkovišti.
Další zastávka: Lake Louise a vyhlídka pod Mt. Fairview. Je to jen asi dva kilometry tam a stejně zpět. Opět bereme na nohy sněžnice, i když nejsou moc potřeba, snad jen že nám tvrdý sníh na cestě méně klouže. Vyhlídka je pěkná, v létě to musí být určitě ještě hezčí, protože jezero je nyní bílé, v létě bude tyrkysově zelené. Radost mám hlavně z pozorování ptáčka (nejspíš nějaký druh sojky), který si asi myslí, že od nás něco dobrého dostane. Nebojí se nás a celou dobu pózuje na větvičce před foťákem.
Výhled na Hotel Fairmont u Lake Louise
Ptáček
Vracíme se trochu jinudy, schválně mimo cesty, abychom si zase užili chůzi v hlubokém sněhu, pak jdeme kousek po jezeře a pozorujeme bruslaře. Sice jsme si také vzali brusle, ale nakonec je nepoužijeme. Místo toho strávíme asi půl hodiny u jezera prohlížením ledových soch. Je tu „Ledový zámek“, spíš bychom to nazvali bránou k jezeru. Stavějí ho tady každý rok, je to na zimních prospektech cestovních agentur, takže nejsem zklamaná, protože už jsem ho viděla na fotkách, ale moje původní představa byla velkolepější. A také jsem v létě slyšela, že se dá skrze něj bruslit, ale není to pravda, stojí na trávníku mimo jezero.
Ledové sochy
Naše poslední dnešní zastávka je u Johnstonova kaňonu, kde je velké množství ledopádů. Procházku absolvujeme tentokrát bez sněžnic, je to asi 2,5 km k Hornímu vodopádu a zase stejnou cestou zpět. Johnstonův kaňon je místo oblíbené „ledolezci“ (především začínajícími), měli jsme štěstí a mohli několik odvážlivců pozorovat. Překvapilo mě, jaký velký kus cesty lezli bez jištění, šrouby použili až po asi deseti metrech lezení.
Lezci
Ledopády v kaňonu
Ledopád u Dolního vodopádu
Horní vodopád
Tak to je pro dnešek všechno, vracíme se k autu a jedeme do Banffu. Viděli jsme z auta velkého jelena wapiti, jinak jsme měli ten výlet skoro bez zvířátek, když nepočítám ptáčky a veverky.
Vracíme sněžnice do půjčovny a jedeme autem k hotelu na večeři. Při parkování se divím, proč Jirka zatáčí směrem k lesu, málem se auto dotkne čumákem jednoho stromku, ale pak zastaví, nebylo to úmyslně, to nám jenom trochu uklouzlo přední kolo. Při couvání kolo trochu zahrabe, ale pak se chytí a už parkujeme rovně.