17.7. - 18.7. 2016
Do Calgary jsme přijely s Evou schválně hodně brzo ráno (vstávaly jsme kvůli tomu ve tři hodiny v noci), abychom si ho stihly prohlédnout ještě před začátkem rodea (to byl náš hlavní program na první den). Když jsme viděly, že od autobusu do centra to máme asi tři kilometry, rozhodly jsme se jít pěšky. V ulicích bylo pusto, na rozdíl od Vancouveru to tu nevypadalo ani nebezpečně, neviděly jsme žádné bezdomovce a podezřele vyhlížející osoby. Centrum města nás na první pohled nijak neohromilo, je to tu celkem hezké, ale Vancouver se nám líbil víc. Poté, co jsme prošly Stephen Avenue, zamířily jsme k severu, k řece Bow (ano, je to ta stejná řeka jako v Banffu, akorát tady už nemá tu krásnou modrozelenou barvu).
Ulice jsou tu číslovány - v západo-východním směru (na mapě vodorovně) jsou to Avenue, 1. Avenue je nejblíž u řeky, na jih od řeky je to 1. Avenue SW, na sever od ní 1. Avenue NW. V severo-jižním směru jsou to Street, jedna se jmenuje Centre Street a vedle ní probíhá 1. Street SW (první západní) a 1. Street SE (první východní). Je to skvělé pro orientaci, člověk se neztratí ani bez mapy.
Prošly jsme Chinatownem (čínskou čtvrtí) a přes Centre Street Bridge a za mostem do Rotary Parku vystoupaly na vyhlídku.
Také se podíváme na známý pěkný most Míru (Peace Bridge) a pak jdeme podél řeky až téměř k aréně, kde probíhá Stampede. Tam strávíme zbytek dne (zápisky najdete zde).
Druhý den vstáváme o půl sedmé a vyrážíme na Nose Hill, kde snídáme v trávě a užíváme si asi nejhezčího výhledu na Calgary.
Potom dojdeme na nejbližší zastávku vlaku/metra a dojedeme do centra ke Calgary Tower - vyhlídkové věži, koupíme vstupenku a podíváme se na město ještě z výšky. Opět se shodneme, že Vancouver se nám líbil víc.
Další asi tři hodiny strávíme v muzeu Glenbow, kde je především prezentována historie Alberty, z části očima prvních národů (indiánů), kterým tady říkají "Blackfoot people". Dozvídáme se zde o založení železnice, o nálezech ropy, dále je tu oddělení věnující se válečníkům, a to jak indiánským, tak evropským středověkým a samurajům, ve spodním patře je asijské umění a obrazy s tematikou zdejší krajiny. Jako poslední procházím mineralogické sbírky.
Po prohlídce muzea jdeme znovu na procházku, tentokrát chceme vidět ostrov sv. Patrika. Protože v noci jsme toho moc nenaspaly, přemluvím Evu, že bychom si tady mohly dát hodinu a půl pauzu, stejně už nás nenapadá, co bychom mohly navštívit (a víc času nemáme, abychom šly třeba do zoo).
Pěšky pak procházíme znovu městem, převážně podél řeky k autobusovému nádraží.