Big Beehive

27.10.2016

Od posledního výletu uběhlo asi čtrnáct dní, byla jsem trochu nastydlá, takže jsem se rozhodla ve volných dnech zůstat doma a koukat na filmy, číst knihu a po dlouhé době relaxovat (za celou dobu, co jsem v Kanadě, jsem asi všechny dny byla buď v práci nebo na výletě, kromě jednoho červencového dne, kdy jsem jen navštívila muzeum).

Zamluvili jsme si auto na dva dny, od kamaráda Clauda z města Golden jsem zjistila, jaké trasy by byly schůdné i teď na podzim, a to právě v okolí Goldenu a mezi ním a Banffem. Je to část hor, kterou ještě neznám, s výjimkou Emerald Lake a pár dalších zajímavostí, které jsem navštívila při jednom autobusovém zájezdu.

Aby nás půjčení auta vyšlo levněji, píšu na facebook nabídku výletu, ozve se nám sympatický pár Daniel a Žaneta, kteří jsou tu teprve pár dní a bude to pro ně první výlet, večer se po internetu domluvíme, kde se ráno sejdeme, co přesně navštívíme a kdy asi se vrátíme a ráno se na plánovaném místě přesně v daný čas setkáme. Zbytek plánu však absolutně nedodržíme – za Lake Louise je silnice směrem na Golden uzavřena. Ptáme se, jestli je možné dostat se aspoň do obce Field, tam prý můžeme, ale máme řídit opatrně. Hustě sněží. Myslíme si, že silnice je uzavřena kvůli sněhu, ale později se dozvím, že je uzavřena kvůli skalnímu sesuvu, který se stal 16 km západně od Fieldu před třemi dny. Tím tedy odpadá polovina našeho programu (vodopád Wapta), ale stále ještě můžeme jít k jezeru Sherbrook a na vyhlídku Paget lookout. Jenže kvůli sněhu nakonec vzdáme i to – parkoviště není prohrnuté, i kdyby se nám na něj podařilo zajet, pravděpodobně bychom nevyjeli.

První příležitost, kde se otočit, je na parkovišti u Spiral Tunnels. Když už jsme na něm, na chvíli vystoupíme z auta, abychom se podívali na tunely. Je to velká zajímavost – tunely byly prokopány pro vlak do dvou kopců, protože převýšení, které vlak musí zdolat, je tu příliš velké na to, vést koleje rovně údolím. Na mapě železnice vytváří téměř osmičku. Přes husté sněžení tunely skoro nevidíme, po chvíli snažení "bílou tmu" přece jen prohlédneme a navzájem si je ukazujeme. Tak jsme viděli tunel a můžeme jít, víc toho tady není. Ale najednou slyšíme nějaký hluk – jede vlak! Tak to si ještě počkáme, chceme vidět, jak zajíždí do tunelu a zároveň z něho vyjíždí. Nejdříve ho vidíme pod sebou, jako by nás jen míjel a jako by míjel i tunely! Ještě jednou kontroluji mapu v telefonu – ne opravdu tu není jiná trasa, určitě do nich pojede! Čekáme několik minut a vlak nás pořád jen míjí. Potom konečně vidíme, jak mizí v tunelu napravo, který je k nám blíž a čekáme, kdy se vynoří z toho vzdálenějšího vlevo. Tmavý obrys tunelu nám sice chvílemi mizí v mlze/mraku, ale tu chvíli, kdy vlak vyjede, nezmeškáme, po pár minutách vidíme trojici světýlek na lokomotivě a zároveň ještě pořád vidíme zadní část vlaku mizet v hoře napravo. A to byla jen půlka celé osmičky, druhá půlka se odtud pozorovat nedá.

Máme radost, že jsme sem nejeli zbytečně, aspoň něco jsme viděli. V autě se pak domlouváme, co podnikneme dál. Potřebujeme nějaký plán B. Varianta vrátit se do Banffu, případně dál na jih a do nižších poloh by znamenala bezpečnější jízdu, ale také pravděpodobně déšť místo sněžení. Nakonec navrhuji zkusit zajet k jezeru u Lake Louise, jsou to od dálnice jen tři kilometry a silnice bude pravděpodobně prohrnutá.

Při odjezdu z parkoviště zažijeme trochu adrenalinu, když se nemůžeme dostat na silnici, kola našeho malého Fiata prokluzují, uvažujeme, zda máme vůbec pořádné pneumatiky do sněhu. Navrhuji vystoupit a odlehčit tak autu a také ho trochu roztlačit. Kola se pak boří do sněhu nahrnutého pluhem, takže i když Jirka točí volantem zcela doleva, auto pokračuje rovně. Snažím se ho tlačit částečně zezadu a částečně zprava doleva, nakonec se to povede. Jirka nám trochu ujede, otočí auto do protisměru a na bezpečném místě zastaví, my ho doběhneme a nastoupíme. I když je to do kopce, auto se poslušně rozjede. Ještě že před chvílí jel pluh! A jinak – teď jsem právě přebíhala přes dálnici (Trans-Canada Highway 1)!

U jezera v Lake Louise potom nabízím tři varianty vycházky: nejlehčí varianta – projít se kolem jezera, náročnější varianta – dojít k Mirror Lake a Lake Agnes a zpět; nejnáročnější varianta – jít na Big Beehive (což znamená Velký včelí úl), odkud by mohly být pěkné výhledy, pokud zrovna nebude vrcholek v mraku. Když se na Big Beehive díváme teď, vršek je zahalen mrakem, takže nevím, jestli má cenu se tam škrábat. Když v mapě zjistím, že začátek cesty je stejný jako k Lake Agnes, je rozhodnuto – půjdeme k Lake Agnes a když bude hezky a bude se nám chtít, můžeme pokračovat až na Big Beehive.

Mám radost, jaký to byl nevšední zážitek, jaký to byl zvláštní hluk ještě před tím, než jsme cokoli viděli a zároveň mám trochu strach, abychom jednou lavinu nezažili víc zblízka, než by nám bylo milé.

Zároveň si celou dobu užíváme nádherné zimní přírody, kopiček sněhu ležících na každém pařezu (je ho tady asi 30 cm) a výhledy do údolí, kterým jsme přijeli od Banffu:

Mirror Lake (Zrcadlové jezero) je trochu zklamáním, nic se v něm nezrcadlí, protože je celé zasněžené. Stejně tak Lake Agnes. Ale stejně je tu nádherně. Fotíme, kocháme se přírodou a svačíme na terase domku s občerstvením, i když teď tu samozřejmě nikdo nic neprodává. V létě jsou tu davy turistů, teď jsme potkali celkem asi tak sedm statečných. Svačinu nám přiletí okukovat tenhle zvědavec:

Výstup na Big Beehive nám trval necelou půlhodinu, nejtěžší bylo najít stezku přes potok, v létě se dá asi snadno přeskákat po kamenech, ale ty teď nejsou vidět. Vůbec to tu není prošlapané, Jirka jde statečně první, já se snažím držet v jeho stopách, ale i tak mám za chvíli kalhoty mokré až nad kolena, boty byly promočené už dávno předtím. Myslím, že je asi 5°C, takže sníh je hodně mokrý. Snažím se mokré nohy ignorovat, chůzí se zahřejeme a za dvě hodiny už bychom měli být v teple v autě.

Výhled z vrcholku "Úlu" je překrásný, hlavně se mi líbí modrá barva jezera Lake Louise a výhled na hotel na jeho břehu a je tu přístřešek, o kterém jsem neměla ani ponětí. Jsou v něm suché lavičky, takže si dopřejeme další svačinu, ale jen rychlou, ať na nás ostatní nemusí dlouho čekat. Jirka navrhuje sejít k Lake Louise jinou cestou, koukáme do mapy, vypadá to stejně dlouhé, takže souhlasím.