6.1. a 7.1. 2017
Několik dní se z mraků sype sníh. V Banffu napadlo asi 15 cm, v lyžařských středicsích asi 30 cm. Kam vyrazit? První den do Sunshine, druhý den do Lake Louise, příští týden snad bude ještě pořád sousta čerstvého sněhu a podíváme se i na Norquay. Podle předpovědí bude sněžení pokračovat i v následující dny. My ten sníh snad ani nestačíme ujezdit, než napadne nový! Máme velkou radost. Horší je, že je také pořádný mráz (v pondělí -25°C, v úterý asi -15°C), takže nemůžeme ve sněhu řádit celý den, vždy po několika málo jízdách se musíme jít zahřát někam dovnitř. Na Sunshine jsme se rozhodli jet co nejdřív ráno, aby sníh nebyl uježděný, ale pak jsme nevydrželi až do konce a kvůli zimě museli jet domů dřív, v úterý do Lake Louise tedy odjíždíme raději později a lyžujeme až do zastavení lanovek.
Na Sunshine otevřeli jen polovinu lanovek, celý den jsme strávili na Mt. Standishi a Wawě, kde se mi obzvlášť líbila jedna cesta – ne příliš příkrá, ale dost na to, aby to dobře jelo i v hlubokém sněhu, málo lidí, hodně stromečků okolo. Pokusila jsem se natočit video, bylo by fakt krásné, Jirka i já už jezdíme profesionálně (snad), ale po několika sekundách se vybila baterka (kvůli zimě, nabíjela jsem kameru večer předem).
Cestou do Lake Louise si povídáme se známými, které jsme potkali v autobuse. Jsou to ti dva, kterými jsme byli v říjnu na výletě u Lake Louise s půjčeným autem, už jsme se tedy pár měsíců neviděli, a tak si máme hodně co povídat, hlavně o tom, co jsme tady už všechno podnikli, co ještě máme v plánu a co se tady dá všechno dělat, nejlépe zdarma. Dan se teprve učí na snowboardu, takže nebudeme jezdit společně, oni zůstanou na malém plácku pro začátečníky.
Nejdříve využijeme gondolu, kde si pokecáme se spolucestujícími (jeden Australan a jedna Kanaďanka), hned ráno zapneme kameru, dokud není studená, aby vydržela natáčet delší dobu, nejdřív Jirka natočí mě, ale záběry se moc nepovedly, protože jsem kameru nastavila příliš nahoru, dvě třitiny záběru jsou tedy nebe. Potom natáčím já Jrku, tohle video se povedlo. Sjedeme přední stranu po mírných zelených nebo modrých sjezdovkách, sníh je perfektní a říkáme si, že bychom hned mohli sjet to samé. Chtěli jsme jet výš – na Top of the World, ale lanovka je momentálně uzavřena kvůli silnému větru.
Na chvíli se podíváme na svah pro začátečníky, pozdravíme Dana a Žanetu, ale nechceme je rušit v jejich soustředění na tréning, takže jdeme znovu na gondolu. Říkáme si, že si ještě dáme pár jízd a mohli bychom už jít na oběd. Nejdřív jedeme po modré sjezdovce Old Ptarmigan, ale pak mě zláká odbočit na černou sjezdovku zvanou Exhibition, je to asi to nejprudší a nejtěžší, co jsem tu kdy tak dobře sjela, je trochu boulovatá, ale skoro nezastavujeme, už jsme se asi naučili jezdit i na boulích a hlavně nám pomáhá ten hlubší sníh. V jednom místě odbočíme ze široké sjezdovky a vjedeme do lesa, na nějakou lesní cestu, to byla možná trochu chyba, protože je tam méně sněhu, jsou tam zledovatělé plochy.
Jsem dost unavená a bolí mě stehna, takže pro další jízdu navrhuji jen nějakou modrou sjezdovku, třeba na hoře Larch. Vracíme se, chceme jít na ten oběd, ale pak si všimneme, že otevřeli Top of the World, takže ještě jedeme jednou nahoru. Pak se dostaneme ke kotvovému vleku a znovu se rozhodneme oběd trochu odložit, když už jsme tady, vyjedeme ještě kotvou výš. Jirkovi se tak napůl nechce, má strach, že se snowboardem to bude těžké, ale povede se mu nasednout i udržet na vleku až do konce, jenom to prý nepříjemně tlačí do jednoho stehna.
Sjedeme si moji oblíbenou trasu Boomerang a jsem zvědavá, co na to pak Jirka řekne. Často na něj volám, ať se drží těch červených značek nebo ať jede za mnou, protože mi připadá, že by se nejradši pustil nějak přes hranu do prudkých svahů. Možná nejsou zas tak prudké, ale mě celkem stačí i ta nejlehčí varianta. Jsem tu už po třetí a pořád jsem z toho unešená. I Jirkovi se tahle jízda hodně líbila. Vracíme se na přední stranu hor a hurá na oběd, však už sou skoro tři hodiny odpoledne. Rychle se najíme a vyjedeme znovu nahoru gondolou, dolů sjíždíme po nějakých černých sjezdovkách, jeden kus v lese je hodně náročný, ale pak se dostaneme na velmi pěknou sjezdovku, bez boulí, celkem prudká, ale je hodně sněhu a sjezdovka je široká, takže to není žádný problém.
Užijeme si i zbytek cesty dolů k parkovišti, bylo to dneska super, možná úplně nejlepší den na lyžích, ani zima mi nebylo, ale jsem dost unavená, a tak jsem ráda, že to byla už poslední jízda a jedeme domů. Brzy snad přidám odkaz na nějaké video.