9.11.2016
Jeden kolega chodí každý týden do bazénu ve vedlejším hotelu, kde mají dva tobogány a dva horké bazény – jeden uvnitř a jeden venkovní. Několikrát už nám říkal, že tam po večeři půjde a tentokrát jsme se k němu s Jirkou přidali.
Při vstupu jsme zjistili, že můžeme mít slevu (jsme místní), takže místo 12 dolarů platíme jen šest. Na začátek si párkrát sjedeme tobogány, vyšší a rychlejší žlutý a pomalejší zelený. Kromě nás tu nikdo nejezdí. Pak jsme asi hodinu ve venkovním horkém bazénu, skvěl se nám povídá, je noc, pozorujeme hvězdy a měsíc a tmavý obrys Mount Rundle. Asi jsem to s tou dobou venku přehnala, druhý den mě bolí v krku, naštěstí to během dne přejde a neonemocním.
Potom si sjedeme ještě jednou tobogán všichni, kluci jdou do druhého horkého bazénu, mě je tam ale moc teplo (už předtím jsem jim říkala, že mi připadá, že jsem uvařená, nebyla jsem si jistá, jestli to bude dávat smysl, i když to doslovně přeložím do angličtiny, ale kolega pochopil, co myslím a ještě mě doplnil slovy "we are ready to eat" = "jsme připraveni ke snědení"), takže ještě sama jezdím na tobogánu. Kromě mě jsou tam ještě dva malí kluci. Po několika jízdách se jdu ujistit, jak jsou na tom ostatní - jestli tam ještě chtějí být nebo jít už pryč a ještě si párkrát mohu sjet tobogány. Pak slyším maminku od těch kluků, jak jim říká "poslední dvě jízdy", vidím to taky tak. Kdo by to řekl, že sezení v bazénu a sezení na tobogánu může být tak unavující?
Při odchodu se bavíme se slečnou na recepci, zjistíme, že je to Češka a trochu vyzvídáme, jak je to tu s prací a ubytováním, jestli bychom si nepolepšili, kdybychom sem přešli. Ale zdá se mi, že ubytování by bylo podobné, není jisté, že bychom byli s Jirkou spolu a práce na recepci u bazénu by byla hodně nudná, moc lidí tam nechodí. Takže zatím nic měnit nebudeme.