15.5.2017
Konečně se dneska podíváme na Ha Ling, tuhle túru si už dlouho slibujeme a odkládáme. Jdeme do kopce co nejrychleji, protože jsme se nějak zdrželi a už je šest hodin večer. Jirka jde hodně napřed, takže postupujeme vzhůru vlastně kadý zvlášť, počká na mě až nad lesem, kde hledal kešku, potom hledáme společnými silami ještě tři další. Našli jsme všechny, největší radost mám z té poslední, protože to je vrcholová keška a dala nám nejvíc zabrat – nápověda „pod kamenem“ člověku moc nepomůže, protože nic jiného než kameny tu není a zaměření kešky nebylo úplně přesné (asi 4 m bokem) a navíc si majitel keše nevybral nejvýraznější největší kámen, spíš takový tuctový.
Obr. 1 Šťastný nálezce kešky, dokonce tam byl Travel Bug (první, který jsme v Kanadě našla)
Cestou jsme potkali Martina – jednoho z nových známých od Petry, viděla jsem ho už na parkovišti, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to on. Na chvilku se dáme do řeči, chodí na Ha Ling často, nebo možná běhá, protože to prý stíhá za hodinu, zatímco mě to trvá asi dvě. Možná by se takhle po práci dalo jít i na Grotto Mountain nebo East Rundle, obě hory jsou také tady nad Canmore, ptám se ho na jeho názor, protože je místní, ale říká, že tam ještě nebyl.
Teď už jen pár fotek z vrcholu:
Obr. 2 Jirka a vrchol Ha Lingu
Obr. 3 Stěna tyčící se nad Canmorem
Obr. 4 Počasí se trochu kazí, v dálce asi prší… tak rychle pojďme zase dolů
V horní části lesa se drží ještě trochu sněhu, docela mi to na něm klouže, takže předvádím Jirkovi i svůj extra styl – sjíždím kus svahu po botách skrčená na bobek (tohle jsem se naučila na Wasootch Ridge, kde se mnou nebyl). K autu to dobře stíháme, než se setmí.