28.9.2016
Vstáváme kolem sedmé ráno a o půl osmé vyrážíme. Den začínáme pro mě velmi neobvykle - jedeme do centra Jasperu na snídani. Marně přemýšlím, jestli jsem si někdy objednala snídani v restauraci/kavárně nebo kdekoli jinde. Stejně tak přemýšlím, jestli by se dalo jít na snídani u nás ve Světlé, tedy kromě cukrárny/pekárny, kde není možnost dát si snídani po anglicku - tedy slaninu, vajíčka, toasty... Tady je to úplně běžné. Mám chuť na něco sladkého, dopřeju si tedy pořádnou porci palačinek s borůvkami a horkou čokoládu. Skoro se vyděsím, když se mě servírka ptá, jestli k tomu chci slaninu - to je strašná kombinace.
Potom vyrážíme k Maligne Canyonu, kde obejdeme asi šestikilometrový okruh. Je tu několik vodopádů, skalnatá soutěska, vyhlídky shora... A nejvíc se vyblbneme při focení na spadlém stromě nad vodou. Jak jsme daleko a jak dlouhá cesta nám zbývá, můžeme odhadnout podle mostů - je jich tu na naší trase šest a vždy jsou u nich cedule s nějakými zajímavostmi o rostlinách, o geologii a podobně.
Potom ujedeme dalších asi třicet kilometrů k Maligne Lake, kde mám se Sam objednanou projížďku lodí po jezeře. Bára nechtěla utrácet a Eva nestihla objednat lístek, takže spolu půjdou na Bald Hills a k Moose Lake (Losí jezírko). Eva mi pak tvrdí, že tam viděly losa s malým losátkem a říká to tak zvláštně vážně a přitom se culí, že je mi celkem jasné, že si ze mně utahuje, protože ví, jak toužím po tom vidět losa a zároveň chci jet lodí ke Spirit Islandu, což je další pohlednicově krásná lokalita, kvůli které jsem ochotná řídit stovky kilometrů, spát v hostelu a utratit nemalé peníze za půjčení auta a za plavbu lodí (benzin je ve srovnání s ostatními výdaji levný - za celý dvoudenní výlet dáme za benzin dohromady 30-40 CAD, výlet lodí stojí jednu osobu 60 CAD, půjčení auta je na dva dny asi za 190 CAD).
V jednu hodinu odpoledne vyplouváme, užíváme si sluníčka na zádi lodi, fotíme, posloucháme výklad... A asi za hodinu přistáváme u Spirit Islandu. Máme asi dvacet minut pauzu, projdeme se na vyhlídku, fotíme se a pózujeme...
Stejně jako první plavbu si užiju i cestu zpět, možná i víc, sedím skoro celou dobu venku na zádi a dívám se na hory, možná občas potřebuju trochu klidu a jenom se na ně dívat místo chození po nich... Je to taková ta chvíle, kdy se cítím velmi šťastná.
Cestou zpět do Jasperu se mi splní moje přání - viděly jsme losa! Vlastně to byla losí samice, pásla se u silnice. Asi bychom si jí nevšimly, kdyby tam nestála asi tři auta, ani jsme nemohly projet. Dívaly jsme se a fotily, auta postupně odjížděla a za námi zastavovala jiná, pak jsme pomalu odjely. Řídila Eva, za ní měla nejlepší výhled Bára, Sam a já jsme koukaly a fotily jen přes ně. Byla jsem v pokušení na chvíli vystoupit, ale všichni radí zůstat vždy v autech, takže jsem poslušně zůstala, i když mě samozřejmě mrzí, že nemám žádnou pořádnou fotku, fotit přes přední sklo auta bylo celkem k ničemu. Takže sdílím losa od Báry:
Potom celou dobu jedeme skoro bez zastávek, kromě jedné nedaleko Glacier Skywalk, kde zastavujeme jenom na záchod a abychom se vystřídaly v řízení. Fascinuje mě, že jen tak náhodou je tu další vodopád. Už jsme jich za tyto dva dny viděly hodně, takže k němu ani nejdeme blíž (přes silnici). Přitom je možná nejvyšší a skoro nejhezčí.
Do Banffu tedy dojíždím zase já, zastavuji, aby Bára mohla vystoupit, zažívám menší šok, když jsem udělala chybu a chtěla odbočit doleva, aniž bych pustila protijedoucí auta (svítila mi na semaforu zelená), nakonec jsem neodbočila a projela křižovatku rovně, což byla taky chyba, když už jsem blikala doleva, někdo do mě mohl zezadu nabourat. Naštěstí se nic nestalo. Báře jsem tedy zastavila hned za touto křižovatkou, i když původně chtěla vystoupit jinde... ale byla jsem z toho mírně roztřesená a nechtěla jsem znovu zastavovat a parkovat. Potom mě ještě čekalo vrácení auta do garáže, což proběhlo naprosto bez problémů.