Írán

Pár věcí na úvod, než se pustím do líčení jednotlivých dní dovolené:

- Írán je islámská země, nesmí se dovážet žádný alkohol a vepřové maso

- obyvatelé jsou Peršané, nikoli Arabové

- písmo - píše a čte se zprava doleva, číslovky se píší zleva doprava a jsou celkem jednoduché k zapamatování

- měna - Rial, ceny se však často uvádí v Tomenech a setkávali jsme se celkem pravidelně s tím, že nejen, že cena se dohadovala v Tomenech, ale ještě k tomu bez tří nul, když se tedy řeklo, že něco stojí 50, bylo to 50.000 Tomenů, tedy bankovka s nápisem 500.000 Rials = 3-4 eura

Obr. 1 Rialy

- časový posun - +2,5 h oproti času v ČR

- oblečení - ženy musí povinně nosit šátek zakrývající vlasy (i když nevadí, že nad čelem jsou vidět) a volný šat zakrývající pozadí, aspoň do půlky stehen, pod tím dlouhé kalhoty, i muži nosí dlouhé kalhoty, často i dlouhé rukávy, i když viděli jsme i spoustu mužů s krátkými, ženy však ne. Sandále naboso se smí nosit, ale viděli jsme je jen výjimečně. Celkově na nás všichni hned poznali, že jsme cizinci, zdravili anglicky a ptali se, odkud jsme.

- angličtina - Anglicky uměli zaměstnanci v hotelech, obchodech a někteří taxikáři, ale není možné se na to moc spolehnout, setkali jsme se i s několika taxikáři, řidiči autobusu, prodavači v obchodech a dalšími lidmi, kteří anglicky nemluvili vůbec nebo málo.

- jídlo - v době Ramadánu bychom na veřejnosti neměli jíst a pít

- jako příbor používají vidličku a lžíci, nůž jen ke steakům

- ochutnali jsme místní polévku "Dizi" - jehněčí maso, brambory a zelenina

- ochutnali jsme tři druhy chleba - velmi nám chutnal "barbari", docela podobný byl "sangak" a moc nám nechutnal "lavaš" (více o jídle v Íránu třeba zde: https://www.mundo.cz/iran/kuchyne)

- zásoby (aneb cestovatelské kuchařské okénko) - každý den se snažím mít 3 l vody (2l na pití, 1 l na vaření), přibližně 3 kg jídla na osobu:

- snídaně - ovesná kaše, kupovaná nebo domácí s rozinkami, drcenými ořechy, čokoládou nebo kokosem. Také vezu piškoty, sojové suky a lékořicové bonbony - doplňování energie i za chůze. Do míst, kde není tak horko bych vozila i čokoládu nebo čokoládové tyčinky.

- oběd - chleba asi 600 g na osobu na týden, což vychází na jeden oběd cca jen 100 g, stejně tolik plátkového uzeného sýra/50 g mazacího sýra/paštiky. Místo chleba jsou asi dobré i tortily.

- večeře - 100 g těstovin, gulášová polévka místo omáčky, nebo masový bujón, Podravka a sušený česnek, do toho nějaké maso - Poličan nebo šunkové maso, ale žádné konzervy, musí být ve zmačkatelném kovovém obalu

Před cestou jsem se celý jeden měsíc snažila hodně jíst (velké snídaně, obědy, občas svačiny a obvykle dvě večeře) a vytvořit si tukové zásoby, váha před - 53,4 kg, váha po: 52,8 kg, tedy skoro žádná změna.

- víza - když jsem o ně zažádala poprvé, byla mi zamítnuta, telefonovala jsem na ambasádu v Praze, kde mi sice řekli, že přesný důvod nemohou zjistit, ale že nejčastěji to je z důvodu, že jsem neuvedla hotel, kde budu po příjezdu... jméno a adresa fyzické osoby většinou nestačí. Divné na tom bylo, že Michal s Eliškou vyplnili to samé a jim víza byla schválena. Podle rady Íránce Mahdiho, se kterým jsme byli celou dobu v kontaktu, jsme raději den před odletem vyslali Michala, aby nám víza zařídil. Celou dobu jsem tedy nevěděla, zda víza dostanu nebo ne.

- obavy - poslední noc před odletem se mi špatně spalo, měla jsem snad stovku nejrůznějších obav a katastrofických scénářů - únos, lavina, brodění řeky a promáchání a zničení věcí, zmeškání letadla, nevyléčitené nemoci, obavy z imigračního oddělení na letišti a různé neurčité obavy, že se prostě něco pokazí.