Cory Pass a okruh kolem Mt. Edith

13.9.2016

Opět jsem dostala volno v jiný den než Eva a stejně jako minulý týden jsem zkusila napsat kamarádce Báře, jak je na tom s volnými dny ona, dopadlo to skvěle, měla také úterý, a tak jsme mohly začít plánovat, kam vyrazit. Přislíbila, že se zeptá jiné kamarádky, která má auto, jestli by s námi někam jela, sice jsem až do pondělního odpoledne nevěděla, jak to dopadne, ale pak mi to holky potvrdily a mohly jsme vyrazit. Ještě se mě v práci jedna kolegyně ptala, jaké mám plány a očividně by ráda jela s námi, takže jsem zjišťovala, jestli bude ještě jedno místo v autě a nakonec jsme se na parkovišti před obchoďákem sešly všechny čtyři. Chvilku jsme se bavily o tom, kam vyrazit, navrhla jsem nedaleký okruh kolem Mt. Edith a Báře se nápad líbil, kolegyně Samantha souhlasila předem se vším a naše řidička Petra nám to doporučovala, že je to pěkná trasa a ne moc dlouhá (potřebovala jsem být nejpozději v pět hodin odpoledne zpět, protože v pět třicet mám práci). Petra se rozhodla nás tam dovézt a pak pro nás zase přijet, ale necítila se dobře na túru, místo toho vyrazila lanovkou na Sulphur Mountain.

Na parkovišti jsme se s Petrou rozloučily s tím, že jí buď napíšeme smskou čas, kdy pravděpodobně dorazíme na parkoviště nebo se tu setkáme po půl třetí (není tu signál pro posílání zpráv a kdoví, jestli bude, až budeme výš).

Trasa byla krásná hned od začátku, procházely jsme loukou a topolovým hájem (chvíli jsme myslela, že březovým, ale pak mi došlo, že ty stromy mají sice světlou kůru ale trochu jinou než břízy), cpož byla příjemná změna oproti obvyklým jehličnatým lesům, které nás obklopují na začátku všech výstupů, měly jsme výhledy na Mt. Bourgeau, na Vermilionská jezera a na Mt. Rundle tyčící se nad Banffem.

Většinu času zpočátku stoupáme, ale ne moc příkře, na krátké úseky cesty je stoupání prostřídáno rovinkami, kde se vydýcháme. Sam se nás ptá, jestli už jsme v polovině cesty, ale jsme teprve ve třetině, možná jen ve čtvrtině. Jsem překvapená, jak dobře s námi drží krok, protože my obě chodíme o hodně častěji a asi obvykle i náročnější trasy.

V jednu chvíli se blížíme k Mt. Edith, kolem které máme dnes kroužit a přemýšlíme, jestli to je ona, nebo jestli to je vedlejší Sawback Range a jestli tedy půjdeme kolem ní doprava nebo doleva. Stezka se prudce svažuje dolů, musíme sestupovat opatrně a přidržovat se kmenů stromů, kořenů nebo kamenů. Je dobré, že to neklouže, není tu žádný štěrk nebo suť, spíš je to jako jít po schodech.

Na pěkné vyhlídce navrhnu společnou fotku, většinou si tento návrh nechávám až na vrchol, ale dnes žádný vrchol nebude, leda náš nejvyšší bod - Cory Pass. Mohly bychom i na vrchol, ale nevím, jak dlouho by to trvalo, nechci přijít do práce pozdě a navíc tuším, že pro Sam by to bylo už moc. Když to pak v Cory Pass přece jen zmíním, nechce se tam ani Báře, takže necháváme vrchol vrcholem a užíváme si pohledů na mohutné skály zespoda.

Potom už je cesta celkem snadná, ale taky nudná. Samantha přestává komunikovat, je asi unavená a nové boty jí udělaly puchýř (kulhá i druhý den v práci), nabízela jsem jí náplast - poprvé odmítla s tím, že ještě to není tak hrozné a podruhé s tím, že už je pozdě. Příště bych jí měla přesvědčit hned, trochu si to pak vyčítám, že jsem se víc nesnažila jí náplast vnutit (jakožto zkušenější turista vždy za ostatní cítím určitou odpovědnost). Zato s Bárou probíráme všechno možné, několikrát se dostáváme k tématu českého chleba (i jiných potravin, které se tu liší), také mluvíme o tom, jak nám zdejší les připomíná krajinu v Čechách (mě lesy na Vysočině, jí v Chřibech) a jak by se touhle dobou dalo houbařit, kdybychom znaly nějaké houby tady. Na první pohled všechny vypadají úplně jinak. Našly jsme například jednu, o které holky říkaly, že je zlatá, myslela jsem si, že bude žlutá jako klouzek a šla se podívat blíž a opravdu byla spíš zlatá než žlutá!

Na parkoviště jsme přišly chvíli před třetí hodinou, už jsem se těšila, že si tam sedneme/lehneme na lavičky a budeme se slunit, ale Petra už tam byla, také dorazila o něco dřív a tak jsme jely domů a po zbytek odpoledne jsem se slunila na zahradě.