77. Na lyže autem se snowboarďáky

15.11.2016

Dneska mám pracovní den, ale uklízím pouze na naší ubytovně, což mi obvykle zabere jen dvě až tři hodiny, takže stihnu odpolední lyžování. Navíc dneska zaučuju kolegu Juana, takže když na to budeme dva, budeme to mít uklizené mnohem dříve. Juan mě překvapí, jak ochotně brzo ráno vstává, se vším pomáhá a pracuje rychle – je to proto, že se také těší do Sunshine Village. Jedeme společně ještě s kolegou Ismaelem, který nabídne vzít auto, ať jsme tam co nejdřív. To se nám trochu vymstí, autobus tam dojel dříve než my, jeli jsme pomalu, protože silnice byla samý led a auto před námi v kopci zastavilo a když jsme za ním zastavili my, už jsme se nemohli rozjet. Navíc z protisměru k nám sklouzl autobus a zablokoval nám cestu. No ano, přesně ten autobus, kterým bychom se tam bývali dostali a který se teď prázdný vracel. Snažili jsme se auto roztlačit a objet ho, ale autobusák nám řekl, ať počkáme na pomoc, protože bychom mohli zablokovat celou silnici. A tak jsme čekali. Nejdříve projel prohrnovač a sypač, v obou směrech silnici posypal štěrkem, pak přijelo auto ze Sunshine Village a vytáhlo nás.

Ještě předtím jsme si krátili dlouhou chvíli koulovačkou, poslechem hudby v autě a čtením (měla jsem zase knížku, abych si četla v autobuse, až pojedu zpátky, případně při čekání na autobus, pokud bychom se s klukama rozdělili a nejela jsem s nimi domů). A focením. Ismael s Juanem chtěli vyfotit u svého auta a také s autobusem. Nejdřív jsem jim cvakla klasickou fotku, jak stojí u auta, pak jsem navrhla, ať dělají jako by auto tlačili, že z toho bude víc zřejmé, co se dělo. Jak přecházeli za auto, Ismael uklouzl na ledu a natáhl se. No, nedalo mi to a zmáčkla jsem spoušť.

Obr. 1 Uvízlí ve sněhu a ledu ale stále v dobré náladě

Obr. 2 Momentka – Ismael se válí za autem

Pak se mě kluci ptali, jestli chci taky fotku, trochu jsem váhala, ale nakonec proč ne. A co se asi nestalo, těsně předtím, než jsem zapoźovala za autem? Jako v grotesce – uklouzla jsem na přesně stejném místě jako předtím Ismael, akorát já jsem se pro změnu válela na břiše. Nic se mi nestalo, jenom jsem chvíli nemohla vstát, jak jsem se tomu řehtala. Na fotce už poslušně tlačím, jen je vidět, jak mám kolena od sněhu

Obr. 3 Roztlačuju Ismaelovo auto

Obr. 4 S autobusem, gestem ruky naznačuju "to ne já"

Konečně dojedeme k lanovce, s radostí se v ní přezouvám, mám totiž docela mokré a studené boty, takže je ráda vyměním za suché přezkáče. Doporučuji kolegům lanovku Wawa a sjezdovky kolem ní, protože vidím, že na vyšších kopcích je mrak stejně jako včera. Párkrát sjedeme modrou Wawa Bowl, vidím, že jsme skoro na stejné úrovni, Juan asi o trochu rychlejší než já a Ismael spíš začátečník, oba na snowboardech. Čekáme na sebe, je mi to milejší než jezdit sama jako včera.

Pak zkusíme pár jízd na Mount Standish, ale stále trvá špatná viditelnost, i když zezdola to tak špatně nevypadalo. Přesvědčím kluky, že na lanovce Jackrabbit to bude dobré, zase si užiju jízdu po silnici a pak několik jízd na modré sjezdovce Short and Sweet ( = Krátká a sladká) a na zelených Miss Gratz ( = Slečna Gratzová) a Larch Glade ( = Modřínový palouk). Trochu fotím, vždy se jim snažím ujet až k další křižovatce a vytáhnout foťák, ale i začátečník Ismael mě snadno dožene, takže moc fotek udělat nestihnu. Z těch, co se mi povedly, mají pak myslím radost.

Obr. 5 Ismael na snowboardu

Těsně před čtvrtou hodinou stihneme vyjet naposled nahoru, využijeme lanovku Wolverine a protože nám připadá, že mraky se už roztrhaly, zkusíme jet vyhřívanou lanovkou Teepee Town ještě výš, na jejím konci ale vidíme, že Lookout Mountain je stále v horní části zahalená mrakem. Nevadí, sjedeme to, spodní část si užijeme o to víc. Kluci tam zamíří do protikopce, tak na ně zavolám, že já nechci vyšlapávat a jedu oklikou doprava, hned se ke mně přidávají, hopsat se snowboardem je asi ještě o něco nepříjemnější než šlapat na lyžích (nemají hůlky).

Zpátky se nám jede autem dobře, silnice je více posypaná a sníh rozježděný a přijedeme právě včas na večeři.