pondělí – den 19. – 1.5.2017
Spíme ve stejném kempu jako předcházející noc. Vstáváme a vyjíždíme ještě dřív než včera. Potkáváme další bizony, pokaždé je to velký zážitek, tentokrát proto, že s dospělými jsou i mláďata, nejspíš velmi čerstvě narozená.
Bizon s mládětem
První zastávku si uděláme hned po pár kilometrech – díváme se z výšky na Gibbon Falls.
Po včerejšku už jsme trochu přesycení pohledem na jezírka s horkou vodou, ale i tak si nenecháme ujít další zajímavosti cestou – Monument Geyser Basin a Norris Geyser Basin, kde se nachází nejvyšší v současnosti aktivní gejzír – Steamboat Geyser, jeho výška dosahuje více než 90 m. Tento gejzír není předvídatelný, erupce od sebe byly v minulosti vzdáleny čtyři dny i padesát let.
Gibbon Falls
Steamboat Geyser
Jeden z našich hlavních dnešních cílů je Grand Canyon s Upper a Lower Falls (Horní a Dolní vodopády). Podíváme se na vyhlídku Artist Point a Lookout Point. Trochu mě to zklamalo, na pohlednicích vypadá vodopád mohutnější, asi jsme od něj také moc daleko na to, abychom si opravdu užili jeho sílu. Viděli jsme jen ten Dolní, k Hornímu se momentálně nedá dostat.
Vodopád z Lookout Pointu
Když odjíždíme zpět od kaňonu směrem k návštěvnímu centru Norris, musíme zpomalit, protože před námi najednou stojí řada aut. Vypadá to, že stojí bezdůvodně, po krátkém zamyšlení nám ale dojde, že možná auta stojí proto, že lidé pozorují nějaké zvíře. Nejdřív nic nevidíme, ale když chvíli zíráme do lesa, všimneme si medvěda. Jde pomalu směrem od nás a je dostatečně daleko, nejspíš o nás ani neví. Odvážím se vystoupit, ale držím se těsně u auta, pořídím krátké video a pár fotek. Tvrdí se, že bezpečná vzdálenost je 100 až 200 m od medvěda (https://www.tour-guide-canada.com/bear-watching.html). Domnívám se, že jsem od něj byla v tu chvíli o trochu dál než 200 m.
Znovu potkáváme bizony a také sviště, když zastavíme u řeky, abychom se podívali na Sheepeater Cliff. Také dnes asi dvě hodiny řídím. Jirka říká, že se mi za volantem mění osobnost. Mám dobrou náladu, protože se po celém parku smí jezdit jen nízkou rychlostí a to mi vyhovuje. Zpívám si „Saša jede“, což Jirku dost pobaví a za pár dní se mě bude ptát - „tak kdo dneska bude řídit – Jirka nebo Saša?“ A také moji náladu dobře vystihuje: „Já si jedu se svou lodí...“
Jednou jedu za dvojicí bizonů a nevím, co mám dělat – mám je předjet nebo ne? Bizonům se nechce uhnout ze silnice, ale bojím se je předjíždět, protože nevidím moc dobře, jestli něco nejede v protisměru. Divoce mě předjede auto, které o nich buď neví, nebo se nebojí jet těsně vedle nich. Jak projíždí, jeden z bizonů se po něm ožene svými rohy, jako by chtěl auto podebrat a překlopit. Pak se jich bojím ještě víc. Jirka mě přesvědčuje, že za chvíli je budu moct objet, teď jdou bizoni prostředkem silnice, ale blížím se k parkovišti po straně silnice, když zrychlím a projedu parkovištěm, můžu je tak bezpečně objet zprava. Manévr se mi povede, ale za chvíli se po tomto napětí chci s Jirkou vystřídat.
Poslední zajímavostí v Yellowstonu jsou Mammoth Hot Springs, kde jsou nádherné travertinové terasy. Vznikají usazováním rozpuštěného vápence, jak se horké podzemní vody dostávají na zemský povrch a ochlazují se. Přirozeně je travertin bílý, díky různým bakteriím a řasám je zbarvený žlutě, oranžově nebo dozelena. Některé terasy jsou už neaktivní, neteče po nich voda a jsou šedivé.
Celkový pohled shora na travertinové terasy
Travertinové terasy v detailu
Pohled na terasy z dolní vyhlídky
Jako rozloučení s tímto národním parkem máme pozorování mláďat bizonů a velkého stáda jelenů:
Mládě bizona
Za bránou národního parku Yellowstone, jeleni za plotem
Rozhodujeme se, co teď podnikneme dál. Docela jsem se chtěla podívat do Lamar Valley, kde se údajně dají pozorovat vlci, ale není jisté, že je uvidíme. Také mě láká jet se podívat na další národní park, se kterým jsme do teď nepočítali – NP Glacier. A pak bychom mohli zpět do Banffu přijet jinou cestou – přes hory – a vidět tak zase něco jiného. Řízení by tak bylo zajímavější. Je rozhodnuto, vyrážíme ještě dnes k severu.