1.9.2016
Když se vracíme z projížďky na koni, na mostě potkáme Evu a její kamarádku z kurzu angličtiny Japonku Eri, právě jdou na bruslení a ptají se nás, jestli se nechceme přidat. Akira odmítá s tím, že po projížďce na koních už je moc unavený, já se chvíli rozmýšlím (mám pak v deset večer ještě jednu akci, a to posezení s kolegy z Roots, někteří z nich slaví narozeniny, v deset máme sraz v baru Bruno's, kde bude karaoke), nakonec se rozhodnu jít bruslit, pak někde přečkat asi hodinu do deseti a ani se nevracet mezitím domů.
Na stadionu platíme vstupné 5,50 CAD a 6 CAD za půjčení bruslí. Máme na to pouze tři čtvrtě hodiny, stadion zavírá v 20:45. Mám půjčené pánské brusle, takže první stoupnutí na led je takové nejisté, největší problém mi dělají paty, brusle je za patou o něco kratší než jsem zvyklá, takže kdybych se trochu zaklonila, nebo když nadzvednu špičku nohy, tak mi to ujede a mohla bych skončit zadkem na zemi. Dávám si pozor, první kolečko objedu pomalu a pak už mi to jde. Nemám přece jen pánské brusle na nohou poprvé. Myslím, že jsou dobře nabroušené, jezdí se mi skvěle.
Objedu asi deset koleček kolem stadionu, podívám se na hodiny a zjistím, že uběhlo pouze pět minut. Co tu budu dělat celou tři čtvrtě hodinu? Odchází teď hodně lidí, zůstává nás tu tak sotva deset. Je fajn, že se nemusíme nikomu vyhýbat a máme celkem přehled, kdo kde je. To se hodí, můžu si zkoušet jízdu pozadu a když už mě ani to nebaví, protože mi to celkem jde (objela jsem pozadu celý stadion), začnu zkoušet střídat jízdu dopředu a pozadu ve stejném směru, trénuji tedy hlavně tu půl-otočku. Jsem zvyklá pomáhat si zoubky na bruslích, ale musí to jít přece i bez nich, i kluci se umí za jízdy otočit a jez pozadu a pak se otočit zpět. Zjišťuji, že mi to jde do jedné strany (za levou rukou) a do druhé ne. Jednou lehce klopítnu a pokleknu na jedno koleno, jinak žádné pády.
Všimla jsem si, že při mých neobratných otočkách na mě koukal jeden chlapík, asi se mi i trochu smál a pak začal předvádět, co umí on, byly to nádherné krasobruslařské piruety. Však mi Eva už minule říkala, že tam trénují krasobruslaři, takže je na co koukat.
Abych se zahřála, rozjedu se co nejrychleji dovedu. Všímám si, jak Japonka Eri jezdí dobře a trochu mě inspiruje k další věci, co si můžu trénovat, a to překládání při zatáčení. Při jízdě doleva mi to jde (doleva se jezdí na stadionu celou dobu), doprava mi to nejde vůbec. Zkouším si to uprostřed stadionu, když tam zrovna nikdo není. Zbyly jsme tu už jen s Evou a Eri, nějakým mladým párem s malým dítětem a s tím krasobruslařem, který mi pak radí, jak mám natočit ramena a že se mám dívat doprostřed toho kolečka, které se snažím objíždět a překládat u toho levou nohu před pravou. Nakonec mi to docela jde. Tak to nevím, co budu trénovat příště.
Chvilku před devátou tedy odcházíme, myslím, že jsme všechny dost spokojené s dnešním bruslením. Eva jde domů, já si na hodinu sednu do kavárny, objednám si horkou čokoládu a zákusek a před desátou večer jdu na karaoke a zároveň oslavu narozenin kolegů z Roots.