05. Vítr vane pouští

sobota – den 3. – 15.4.2017

Vyjíždíme bez snídaně hned po probuzení, jakmile se zahřeje motor, zapínáme vyhřívání. A je zase pohoda. Projíždíme kolem města Hurricane, kde jsem měla vytipované další nocování – to znamená, že jsme ušetřili celý den dovolené!

Jsme už v Utahu, krajina je tady zajímavá a zbývá nám dojet posledních jen asi 400 km, takže zastavujeme víc než včera. Po pár hodinách ranní jízdy Jirku střídám v řízení, aby se mohl prospat, ale jede se tu už mimo hlavní dálnici, cesta se kroutí v zatáčkách lesem (Kaibab National Forest) a často je výrazně omezená rychlost, takže se Jirka budí a ptá se mě, proč zastavujeme. Mě pomalejší jízda vyhovuje, až na to, že mi přes cestu skáčou laně, naštěstí jsem je viděla včas a bezpečně přibrzdila.

Snídáme a lovíme kešku, líbí se nám její provedení – je připevněná k svinovacímu metru na stromě. Odtud by se dalo je ke Grand Canyonu na jeho severní stranu, ale silnice je v tuto roční dobu ještě zavřená, musíme na jižní stranu. Sjíždíme z hor a následují rozsáhlé roviny Arizony, které jsou na četných místech narušeny hluboce zaříznutými úzkými kaňony.

Nebe je azurové, skály červené. Zastavujeme znovu, tentokrát z čistě fotografických důvodů – tyhle kamenné hřiby nemůžeme minout bez povšimnutí. Trochu oříšek je vyfotit je bez cizích lidí a dalších zaparkovaných aut.

Přejíždíme přes řeku Colorado po Navajo Bridge, znovu krátce zastavujeme a fotíme, kromě řeky a mostu mě fascinují opět kaktusy, slibuji si, že je nebudu fotit pokaždé, když je uvidím, ale tyhle musím, protože jsou kvetoucí.

Cesta nám ubíhá skvěle, bavíme se o tom, co vidíme kolem sebe – suchá koryta, úzké kaňony, malé osady, kamenné pahorky s pokličkami nahoře…