4.10.2016
Hlavní novinkou od posledních zápisků je, že za mnou konečně dorazil Jirka, teď už je tu asi deset dní, pracuje ve stejném hotelu jako já, také v oddělení housekeepingu - stal se jedním z našich tří housemanů, kteří nám dovážejí ručníky a povlečení a odvážejí to, co bylo použité. Práce se mu snad celkem líbí a všichni ho chválí, i když sem tam udělá nějakou chybu. Nejobtížnější je asi rozumět správně, co kdo říká ve vysílačce.
Večery trávíme u nás v ubytovně hraním deskových her (Jirka mi přivezl novou hru Panic Lab a Evě přivezl Dobble, obě jsme hned v den jeho příjezdu vyzkoušeli), nebo venku procházením po městě. Dva večery týdně pracuji v Roots, Jirka chodí do Banff centra na umělou horolezeckou stěnu a o půl jedenácté máme sraz v centru Banffu a společně jdeme domů, máme tak aspoň půl hodiny na probrání všeho, co se za ten den událo, protože v práci na mluvení není moc čas a při společných snídaních, obědech a večeřích se snažíme mluvit anglicky.
Minulou neděli jsem se s Jirkou domluvila, že bychom mohli jít na kulečník a že bychom tam mohli jít dřív než půjdou všichni ostatní, abychom si stihli víckrát zahrát. Pozvala jsem také Akiru a Natsumi, kteří jinak nikdy nechodí ven (možná je to na ně moc pozdě, když se vyráží z domu kolem desáté a možná stejně jako já nikdy neví předem kdo půjde, kam se půjde ani kdy přesně) a měla jsem velkou radost, že na kulečník přišli a že vypadali, že si hru užívají. Stejně tak Samantha, která jinak nikdy nehraje (my jsme pro ni byli vyrovnaní soupeři, obvykle hrají lidé zkušenější). S Jirkou jsme vyhráli několik her, často ani ne naší zásluhou, ale protihráč omylem strčil do díry černou kouli, což znamená jeho prohru. Hráli jsme tak v kuse celý večer, asi do půlnoci, kdy jsme se rozhodli, že už nás to nikoho nebaví a hru skončili bez vítěze. Okolo kulečníkového stolu bylo hodně lidí, začalo se tancovat. Našli jsme si na tancování nejlepší místo - v rohu za kulečníkovým stolem, kde hudba nebyla tak moc hlasitá, protože repro bedny byly namířeny opačným směrem. A také se mi líbilo, že mám kolem sebe všechny kamarády, včetně Bruce, který s námi nikde nebyl už aspoň měsíc, snad jen Eva chyběla. Rozhodla jsem se tedy, že příští neděli ji vytáhnu ven taky.
Takže tuhle neděli jsem se opět domluvila s Jirkou, Akirou a několika dalšími kolegy, že se zase sejdeme v devět v našem oblíbeném baru Devil's Gap na kulečník, Evu jsem náhodou potkala v její práci (prodejně suvenýrů) a domluvila se s ní, že až skončí (kolem 23 h), že ji tam vyzvednu a ukážu jí, kde bar je. V kulečníku se nám tentokrát tolik nedařilo, ale Jirka objevil v jiném rohu místnosti stolní fotbálek, který je také zdarma, tak jsme se přesunuli k němu. První hru jsme hráli společně proti Akirovi a Natsumi, ze začátku se jim moc nedařilo (a mě také ne), brzy se ale začali rychle zlepšovat a hra byla skvěle vyrovnaná. V jedenáct jsem zašla pro Evu, vzala ji také na fotbálek a myslím, že si to docela užívala, hlavně když se jí podařilo střelit nám gól. Byli jsme odříznutí od ostatních, kteří hráli kulečník nebo u něj jen přihlíželi a také jsme si tentokrát vůbec nezatancovali, ale jinak to byl super večer.
Dneska jsem měla pracovní den jen napůl - uklízela jsem u nás v ubytovně a stačilo mi na to dopoledne, takže teď mám celé odpoledne volné. Mám z toho velkou radost, potřebuji si taky někdy vyprat oblečení a odpočinout si, jinak jsem pořád buď v práci nebo s Jirkou, nebo na výletech.
A ještě jedna velká novinka - už jsme si objednali ski pass do všech tří nejbližších lyžařských středisek - Sunshine Meadows, Lake Louise a Mount Norquay. Můžeme si to nechat strhávat z platu a nebo zaplatit hotovostí/kartou. Zatím bych byla ráda, kdyby to strhávali a až napadne víc sněhu a lyžařská střediska se otevřou pro návštěvníky, chtěla bych si to doplatit naráz a začít lyžovat hned jak to půjde.