Embedded Files
24.7.2016
Na tomhle mém volném dni bylo něco dobré a něco špatné. Dobré bylo počasí, už několik dní předem byla vynikající předpověď a skutečně bylo pak celý den jasno a teplo. Špatná byla domluva s novými známými, kteří nejdřív souhlasili, že bychom mohli udělat nějaký výlet společně (prostřední ze Tří sester nad Canmore), pak napsali, že se domluvíme později večer a večer napsali, že raději půjdou lézt, protože si koupili nové lano. Poučení pro příště - je lepší chodit s jednotlivci, kteří mě k výletům také potřebují než s páry, které nepotřebují nikoho. No a do třetice - dobré byly všechny náhody, které mi vyšly, hlavně ta, že zbývalo poslední jedno místo na via ferratu na Mt. Norquay, kam jsem přijela autobusem, aniž bych přesně věděla, co tam budu dělat.
Mt. Norquay od konečné autobusu a zároveň od dolní stanice lanovky
Šlo nás osm ferratistů a průvodkyně - sympatická Britka asi v mém věku. Nejdřív jsme vyjeli lanovkou k horní stanici a ušetřili si tak asi 200 výškových metrů a pak už jsme začali stoupat po skalách chůzí a lezením. Na začátku ferraty je krátký visutý most. Od lidí na něm a za ním jsme zaslechli výkřik "This is awesome!" (tohle je úžasné!) a průvodkyně toho hned využila a otočila se na nás se slovy - slyšíte, je to úžasné, budeme mít dnes skvělý den. A to jsme opravdu měli.
Visutý most
Průvodkyně nám řekla, že kdo se bojí, měl by jít hned za ní, aby se cítil lépe. Říkala jsem si, že tohle určitě nebude těžká ferrata a zařadila jsem se na konec, za mnou šel už jen jeden účastník výpravy - Ital, který jako jediný kromě mě měl také nějaké zkušenosti z ferratami. Trochu jsme se dali do řeči, kde jsme byli, samozřejmě znal všechno z Dolomit, o čem jsem mluvila. Několikrát jsem ho požádala o vyfocení.
Na ferratě
Celou dobu jsme měli nádherné výhledy na Banff a za ním Mt. Rundle a blízko u nás, naproti přes údolí na Cascade Mountain. Ferrata trvala dvě hodiny a dostali jsme se skoro na vrchol (úplně na vrchol asi žádná cesta nevede, nebo by to byla možná jiná, dražší varianta ferratového výstupu).
Vrcholové foto
Sestup dolů byl také zajímavý, byl lehčí, ale části byly také s ocelovými lany a stupy. Pobavilo mě doporučení naší průvodkyně, že při sestupu by vždy měl být "nose over the toes" (nos před/nad palci u nohou) - neměli bychom se zaklánět a sedat si téměř na zadek, protože to je pak větší pravděpodobnost, že nám podjedou nohy. A také nám radila, že když už spadneme, nemáme to vzdávat, ale snažit se ještě se zachytit rukou, strčit ji pod sebe a zmírnit pád :-).
Také jsme potkali nějakého jejího kolegu nebo zaměstnance lanovky, který odstraňoval kamínky z naší cesty, vlastní rukou nám zametal cestičku!
To je asi tak všechno o ferratě, byla krátká, krásná, lehká a bezpečná, šlo se pomalu, hodně jsem fotila a bavilo mě to. Protože bylo teprve poledne, přemýšlela jsem co dál, jestli bych mohla jít sama na malý vedleší kopeček Stoney Squaw, nebo jen posedět u lanovky? Pak mě napadlo zeptat se toho Itala, co má v plánu a jestli by třeba nešel se mnou, no a on řekl, že by chtěl jít na vrchol Ha Ling nad Canmore, tak jsem se hned zeptala, jestli bych mohla s ním, protože to je celkem krátká túra, kterou za odpoledne stihneme a pro mě bude jednodušší se tam podívat takhle a dojet až těsně pod Ha Ling autem, než se tam někdy dostávat složitě dvěma autobusy!
Výstup na Ha Ling byla další vydařená túra, více o ní zde.
Page updated
Google Sites
Report abuse