East End of Rundle
12.6.2017
Další den je opravdu nádherně, nebe je bez mráčku a byla by škoda nic nepodniknout. Karel se mě hned ráno ptá, jestli někam vyrazíme a mám prý vymyslet kam :-), není to už tak jednoduché, už celé okolí dobře známe, ale nějaké nápady ještě mám, už dlouho si říkám, že některý večer, když skončíme dřív, bychom mohli vyjít až na Rundle – na ten konec tyčící se nad Canmore, East End of Rundle znamená „Východní konec Rundle“, používá se zkratka EEOR. Myslím si, že je to možná na pět hodin, takže by bylo ideální vyrazit hned po práci třeba ve čtyři odpoledne.
Píšu Jirkovi, abych věděla, jaké má plány, má volný den, už absolvoval jedno lezení s Erikem dopoledne a pak mluvil o dalších plánech – podvečerní lezení s Kayo, neví však, kdy přesně vyjedou, tak trochu doufám, že vyjedou dost pozdě, abychom se mohli přidat i my, nebo že pojedou jejím autem a pro nás před domem bude k dispozici náš Dodge, nakonec však Jirka lézt vůbec nejede a raději se vydá se mnou a Karlem na EEOR. Padne i návrh na odpočinkový večer (piknik v parku?), protože je už trochu unavený a navíc s Erikem absolvoval lezeckou cestu právě na EEOR, ale přesvědčím ho k výletu, nakonec myslím nelituje.
Vyjíždíme podle mého názoru dost pozdě, pokud bude túra tak dlouhá, jak počítám, budeme u auta zpět až o půl dvanácté v noci. Ale asi jsem se spletla, túra je počítána na méně hodin a navíc, my jsme rychlejší než průměrní turisté. U auta jsme před setměním, asi o půl jedenácté.
Parkujeme u přehrady mezi Rundlem a Ha Lingem a co nejrychleji šplháme do kopce. Nástup lesem je docela příkrý, Jirka nasadí vražedné tempo, Karel mu stačí, já se s nimi potkám, až když na mě počkají nad lesem. Máme první krásné výhledy na Ha Ling.
Ha Ling v odpoledním slunci
Oba dva kluci si vzali trekové hole (Jirka vlastně lyžařské), po většinu cesty jsou jim nápomocné, kousek před vrcholem však spíše překáží, tady snad ani jedna túra nemůže být bez scramblingu (lezení po skále, kdy používáme ruce)!
Nad lesem se šlo kus sutí, pak strmě po skále, výhled na Ha Ling – ten přední nižší, za ním Lawrence Grassi
Na vrcholku potkáváme osamělou Němku, povídáme si s ní, navzájem se fotíme. Takže tady je ještě jedna skupinovka s vlajkou:
Na vrcholku EEOR
A takhle souměrně vypadá samotný vrchol, když se k němu přicházím
Vzdálené hřebeny
Na vyhlídce v záři večerního slunce
Pak odlovíme lehkou kešku, která je mezi kameny hned pod vrcholkem, nebyla ani moc dobře schovaná, stačí se rozhlédnout a je vidět, takže nás to vůbec nezdrží. Když ji otevřeme, jsme překvapení, co všechno se v ní nachází, na výběr jsou oříškové tyčinky, čokoláda, bonbony a dokonce kapesní nožík Victorinox v hodnotě 400 kč!
Po odlovu kešky – tady bylo potřeba slézt ze skály, budu k tomu potřebovat ruce, takže nejdřív musím dojíst tu tyčinku, kterou jsem si vzala z kešky (výměnou za propisku)
Potkáváme další lidi na vyhlídce, nabízí nám, že nás společně vyfotí, což se nikdy neodmítá, i když světelné podmínky už jsou hodně špatné.
Poslední vyhlídka a rychle dolů
Panorama Ha Ling, Lawrence Grassi
Ha Ling a přehrada
Jsme rádi, že jsme celou túru stihli před setměním, ale jsme z toho pořádně unavení, usínáme v autě (aspoň ten, kdo neřídí). Byl to rozhodně nejlepší večerní výlet. Na příště plánuji podobně dlouhou túru na Grotto Mountain (taktéž u Canmore).