11.2.2017
V lyžařském areálu na Mt. Norquay je každý pátek a sobotu otevřena krátká nepříliš prudká sjezdovka, a to od 17 h do 21 h. Dosud jsme ji mockrát nevyužili, byla jsem tam jen se snowboardem, protože jsem si myslela, že pro lyžování je tento svah moc nudný a na učení jízdy na snowboardu je fajn, ale bylo to naopak, snowboardování mě tam nebavilo a lyžování jsem si užila. Bohužel jsem si vybrala zrovna den, kdy tam měli nějakou akci – seznamovací hru, kdy hráči měli pro sebe dvě fronty, jedna byla pro muže a druhá pro ženy a pracovnice u lanovky vždy posadila k sobě jednoho muže a jednu ženu. Zvlášť byla fronta pro nás ostatní a většinou to asi vycházelo tak, že jedna sedačka byla zaplněna hráči hry a druhá ostatními. Nápad se mi líbil, ale nevýhoda byla, že se také líbil spoustě jiných lidí a byla tedy neobvykle dlouhá fronta.Také autobus měl kvůli tomu zpoždění, dorazila jsem tedy asi až o půl osmé, a tak jsem sjela svah jen asi šestkrát.
První tři jízdy jsem jela vlevo od lanovky, kde je Terénní park, tedy různé skoky a překážky. Jsou rozděleny podle obtížností do kategorií S, M, L a XL. Při první jízdě jsem si hlavní skoky jen okoukla, abych věděla, které mají kategorii S a na konci jízdy jsem najela na kovovou rovnou plošinu (tzv. Box/bedna), která vede vodorovně a končí asi 40-50 cm nad zemí. Bylo to zajímavé, ale nic velkého, asi jako když přejedu nějakou větší muldu, jenom v člověku při dopadu trochu hrkne.
Při druhé jízdě jsem přejela dva skoky (kategorie S), další jsou větší, takže ty jsem opět objela, asi jsem jela moc pomalu, protože se lyže sotva odlepily od země. Při třetí jízdě jsem přejela jen ten první skok, snažila jsem se rozjet trochu víc, což se mi asi povedlo, protože na druhý jsem si v té rychlosti netroufala, všechno ostatní jsem opět objela a až na konci zkusila jinou kovovou konstrukci, tentokrát ne plochou, ale vedoucí nahoru-rovně-dolů ( tzv. Double Kink Box/dvakrát lomená bedna). Všechno bylo naprosto jednoduché, žádné pády… ale zas tak moc mě to nebavilo, měla jsem trochu strach z neznámého, takže jsem se rozhodla zbytek večera jezdit jen na normální sjezdovce.
Při většině jízd lanovkou jsem si povídala se spolucestujícími, jednou s dvěma Australany a dívkou z Itálie, jindy s Kanaďanem z Calgary, který říkal, že zimní hory jsou pro něj ráj a vypadal, že mi trochu závidí, že bydlím v Banffu a mohu tady lyžovat každý víkend. Rozhodla jsem se, že nočního lyžování tedy ještě musím několikrát využít, než skončí (na konci února).