03. Odjezd z Banffu

čtvrtek – den 1. – 13.4.2017

O dovolenou jsme si zažádali od 15.4., ale na 14.4. nám také vyšel jeden z volných dnů, a tak jsme toho využili a odjeli dřív. Původní plán jsme opět změnili a vyjeli už večer předchozího dne a získali jsme tak den a půl navíc (nakonec jsme se také o dva dny dříve vrátili). Narychlo jsme se také rozhodli přehodnotit celý itinerář a vyrazit nejdříve do Grand Canyonu, vedly mě k tomu hned tři důvody – tu nejjižnější oblast procestovat nejdříve, dokud tam není takové horko, tu nejdelší cestu si odbýt co nejdřív a pak už řídit vždy jen kratší dobu a vyhnout se davům v národních parcích o Velikonocích, myslela jsem, že když dlouho pojedeme ke Grand Canyonu, strávíme Velikonoce na cestě a ne v kempu, ale Jirka statečně řídil ve dne v noci a ušetřil celý den a Velikonoce jsme tak v Grand Canyonu stejně strávili. Naštěstí to vůbec nevadilo.

Naše dobrodružství jsme začali načerpáním benzínu, pak chutnou večeří v zaměstnanecké jídelně a odtamtud rovnou na dálnici směrem na Canmore a Calgary. Co se týká pohonných hmot, dohodli jsme se, že je bude celou dobu platit Jirka a já budu hradit výdaje za jídlo a kempy, podle mých propočtů by to mohlo vycházet stejně, cca 1000 dolarů na celou dobu pobytu za benzín a dalších 1000 dolarů za vše ostatní.

Čerpání benzínu je odlišné než v ČR – nejdříve se platí, potom tankuje. Na stojanu vidíme cenu a množství načerpaného benzínu nějakého předchozího řidiče, potom použijeme platební kartu a bereme benzín a nevíme, jestli jsme tedy nezaplatili za někoho, kdo tu byl před námi. Ne, je to takto v pořádku. Většinou je možné platit kartou přímo u stojanu, někdy nás nápisy posílají dovnitř, kde platíme více, než potřebujeme a zbytek se nám vrátí potom na kartu, která byla použita.

Hned za posledními domy Banffu fotíme – pase se tu velké stádo jelenů wapiti (tady i v parcích USA se tomuto druhu jelena říká elk). Už jsme je viděli i dřív, ale stále je nám tento pohled vzácný.

Z dálnice č. 1 se dostáváme na dálnici č. 2, 3 a 4 (dobře se mi to pamatuje, ale je mi to pak na některých křižovatkách k ničemu, protože na cedulích nepoužívají vždycky čísla dálnic ale jen názvy měst). Těsně před hranicemi přespáváme u kempu „8 Flags“, který jsem si vytipovala předem. Teď pozdě v noci je zavřeno, ale protože tam není žádná brána, zajedeme na parkoviště a přespíme tam. Ráno odjíždíme dřív, než po nás někdo chce zaplatit.