43. Na raftu

1.8.2016

Když jsme s Evou navečer sešly z hory Rundle, navrhla, že bychom se mohly ještě za odměnu projet po řece na raftu. Nejdřív jsem to zamítla s tím, že jsme přece dost unavené na to, abychom ještě pádlovaly, ale souhlasila jsem s tím, že se tam aspoň půjdeme podívat a zjistit, jestli se lístky dají koupit přímo tady, jestli se opravdu vyjíždí v 17:20, jak si pamatuji z prospektů a kolik to stojí. Cestou ke kase jsem si všimla, že každý raft má jen dvě pádla - takže my pádlovat nebudeme, my se jenom povezeme! A také jsme zjistily, že bychom měly na raftu zůstat zcela suché, takže nevadí, že máme pohorky a batohy a foťáky. Takže jsem si to rozmyslela a chtěla jet, když bude volné místo. Proč to odkládat, když dneska je tak krásné počasí, máme čas a jsme zrovna tady... Dvě volná místo měli, takže jsme si koupili lístky a počkali u řeky. Trochu jsem si máchala nohy, i když voda strašně studila, a udělaly jsme si piknik.

Plavba trvala asi hodinu, překvapilo mě, že jsme nepluli pořád jen přídí dopředu, ale docela často i bokem, možná proto, abychom měli dobrý výhled, protože my také nejsme natočení čelem k přídi ale bokem.

Obr. 1 Na raftu

Náš kormidelník a průvodce nám ukazoval hory a povídal o všem možném, co se dá v Banffu dělat (na lyžování doporučoval areál v Lake Louise a hodně doporučoval koupit si horské kolo a jezdit na místních trasách pro kola). Kromě toho jsme potkávali další rafty, celkem jich vyplouvalo myslím šest, my jsme byli poslední, ale každý raft někde na chvíli "zakotvil", většinou v blízkosti Hoodoos, aby si zákazníci mohli udělat dostatečné množství fotek a aby průvodce stihl říct hodně informací o tom, jak Hoodoos vznikají. Připomenu, že se jedná o ledovcovou uloženinu, netříděný materiál, takže je to jak prach a písek, tak velké oblázky, tlakem byla hornina zpevněna. Méně odolné části byly odneseny, odolnější zůstávají stát, vytváří zajímavé tvary.

Obr. 2 Hoodoos

Také jsme potkali čtveřici mladých lidí na nafukovacím člunu, kteří se nás ptali, kterou cestou do Canmore a náš průvodce jim odpověděl, že dolů po proudu :-). Ale úplně hloupá otázka to nebyla, protože řeka se hodně větví a některé rameno může být hodně mělké, takže by nepropluli, nebo by mohlo být slepé, nebo s nebezpečnými peřejemi, však jim pak také radil, že mají jet raději vlevo, jinak budou mít hodně špatný den...

Viděli jsme, jak narazili do kusu dřeva, který se válel na mělčině, naštěstí nepíchli. Náš průvodce na ně volal, ať pádlují, aby se tomu vyhnuli, takže začali všichni pádlovat - což znamená na obě strany rovnoměrně, tím tedy neuhnuli, jen uspíšili náraz! Mohlo by to být hodně nebezpečné - kdyby píchli někde mimo civilizaci - řeka je sice celkem mělká a ani neteče moc rychle a má jen malé peřeje, takže by se snad neutopili, ale voda má prý kolem 4°C, byli by tedy dost zmrzlí a museli by se dostat někam na silnici, což bez cest a pořádných bot by mohlo trvat celý den. Nemluvě o tom, že v údolí jsou často viděni vlci a medvědi.

My jsme brzy po tomhle setkání končili svou plavbu, počkali na autobus a nechali se odvézt zpět na parkoviště, od kterého jsme vyplouvali.

Obr. 3 Poslední pohled na řeku