Rodeo

17.7.2016

Úvod

(sobota 16.7.2016)

Rodeo v Calgary (a asi i jinde) se nazývá Stampede. Skoro všichni z práce tam o svých volných dnech jeli. Někdo na dva dny, někdo na jeden, podle toho, jak dostali volno a jestli se jim chtělo utrácet za předražené bydlení (v době, kdy probíhá Stampede, jsou hostely a hotely dvakrát dražší).

Já jsem původně tvrdila, že se mi tam nechce. Trochu jsem se bála, aby to nebylo jako ve Španělsku o týrání býků, nebo že se někdo bude snažit krotit koně, spadne a něco si udělá - a na to se mám dívat? Ale zároveň mě to trochu lákalo, protože je to velká událost, kromě rodea spousta jiných akcí a vystoupení, ohňostroje... všichni to doporučují a těší se na to. Eva na tom byla stejně jako já, také zatím svoje volné dny trávila jinak a na Stampede se jí zas tak moc nechtělo.

Asi před třemi dny jsem požádala vedoucího, jestli bychom některé dny volna mohly mít společně s Evou a teď nás pozval obě do kanceláře, sdělil nám, že tedy máme společně volno, dokonce dva dny za sebou a ještě nám dal každé jednu vstupenku do areálu na Stampede. Takže to rozhodlo.

Začaly jsme řešit, co tam chceme vidět, jak si koupit vstupenky, kterým autobusem vyrazíme a jestli jet na jeden den nebo rovnou na dva. Vstupenky jsou drahé, jízdenka také něco stojí a ještě platit za nocleh? Jenže když se vrátíme večerním autobusem, nebudeme moci jít na večerní show, která je možná ještě lepší než odpolední rodeo (je dražší)...

Napsala jsem zprávu známému (Matějovi, se kterým jsem byla na Mount Lady MacDonald asi před dvěma týdny), jestli už byl na Stampede. Vím, že se tam chystal, od něj jsem o tom slyšela poprvé a je z Calgary. Chtěla jsem, aby mi doporučil, co určitě vidět. Ale odepsal mi, že tam ještě nebyl, že se chystá na rodeo v pátek nebo sobotu (my tam budeme v neděli). Takže na rodeo jsme si také koupily lístky a dál přemýšlely o variantách výletu. Evu pak napadlo - co takhle zkusit přespání přes Couchsurfing? A mě vzápětí díky tomu napadlo - co takhle zkusit přespání u Matěje? Takže jsem se ho zeptala, jestli stále ještě mají volný pokoj, který nabízeli a odpověď byla ano, jenom budeme potřebovat vlastní spacák. No problem...Takže už mám koupenou vstupenku i na večerní program. Doufám, že to bude stát za to!

Odpolední Rodeo

Program začal v 13:15 a trval asi čtyři hodiny. Soutěžilo se v šesti disciplínách, jako první jsme viděli chytání mladých býků do lasa, jejich povalení na zem a svázání. Většině soutěžících kovbojů to trvalo asi dvacet sekund. Vzhledem k tomu, že mi to připadá jako trápení zvířat, fandila jsem občas těm býčkům - někdy se jim podařilo utéct :-).

Na velké televizi jsme viděli záběr kamery na kovboje zblízka a také jeho jméno, takže některé jsem si zapamatovala, fandila jim, aby vyhráli a pak jsem je viděla ještě jednou ve finále, kam se dostali vždy čtyři nejlepší z každé disciplíny.

Druhá soutěž byla o udržení se na neosedlaném koni, který vyhazuje, kope, utíká... potom to samé na osedlaném koni a na býku. Potom přišlo na řadu chytání býčků holýma rukama a jejich povalení na zem, na to stačily kovbojům zpravidla čtyři sekundy!

Nejvíc se mi líbila soutěž žen, které jezdily na koni a měly za úkol co nejrychleji objet tři barely (a udělat tak něco jako tři osmičky).

Vždy soutěžilo deset nejlepších z celého Calgary Stamepede, které trvá deset dní (my jsem tam byly s Evou právě v ten poslední finálový den), pak byla pauza a všech šest soutěží probíhalo znovu vždy s těmi čtyřmi nejlepšími soutěžícími.

Mezi ženami byla i Mary Burger, které je 67 let! Však ji představovali jako babičku Mary :-). Dostala se mezi ty čtyři nejrychlejší, a tak jsem jí v úplném finále hodně fandila a udělalo mi velkou radost, že dojela nejrychleji a vyhrála tak 100 000 dolarů. Bylo to krásné a dojemné.

Ostatní akce v areálu

V jedné z hlavních budov byly koncerty, kam se platilo vstupné zvlášť, takže tam jsem nebyla. My jsme na doprovodné akce měly jen málo času - dvě hodiny dopoledne, než začalo rodeo a pak dvě hodiny mezi rodeem a večerním představením. V jiné velké budově byla různá představení sice zdarma, ale zato na ně lidé stáli frontu třeba hodinu předem, aby se tam dostali. Když jsem přišla čtvrt hodiny předem, bylo už plno. Stihly jsme aspoň část vystoupení venezuelských tanečnic na volně přístupném jevišti bez vstupného i bez front.

V další budově byli ustájení koně a krávy, také tam měli lamy, kozy a ovce a mohly jsme se podívat i na stříhání ovcí.

Také jsem se podívala do indiánské vesnice na teepee a na indiánské ukázky tanců a poslouchala hudbu dechových nástrojů, hudebníci z toho také dělali zábavnou show, tančili u toho, pózovali na fotky, když se k nim někdo přiblížil a chtěl se s nimi vyfotit a nejvíc mě překvapil kousek čtyř hráčů na tubu, kteří si stoupli proti sobě do dvojic a jeden druhému mačkal knoflíky na nástroji místo na svém vlastním!

Večerní show

Nejdřív jsme se dívali na závody vozů tažených čtveřicí koní, každé kolo závodily čtyři vozy. Musely objet dva barely a pak zmizely za zatáčkou závodního okruhu, aby se za půl minuty zase vynořily. Vzhledem k tomu, že odpoledne pořádně pršelo (asi tak tři hodiny), bylo v celé aréně místo písku bláto a koně, vozy i lidi byli na konci každého kola celí hnědí.

Afterparty

Zjistily jsme s Evou, že vlaky k místu ubytování jezdí celou noc, takže nemusíme spěchat na ten poslední (normálně jezdí poslední vlak o půl jedné v noci) a že Matěj i se svým spolubydlícím vyrazili také za zábavou, popsali nám v sms zprávách, kde je najdem, a tak jsme ještě asi dvě hodiny tancovali na country muziku.