40. S horským kolem do terénu

27.7.2016

Původně jsem měla v plánu další malou samotářskou keškovací výpravu na kole jako ve dvou předchozích dnech, ale když jsem u večeře slyšela kolegy, jak se baví, že by si mohli půjčit kola a jít si zajezdit na stezky za hotelem, neváhala jsem a zeptala se, jestli se mohu přidat. Nemám na to sice dobré kolo ani helmu, ale láká mě se tam podívat. S tím, že nebudu dělat žádné skoky, jenom si to projedu. Nakonec se ukázalo, že ani projet si to není úplně snadné, v některých částech jsem radši kolo vedla. A to i dolů!

Občas na mě kluci počkali, jeden z nich už tady byl potřetí a krásně to sjížděl celé (i když taky bez helmy a ne moc rychle), druhý byl stejně vyděšený jako já a tvrdil, že tam dvakrát málem umřel... Myslím, že to bylo ze srandy, protože když jsem se na něj povzbudivě usmála, jako že teď už to bude dobré, už jsme dole, tak se taky začal smát.

Ten nejzkušenější z nás (kuchař Joy) se rozhodl nebrat nás na podobně těžkou stezku, ale radši směrem na Hoodoos, kde to znám, byla jsem tam už třikrát pěšky, ale nyní to mám z trochu jiné perspektivy. Tam už to není nic obtížného, už si jen tak přeskakujeme přes kořeny a kameny, ale je to téměř po rovině. Za odměnu máme krásné výhledy, Joy nás vede nějakou pro mě neznámou cestou. Jednou na mě kluci čekají na úžasném fotogenickém místě, bohužel nemám foťák a stejně prší, ale říkám si, že některé pěkné momenty v životě prostě nejdou zachytit, tak hlavně že se nám aspoň stávají...