Mt Saint Piran

8.8.2016

Dostaly jsme s Evou další volný den společně, chvíli jsme přemýšlely, jestli si zamluvit sjíždění Kickinghorse River na raftu nebo jít na nějakou horu, nakonec jsem navrhla, že společně můžeme jít na horu a když někdy jindy budeme mít volný den zase zvlášť, tak že můžeme na raft, není nutné, abychom i na raftu byly spolu.

Eva podle nějaké knížky vymyslela výstup na Mount St. Piran od Lake Louise a začala plánovat, jak se tam dostanem, který autobus nás zaveze blíž a jak to udělat nejlevněji. Také ji napadlo, že několik známých z hotelu mívá volno ve stejný den a že jeden nebo dva mají i auto a mohly bychom jet autem. Můj úkol byl zkusit se jich zeptat, až se potkáme na večeři. Nadhodila jsem tedy téma společného výletu jednomu z nich a Eva s ním pak zbytek dořešila přes facebook. Přestože jsme večer předtím byli dlouho vzhůru a pili a tancovali, vyjeli jsme přesně podle plánu v osm hodin ráno.

Bohužel nám nevyšlo moc dobře počasí, kolem jedenácté hodiny začalo pršet. Bruce – ten kolega – navíc měl asi kocovinu, stěžoval si na bolest hlavy a vrátil se dřív k autu. Společně jsme došli k Mirror Lake a k Lake Agnes (asi hodina chůze nad Lake Louise). Sám se pak zajel ještě podívat k Moraine Lake (kde my už to obě známe) a počkal na nás, až se vrátíme.

Snažily jsme se tedy s Evou nijak moc nezdržovat a jít celkem rychle. Celá túra měla podle průvodce být na šest hodin, počítaly jsme tedy, že na vrcholku bychom měly být přibližně za tři hodiny, možná později, protože do kopce chodíme většinou pomaleji než z kopce. Proto nás překvapilo, že jsme zdolaly vrchol už za dvě a půl hodiny. Cesta byla úplně jednoduchá, žádné lezení, jen serpentiny. Výhled jsme neměly vůbec žádný. Udělaly jsme si jen jednu vrcholovou fotku (v té chvíli zrovna nepršelo).

Podle mapy jsme viděly, že bychom mohly sestupovat jinou cestou než jsme přišly, krátce jsme se poradily, jestli to zkusíme a rozhodly jsme se pro dobrodružnou okružní cestu. Je sice trochu delší, ale máme víc času, než jsme počítaly.

Bohužel nejen že začalo pořádně pršet, ale nová cesta byla prudší, hodně to klouzalo, občas jsem sestupovala pozpátku a křečovitě se držela kořenů a větví okolních smrčků. Za chvíli jsme byly obě dost od bláta, naštěstí se nám nic nestalo. Nedaleko Lake Agnes, k němuž jsme přišly z druhé strany, zase přestalo pršet, takže jsem aspoň udělala pár fotek. Líbily se mi okolní bizarní skály a kvetoucí kytičky, které nás provázely celou dnešní cestu, kromě skalnatého vrcholku. Lake Agnes má nádhernou barvu, líbí se mi víc než mléčně kalné Lake Louise.

Zpět na parkovišti jsme byly už kolem půl třetí, Bruce na nás podle domluvy čekal a jeli jsme zpět do Banffu. Eva ještě navrhovala někam zajít, třeba na malou horu Stoney Squaw, ale já mám hodně promočené pohorky a celkově je mi zima, takže se spíš těším na čtení a psaní v teplé posteli, s mátovým čajem ve svém novém termohrnku.