25.1.2017
Když jsem jela do Canmore, abych se zúčastnila výletu vrtulníkem, využila jsem zbývající část dne k malé procházce na okraji Canmore. Je jedna věc, která mě v tomhle městečku vždycky překvapí – králíci. Jsou skoro všude, poprvé jsem jednoho viděla z autobusu, pásl se u dálnice, podruhé jsem dva malé ušáky potkala u jedné z hlavních křižovatek a říkala jsem si, že museli snad někomu utéct z klece, protože byli tak barevní a malí jako zakrslí králíčci, nevypadali jako králík divoký. A dneska je to podobné, vidím je vždycky někde u rodinných domů, jako by je tam někdo vypustil na vyvenčení. U jednoho domu jsou čtyři a u jiného (asi o dva kilometry dál) je jich šest. Tolik králíků určitě nikomu náhodou neuteklo a ani se nejedná o venčení. Že by kdysi pár uteklo a pak se rozmnožili po celém Canmore a dnes už jich tam žijí stovky? Zadávám do googlu „canmore rabbits“, abych se dozvěděla více:
V osmdesátých letech někdo vypustil na jihu Canmore do přírody asi tucet domácích králíků a i když se pravděpodobně někteří stali potravou kojotů, většina přežila a rozmnožila se. Stali se nejznámějšími obyvateli Canmore. Město je však rozděleno na ochránce zajíčků a jejich odpůrce. Populace králíků se po několika letech také objevila v Teepee Townu, v Larch a v Exchange. Téma králíků je silně kontroverzní, město se dostalo mezi tak říkajíc mlýnské kameny a přikročilo k řešení, objednalo pasti na králíky. To vyvolalo všeobecné pobouření milovníků zvířat. Společnost pro záchranu zvířat (EARS) byla schopna získat dostatek peněz (darů), aby mohla zřídit a provozovat útočiště pro králíky. Na konci první sezony bylo odchyceno a do rukou EARS předáno 189 králíků.
Takže se zdá, že mají v plánu je všechny odchytnout, ale zatím se jim to nepodařilo. Tyhle ušáky jsem potkala:
Obr. 1 Králíci v Canmore
Obr. 2 Jeden černý…
Obr. 3 … jiný šedivý
Po několika měsících geokačerské pauzy se pokouším ulovit nějaké kešky, jedna z nich je v areálu volného výběhu pro psy, nemám hint, ale GPS je poměrně přesná, stačí prohledat asi tak dva nebo tři metry čtvereční a mám kešku v ruce. Poodejdu s ní o kousek dál, zapíšu se do sešitku a najednou něco zaslechnu, už si myslím, že jde nějaký „mudla“, takže kešku skrývám za zády, ale pak vidím, že je to jen pes.
Podaří se mi ulovit i druhou keš, opět se mi potvrdilo, že kanadské kešky jsou většinou snadno objevitelné, jsou vidět, když se člověk dobře dívá, zatímco u nás jsou většinou pod hromadou kamení nebo překryté kůrou, větvemi…
Jdu směrem k řece Bow, chci si udělat procházku podél řeky, ale dostávám se k oplocenému areálu, tak se trochu vracím a místo podél řeky se procházím podél menšího potoka.
Obr. 4 Hory
Obr. 5 Koně v ohradě
Je krásné slunečné počasí, hory kolem jsou nádherné, radost mi také udělá, že vidím koně v ohradě. Sněhu je jen pár centimetrů, takže se mi jde dobře, nebořím se. Nejvíc se mi líbí fotit popraskaný led na březích potoka.
Obr. 6 Pohled na potok z mostu
Obr. 7 Ledový ostrůvek
Obr. 8 Ledové kry