[editovat] Lisabonská smlouva a Ústava EU

Lisabonská smlouva obsahuje dva články pozměňující:

• Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu)
• Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římské smlouvy), ta má být nově nazvána Smlouvou o fungování Evropské unie

Dále stanovuje, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie (EU) založena, že nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Text mandátu také uvádí, že „všechna ustanovení Mezivládní konference z roku 2004 budou začleněna do těchto dvou smluv“, tedy to že Ústava EU, kterou tato Konference schválila, je jejich obsahem.

Evropská unie má mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU.

Listina základních práv a svobod sice nemá být – na rozdíl od Ústavy EU – částí Lisabonské smlouvy, má však na základě nového znění čl. 6 Smlouvy o Evropské unii získat „stejnou právní sílu jako Smlouvy“, tzn. právní závaznost, s výjimkou Velké Británie a Polska.

Dochází též ke změně váhy jednotlivých států při hlasování v Radě.

Jako kompromis – Velká Británie zprvu zcela odmítala Evropského ministra zahraničí navrženého Ústavou EU – má být tato funkce pojmenována „Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“. Na žádost Velké Británie má smlouva v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech některým členům umožnit pokračovat v další práci na určitém aktu, zatímco jiným umožní se jí neúčastnit.

Označení „zákon“ EU a „rámcový zákon“ EU mají být vypuštěna, zůstat mají dosavadní označení „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o symbolech, jako vlajka nebo hymna. Vynechán byl rovněž pojem „Ústava“.

[editovat] Stav ratifikace

Ratifikace mezinárodních smluv Evropské Unie končí uložením příslušně podepsaných listin u italské vlády. Až v tento moment je smlouva danou zemí ratifikována.

K 3. říjnu 2009 neratifikovaly Lisabonskou smlouvu tyto země:

• Irsko - smlouva schválena referendem 2. října 2009
• Polsko - smlouva schválena parlamentem, prezident Lech Kaczyński doposud nepodepsal ratifikační listinu

Stav k říjnu 2009:

• 3. října 2009 proběhlo druhé referendum v Irsku, které dopadlo 67,1% hlasů pro ANO, proti bylo 32,9% hlasů. Voleb se zúčastnilo 58% oprávněných volíčů.
• Očekává se, že v Polsku bude smlouva také podepsána, protože Polský prezident Lech Kaczyński slíbil, že po irském "ano" smlouvu "bez odkladů" podepíše.^[2]

[editovat] Průběh ratifikace v České republice

• 26. listopadu 2008 konstatoval Ústavní soud České republiky, že žalované části smlouvy nejsou v rozporu s ústavním pořádkem země.^[3]
• 18. února 2009 Lisabonskou smlouvu schválila Poslanecká sněmovna ČR.^[4]
• 6. května 2009 smlouvu schválil Senát^[5]
• 29. září 2009 skupina senátorů převážně z ODS předložila Ústavnímu soudu další návrh na přezkoumání slučitelnosti Lisabonské smlouvy s českou ústavou.^[6]
• Prezident Václav Klaus dosud smlouvu neratifikoval.

[editovat] Lisabonská smlouva a česká politická scéna

Prezident ČR Václav Klaus Lisabonskou smlouvu odmítal od počátku ratifikace do současnosti (2009).

Všechny české parlamentní politické strany v roce 2009 s výjimkou KSČM Lisabonskou smlouvu více či méně podporovali.

ČSSD - Lisabonskou smlouvu podporovala, ačkoli by ráda referendum, v prosinci 2008 a lednu 2009 výrazně tlačila na její schválení.

KDU-ČSL a Strana zelených smlouvu obecně podporovali. SZ žádala urychlené schválení a ratifikaci smlouvy ještě před 1. lednem 2009, kdy Česká republika začala předsedat Evropské unii.^[7]

KSČM - vyžadovala, aby se o Lisabonské smlouvě hlasovalo v referendu.

ODS - Předseda strany Mirek Topolánek schválení smlouvy podporoval^[kdy?]. Velká část ODS však souhlasila s odmítavým názorem prezidenta České republiky Václava Klause.

Senát ČR rovněž podal v dubnu 2008 k ústavnímu soudu ČR několik dotazů týkajících se Lisabonské smlouvy a jejího možného rozporu s ústavou ČR. Dne 26.11.2008 Ústavního soudu jednomyslným rozhodnutím všech jeho soudců shledal, že v podaných dotazech k Lisabonské smlouvě nenašel rozporu s Ústavou ČR, ačkoliv také podotkl, že neposuzoval Lisabonskou smlouvu jako celek, nýbrž pouze ty její části, proti kterým směřovala uplatněná argumentace.

Na konci ledna 2009 se někteří senátoři ODS nechali slyšet, že podají další dotazy k Ústavnímu soudu ČR.

[editovat] Kritika

Kritici smlouvy namítají, že smlouva představuje pouze kosmetickou úpravu neschválené Ústavy EU. Za pravdu jim dává vyjádření jednoho z hlavních aktérů vzniku smlouvy Valéryho Giscarda d'Estainga, který tuto skutečnost otevřeně přiznává.^[8][9][10] Kritici tvrdí, že schválení smlouvy by vedlo k výraznému omezení suverenity jednotlivých členů EU v podobě přesunu kompetencí národních parlamentů na orgány EU.^[11][12]

Po ratifikaci LS budou moci čtyři velké země (Německo, Francie, Itálie a Velká Británie) zablokovat jakékoli hlasování Rady. Naopak jim stačí sehnat podporu jedenácti libovolně malých států, aby prosadily, co potřebují – stačí 55% států s 65% obyvatel.

Dalším terčem kritiky je fakt, že členské státy již nebudou mít komisaře v každé komisi, čímž ztratí velkou část vlivu na rozhodování Unie.

V dějinách západní Evropy je bezprecedentní i fakt, že Lisabonská smlouva definuje několik mechanismů, které dávají EU možnost získávat nové pravomoce a rušit právo veta v dalších oblastech bez další ratifikace.^[13] Příkladem je zjednodušený postup pro přijímání změn primárního práva podle čl. 48 Smlouvy o Evropské unii, tzv. obecná přechodová klauzule (passerelle), svým sedmým odstavcem umožňuje Evropské radě, aby dále zvětšovala počet oblastí, kde rozhoduje Brusel a kde rozhoduje kvalifikovanou většinou. Tomuto rozšíření však může zabránit i jediný parlament členského státu EU. Stačí, když do šesti měsíců od obdržení plánované modifikace, vysloví nesouhlas s Evropskou radou (viz třetí pododstavec článku 48 Smlouvy o Evropské Unii).^[14]

LS dále rozšiřuje tzv. „doložku flexibility“ (dnes čl. 308 SES), která umožňuje Radě přijmout jednomyslně vhodná opatření k dosažení cílů Společenství i v případě, že Smlouva k tomu nedává Unii nezbytnou pravomoc. Podle Smlouvy z Nice tato možnost platí pouze pro dosažení cíle v rámci společného trhu, nově má platit i pro ostatní cíle Unie.

[editovat] Odkazy

Wikizprávy nabízejí žurnalistický obsah k tomuto tématu s názvem:

Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu

[editovat] Související články

• Evropská ústava
• Právo národů na sebeurčení

[editovat] Reference

1. ↑ Irové přijali Lisabon velkou většinou [online]. Novinky.cz, [cit. 2009-10-03]. Dostupné online.
2. ↑ [1].
3. ↑ ČR smí pokračovat v ratifikaci lisabonské smlouvy.
4. ↑ Sněmovna schválila lisabonskou smlouvu
5. ↑ Senát schválil lisabonskou smlouvu.
6. ↑ Senátoři předložili nový návrh na ústavní přezkum Lisabonu.
7. ↑ Kateřina Jacques k projednávání Lisabonské smlouvy
8. ↑ Valéry Giscard d'Estaing: The EU Treaty is the same as the Constitution, Indepondent, 30.10.2007, dostupné online.
9. ↑ EU treaty is a constitution, says Giscard d'Estaing, Ben Russell, Independent, 30.10.2008, dostupné online
10. ↑ Giscard: EU Treaty is the constitution rewritten, Ben Helm, Telegraph, 30.10.2007, dostupné online
11. ↑ T. Břicháček: Deset nejtěžších hříchů Lisabonské smlouvy
12. ↑ Ladislav Jakl: Lisabonská smlouva tuneluje naši suverenitu
13. ↑ http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=KO4l54HvOCa4
14. ↑ Změny smlouvy o Evropské unii a smlouvy o založení Evropského společenství, Úřední věstník Evropské unie, 17.12.2007

[editovat] Externí odkazy

• EVROPSKÁ RADA V BRUSELU 21. A 22. ČERVNA 2007 – ZÁVĚRY PŘEDSEDNICTVÍ, s přílohou I – NÁVRH MANDÁTU PRO MEZIVLÁDNÍ KONFERENCI, na webu EUROPA – Portál Evropské unie
• Znění smlouvy Portál Evropské Unie
• Znění Lisabonské smlouvy Konsolidované znění Lisabonské smlouvy
• Podrobné informace o Lisabonské smlouvě Stránky věnované Lisabonské smlouvě
• [2] "Manuál" prezidenta ČR Václava Klause k Lisabonské smlouvě
• [3] Lisabonská smlouva v kostce na stránkách EU
• Ne Lisabonu – stránky zaměřené proti schválení Lisabonské smlouvy
• Kdo hlasoval pro Lisabonskou smlouvu – výsledky hlasování o LS na půdě českého senátu a PSP

[editovat] Audiovizuální dokumenty

• (en)End of Nations - EU Takeover & the Lisbon Treaty