Čapek: R.U.R.

Karel Čapek

R. U. R.

ROSSUMOVI UNIVERZÁLNÍ ROBOTI

(výpisky)

 Předmluva Misantropova

Začal poslední zimní měsíc, oficiálně vyhlášený jako „měsíc čtenářů“. Čtu – opět z internetu – vynikající Čapkovo drama R.U.R. Je to hned po Válce s Mloky asi nejlepší autorovo dílo, v němž Čapek předvádí svůj nesporný vizionářský talent, dokonce i s jemným nádechem misantropismu. Roboti, biologické stroje, si uvědomí sami sebe, vzbouří se a vyhladí lidstvo. Jenomže neznají svůj vlastní výrobní postup, neznají „tajemství života“, jež je spolu s lidmi navždy ztraceno; nevědí, jak se bez lidí rozmnožovat, a proto i jim hrozí brzké vyhynutí. Hra končí tím, že se mezi Roboty najde jeden pár schopný citu a lásky, noví Adam a Eva robotí rasy. Poslední člověk, jenž měl pro Roboty znovuobjevit ono nedostižné výrobní „tajemství života“, selhává, ale příroda žije dál. Tomu poslednímu člověku na Zemi dal Karel Čapek mně velmi povědomé jméno Alquist. Nemohu samozřejmě vědět, proč zvolil právě toto jméno, tak nápadně se podobající Alcestovi čili Misantropovi ze stejnojmenné Molièrovy hry; nevím, avšak tuším! Výborná hra! Zde jsem si z ní okopíroval několik výňatků:

(Misantrop, Zima v sousedství zlověka: březen 44)

* * * 

Karel Čapek:

R.U.R.

Vy jste blázen!

Domin:

Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší.

* * *

Co je dnes?

Nána:

Nevim. Ale měl by bejt konec světa.

* * *

Harry, přišly nějaké špatné zprávy?

Domin:

Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.

* * *

Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrozné úmysly.

Domin:

Proboha, slečno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát?

* * *

Oh, řekněte, děje se něco?

Alquist:

Docela nic. Jen samý pokrok.

* * *

Alquist:

Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.

Helena:

Jako Nána.

Alquist:

Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?

Helena:

Takhle tlusté.

Alquist:

A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti bouřce? Proti nemoci?

Helena:

Proti pokušení, proti velké vodě -

Alquist:

A proti pokroku ne ?

Helena:

Myslím, že ne.

Alquist:

To je škoda.

* * *

Alquist:

Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.

* * *

Nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi!

* * *

Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie!

* * *

Což lidstvo vyhyne?

Alquist:

Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ.

* * *

Robot Radius:

Nechci žádného pána. Vím všechno sám.

* * *

Helena:

Proč se přestaly rodit děti?

doktor Gall:

Protože je člověk vlastně přežitek.

* * *

Helena:

A žádá někdo, aby se... vůbec přestalo vyrábět?

Dr. Gall:

Bůh uchovej! Ten by si dal!

Helena:

Proč?

Dr. Gall:

Protože by ho lidstvo ukamenovalo.

* * *

Dr. Gall (vstane):

Hm, to by byla pro lidi strašná rána.

Helena:

Proč rána?

Dr. Gall:

Protože by se musili vrátit tam, kde bývali. Ledaže by -

Helena:

Řekněte.

Dr. Gall:

Ledaže by bylo už na návrat pozdě.

Helena (u květin Hallemeierových):

Galle, jsou tyhle květiny také hluché?

Dr. Gall (prohlíží je):

Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, uměle rychlené -

Helena:

Ubohé hluché květy!

Dr. Gall:

Jsou zato překrásné.

* * *

Helena:

Whisky?

Dr. Gall:

Třeba vitriol.

Helena:

Se sodovkou?

Hallemeier:

Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.

* * *

Domin (čte):

"Roboti světa! My, první organizace Rossumových Univerzálních Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru." - Hrome, kdo je naučil těmhle frázím?

Dr. Gall:

Čtěte dál.

Domin:

To jsou nesmysly. Tady vykládají, že jsou vývojově vyšší než člověk. Že jsou inteligentnější a silnější. Že člověk je jejich parazit. To je prostě odporné.

Fabry:

A teď třetí odstavec.

Domin (čte):

"Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili lidstvo. Nešetřte mužů. Nešetřte žen.“

Alquist:

Dokonáno.

* * *

Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!

* * *

Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.

* * *

Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel! I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty. Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptávky a přitom jsme žvanili - o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých věcech. Jako by ty řečičky nějak řídily, kudy se to má valit. Zatím to všechno běželo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, pořád rychleji - A každá mizerná, kramářská, špinavá objednávka přidala k lavině kamínek. Tak, lidičky.

* * *

Historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, člověk. Punktum.

* * *

Damon:

Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi!

* * *

Přírodo, přírodo, život nezahyne! Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života.

DOKONÁNO