Goethe: Egmont

Mrtev je již ten, kdo v bezpečí chce žít!

*

Je tolik žen při našem pluku, že když dáme se na pochod, nepodobá se to vojenskému tažení, nýbrž průvodu cikánů.

*

Že jsem veselý, že se každé věci lehce dotýkám, že rychle žiji - to je právě mou blažeností, a nevyměním to za bezpečí hrobního poklidu.

*

Jak jsou mi protivná napomenutí! Matou jen hlavu a nepomohou. Kdybych byl náměsíčník, procházející se na střeše svého domu, bylo by přátelské zavolat na mne jménem, probudit mě a tím mě zabít? - Nechte každého nechť kráčí svou cestou a sám se střeží!

*

Ženy stále chtějí, aby se každý podrobil jejich jemnému jhu a aby každý Herkules odložil lví kůži a vstoupil v družinu jejich přástevníků.

*

Je s podivem, že myšlenky jiných lidí tak mocně někdy účinkují na naši mysl. - Pryč s tím! Toť cizí krůpěj v mé krvi! - Dobrá přírodo! Ty ji opět vyvrhneš.

*

Sklonit šíji pod jařmo, anebo položit katu na špalek, to může šlechetné mysli být stejné.

*

Sladký spánku, ty se na mne skláníš jak čisté blaho - nežádán - neprosen, samovolně. - Rozplétáš pouta nejtrudnějších myšlenek, slučuješ všecky obrazy slasti a žalu, pramen vnitřního souzvuku bez odporu počíná se pěnit a obestřeni lahodným šílenstvím zapadáme a přestáváme žít.