Óšó: Nejvyšší nauka

1.

VZHŮRU K PROBUZENÍ

Mnozí zůstali úplně potichu, mnozí z tohoto důvodu zůstali úplně neznámí – protože znát můžeme pouze někoho, kdo mluví. Ve chvíli, kdy někdo promluví, vstupuje do společnosti. Když někdo přestane mluvit, opouští společnost, už není její částí. Řeč je nosič, médium, na kterém společnost existuje. Zrovna jako krev: krev v tobě koluje a ty existuješ. Řeč koluje ve společnosti a společnost existuje. Bez řeči není společnost. Takže ti, kteří zůstali potichu, z ní vypadli. Zapomněli jsme na ně. Lépe řečeno, nikdy jsme je nepoznali.

Jste vážní. Díváte se na život jako na obchod či na matematiku. Ale on takový není! Život je poetický, nelogický. Není jako práce, je jako hra. Koukněte se na stromy, na zvířata, na ptáky, podívejte se na oblohu – celá existence je hravá. Jste příliš vážní, takže není vůbec divu, že jste odděleni od existence. Jste z ní vykořeněni a pak se cítíte odcizeni, jako cizinci, pak cítíte, že tato existence není vaším domovem. Není za to odpovědný nikdo jiný než vaše vážnost.

Proto ten můj důraz na hravost. Chci tě strčit zpět do bodu, kde jsi přestal růst. Ve tvém dětství byl bod, kdy jsi přestal růst a kdy jsi začal být falešný. Možná jsi byl rozhněvaný – malé rozhněvané dítě při výbuchu vzteku – a tvůj otec či matka řekli: „Nevztekej se! To není hezké!“ Ty jsi byl přirozený, ale bylo vytvořeno rozdělení a ty ses musel rozhodnout: pokud budeš chtít zůstat přirozený, pak nedostaneš lásku svých rodičů.

Samozřejmě, že jsi chtěl lásku. To pro tebe byla jediná jistota; nemohl jsi bez ní existovat. A tak jsi zvolil: obětoval ses. Potlačil jsi svou přirozenost. Začal ses smát a radovat. Ten den, kdy ses stal hodným chlapcem či hodnou holčičkou, byl dnem katastrofy. Od té chvíle jsi nikdy nebyl přirozený. Od té chvíle jsi byl vážný, nikdy hravý. Od té chvíle jsi začal umírat, ne žít. Od té chvíle jsi stárnul, nikoli dospíval.

Když přichází bouře, stromy tancují – tancuj také. Když noc přichází a všechno je temné, buď také temný. A ráno, když slunce vychází, nech ho vyjít také v sobě. Buď dětský, radující se, nemyslící na minulost.

Meditace je spíše jako smrt než jako život, ale smrt není proti životu. Smrt je prazdroj všeho života. Život přichází ze smrti a do smrti opět směřuje. Smrt je jako oceán a život je jako řeky: přitékají a mizí v oceánu a pak se znovu objevují mraky a znovu prší a znovu je vytvořena řeka a znovu teče do oceánu.

Nezajímej se o druhé. Zajímej se o sebe. Buď totálně sobecký; buď zaujat svým vlastním já. Užívej si svého bytí. Co dělají ostatní, o to se nestarej. Nech ostatní, ať si dělají, co chtějí. Nikomu se do ničeho nepleť. Dokonce pouhý nápad, že necháš ostatní, ať si dělají, co chtějí, tě osvobodí, protože jsi ostatními zbytečně zatížen. Buď totálně sobecký. Uvnitř nic nemáš, ale stále obsluhuješ druhé, stále přemýšlíš o druhých. To je jen útěk před sebou samým. Pamatuj na sebe a zapomeň na druhé.

2

TRANSCENDENTOVÁNÍ ZÁKLADNÍ DUALITY POHLAVÍ

To, co v tobě dýchá, dýchá ve stromech; to, co v tobě zpívá, zpívá v ptácích; to, co v tobě tančí, tančí v řekách, potocích a pramenech; to, co v tobě mluví, mluví ve vánku povívajícím okolo stromů.

3

ODEVZDEJ SE A JÁ TĚ ZMĚNÍM

Dobří otcové jsou následek špatných pokolení. Takzvaní svatí a mudrci jsou následkem degenerace, nemorálnosti, která existuje po celém světě – protože vynucují. A kdykoli tě někdo nutí, dokonce nutí-li tě směrem k nebi, odmítneš. A je dobré odmítnout, protože oni tě zabíjí, zabíjí tvého ducha. Jsi-li nucen jít do nebe, budeš tam mrtvým člověkem. Je lepší jít do pekla, ale vlastní volbou. Přinejmenším budeš svobodný. Přinejmenším budeš duše.

Snažíme se žít podle logiky. To je největší omyl, jakého se člověk dopustil. Pokoušíme se žít podle logiky a život je nelogický. Buď věrný životu, nikoli logice.

Nemůžeš být svobodný, dokud tvé smysly nejsou svobodné. Dokud celé tvé bytí není svobodné, ty nemůžeš být svobodný. To je jeden z nejhlubších problémů pro lidskou mysl. Musíš tomu porozumět.

Vyvstává otázka: „Co když se společnost stane nespoutanou?“ To je proto, že společnost je potlačující. To proto, že všichni řekli ne životním energiím.

4

NEPOZNATELNÉ JÁ

Mahávíra popřel Boha: řekl, že žádný Bůh není. Ale nemohl říci, že není žádné já. Tak se tedy samo já pro něj stalo božským. Říká: „Pouze já je Bůh.“ A to je pravda. V tobě je já nejbližší věc božské existenci. Proto nemůže být zpochybněno. Je samozřejmé, sebeodhalující, sebeosvětlující.

Podíváš-li se do očí osvíceného, uvidíš, že jsou naprosto odlišné. Buddha se na tebe dívá, a přitom se na tebe nedívá. Nestáváš se součástí jeho očí. Jeho pohled je prázdný. Někdy se možná budeš bát, protože ucítíš, že je k tobě lhostejný. Dívá se na tebe tak prázdně, nevěnuje ti vůbec žádnou pozornost.

Oči jsou pro druhé. Oči jsou zařízení pro dívání se na druhé. Pro tvé vlastní Já žádné oči nejsou potřeba.

Láska je druh šílenství. Skutečně, láska sama o sobě je druh šílenství.

Život je druh šílenství.

Rozum je smrt, nikoli život. Život je bláznivá expanze a my se v meditaci pohybujeme do života, hlouběji a hlouběji – do největších hlubin, do samého centra jádra.

Co se týče bytí, ty a strom máte stejné bytí. Pouze mysl se liší. Proto cítíš, že stromy nemluví – protože neznáš jejich jazyk. Myslíš si, že zvířata nemluví, že nemají žádný jazyk. Skutečnost je však taková: protože jim nerozumíš, myslíš si, že nemají žádný jazyk. Mají svůj vlastní jazyk, mají svou vlastní mysl – vhodnou pro jejich společnost, vhodnou pro jejich atmosféru.

Pravda nemůže být vymyšlena. Pravda je věčná, bezčasová. Takže je absurdní říci: „Já jsem ji objevil.“ Ty jsi ji pouze znovuobjevil; nikdy jsi ji neobjevil – pouze znovuobjevil. Je objevována stále znovu a znovu, milionkrát! Ty ji vždy znovuobjevíš; nikdy neobjevíš.

Podívejte se na tu lidskou hloupost: Mohamed se vám pokoušel pomoci zapomenout na objekty a směřovat dovnitř, ale vy jste na objekty nezapomněli – jste jimi opět posedlí: „Jít a ničit!“ Takže jeden uctívá Boha v kameni a druhý ten kámen ničí, ale oba jsou ke kameni připoutáni svým vlastním způsobem a oba se domnívají, že kámen je velmi důležitý – jednou k uctívání, jednou k ničení. Jeden cítí, že pokud nebude tento kámen uctívat, nebude náboženský, a druhý cítí, že pokud tento kámen nezničí, nebude náboženský. Ten kámen je pro oba velmi důležitý.

5

JE TO TVÉ BYTÍ

Vezmi jakékoli zvíře a podívej se na půvab jeho těla. Co se stalo s lidským tělem?

Co se stalo s lidským tělem? Proč už není tak ladné? Proč? Všechna zvířata jsou tak ladná! Tak proč lidské tělo není? Co se s ním přihodilo? Něco jsi s ním udělal: naboural jsi ho a přirozená spontánnost jeho plynutí zmizela. Stalo se strnulým. V každičké části tvého těla je jed. V každém svalu tvého těla je potlačený hněv, potlačená sexualita, potlačená chtivost – a všechno – potlačená žárlivost, nenávist. Všechno potlačené je tam. Tvé tělo je doopravdy nemocné.

V této chvíli máš pouze uvěznění, chycení, umrtvení. Jsi zapouzdřen. Nemáš hbitost, živé tělo. Dokonce i zvířata mají krásnější, více živá těla než ty.

Když už jsme u toho, to je také důvod, proč jsme tak posedlí oblečením – protože tělo nestojí za ukazování ani dívání. Jsme tak posedlí oblečením! Kdykoli zůstaneš nahý, vidíš, co jsi provedl svému tělu. Šaty před tebou jen stále schovávají tvé tělo.

To je má zkušenost z mnoha meditačních kempů, že když někteří lidé jsou nazí, pak jsou to jen ti, kteří mají krásná těla a nebojí se. Ti, kteří mají ošklivá těla, si přicházejí stěžovat a říkají: „To není dobré – nazí lidé!“ Jejich strach je přirozený. Oni se nebojí nahoty druhých. Bojí se své vlastní nahoty – nemůžou se vyrovnat s vlastním tělem.

Tato nemoc je začarovaný kruh, protože nemáš-li živé tělo, chceš ho skrývat, a skrýváš-li ho, stává se více a více mrtvým – protože pak není potřeba dávat pozor na to, aby bylo živé.

Po staletích oblékání jsme ztratili kontakt se svými vlastními těly.

Svým tělům jsme způsobili mnoho násilí.

6

BŮH JE EXISTENCE

Upanišady přemítají o Bohu ne jako o osobě, ale jako o existenci samé – jako o samé podstatě existence.

Upanišady se však nikdy nestaly příliš populárními. Ani nemohly. Existence je tak ryzí, tak abstraktní. Jak se k ní modlit? Jak ji nazývat? Jak před ní plakat a naříkat? Nikdo tam není!

Pro tuto lidskou slabost se upanišady nikdy nestaly příliš populárními. Jsou tak pravdivé – nemohly se stát příliš populárními. Udělat pravdu populární je téměř nemožné, protože lidská mysl ji nepřijme takovou, jaká je.

Můžeš-li si představit, že někdo jiný naslouchá tvé modlitbě, bude pro tebe snadné se modlit. Nikdo tě však neposlouchá ... jen abstraktní existence, která nemá žádné uši k poslouchání, žádné oči k tomu, aby tě viděla, žádné ruce, aby se tě dotkla. Bude pro tebe těžké se modlit. Pro tuto obtížnost si člověk vždy představoval Boha jako osobu. Pak je všechno snadné – ale všechno je chybné. Na jedné straně se to stane snadným; na druhé straně se to stane chybným.

Tento Bůh je tedy mrtev a neexistuje žádná možnost, jak Ho oživit – žádná možnost, jak mu vrátit krev a pulz. Je skutečně mrtev. Tento Bůh nemůže být znovu přiveden na svět. Tu možnost už jsme minuli. Lidská mysl už vyspěla; dětský postoj vůči Bohu je neudržitelný. Je to přežitek. Stále uvažujeme v termínech, které už jsou mrtvé. Stále Boha zobrazujeme, zatímco všechna jména a formy zmizely.

Upanišady se nyní stávají významnými. Před pěti tisíci lety ještě nebyl jejich pravý čas.

Proto kladu důraz na meditaci a nikoli na modlitbu. Jsi sám. A čím více vstupuješ do této osamělosti, tím více vstupuješ do meditace.

Meditace znamená schopnost být sám – nejen schopnost být sám, ale mít z té samoty požitek; být tak sám, že druzí úplně zmizí, že druzí nejsou; být tak sám, že se začneš propadat sám do sebe. Propast se otevřela a ty už jen padáš sám do sebe.

Bůh venku už neexistuje. Můžeš o Něm dále přemýšlet, že je někde v nebi, na obloze, ale ty sám ucítíš, že to je dětinské. Nikdo takový neexistuje. Tento Bůh všechny opustil.

Modlitba je opravdu dětinská. Jistým způsobem je neurotická. To jsi skutečně zešílel. Nejsi při smyslech. Můžeš to udělat; mnoho lidí to udělalo – jsou známi jako velcí svatí. Byli nemocní, protože s Bohem je možné pouze ticho. Jenže staneš-li se tichým, nemůžeš mít vztah s okolním světem; spadneš do sebe. Bůh se nyní stal silou uvnitř tebe. Není to osoba vně: nyní je to síla uvnitř.

Navštiv libovolný blázinec a dívej se. Uvidíš, jak všichni mluví na někoho, kdo není přítomen – všichni mluví a také si odpovídají! Každý člověk v blázinci je rozdělen. Stále vidí vize, stále vidí projekce. A tyto projekce se jim zdají tak skutečné, že je musíme zavřít do blázince, protože tyto osoby už nemůžou být svéprávné. Ztratily kontakt s realitou: teď už jsou v kontaktu pouze se snovým světem.

Toto je význam, který má slovo blázen: ztratil kontakt s realitou. Už nemá kontakt se skutečností. Má kontakt pouze se svou vlastní fikcí. Žije ve svém vlastním světě. Nežije s vámi ve skutečném světě, není jeho součástí. Nemůžeš však přesvědčit blázna, že je špatný. To nejde! On může poplést tebe, ale ne ty jeho. Pokud žiješ dlouho s bláznem, můžeš se z toho zbláznit sám.

Existují náboženská šílenství, existují světská šílenství. Zešílíš-li náboženským způsobem, lidé tě budou respektovat – hm? –, protože se budou domnívat, že jsi něčeho dosáhl. Nezešil tedy světsky, to si pamatuj.

Vyjma tvé tělo není chrámu, do kterého bys měl vstoupit, či který bys měl hledat. Neexistuje žádná mešita ani kostel, kde by sídlil Bůh – sídlí v tobě. Dokážeš-li vstoupit a spadnout zpět do svého centra vědomí, seznáš toto samo Brahmanem – konečným, skutečným, existencí. Nestaň se obětí všeho toho, co lidé zde uctívají.

Všechny chrámy jsou falešné, všechny mešity jsou falešné, všechny kostely jsou falešné. Neodsuzuji je – pouze konstatuji fakt, protože to jsou výtvory vašich představ. Vy můžete mít radost leda ze sebe sama. Můžete se radovat ze své fantazie, ze svého snového světa.

8

BEZ ZAČÁTKU ... BEZ KONCE

Připravíme-li si dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku, vznikne voda. Víme jak, ale proč zůstává stále nevysvětleno – toto proč je Brahman.

Existencionální proč je Brahman.

Existence je nekonečný proces. Není žádný začátek, doopravdy, a nemůže být ani žádný konec. Jak by mohl být začátek? Začátek znamená, že předtím nic nebylo. Jak by však tento svět mohl vzniknout z ničeho?

Indičtí věštci jsou nelogičtí. Stále tvrdí naráz protichůdné věci, něco nám tím však sdělují. Nejsou ve skutečnosti nepravdiví. Mají nám co říci a toto něco je tak tajemné, že to může být sděleno pouze tehdy, jestliže použijeme dva protiklady naráz.

9

SMRT: VYVRCHOLENÍ ŽIVOTA

Buddha znovu a znovu říká: „Jak ses jednou narodil, musíš zemřít“ – protože do smrti jsi vstoupil svým narozením, narození je vstup. V jistém smyslu už jsi mrtev. Už jsi začal umírat. Ve chvíli, kdy ses narodil, jsi začal umírat. Tvůj proces umírání již začal.

My se však smrti obáváme, lpíme na životě. Lpíme tolik na životě, protože nevíme, jak žít. A čas plyne, smrt se blíží a blíží. Dostáváme strach, že smrt se blíží a my jsme dosud nežili.

10

VĚČNÁ HRA EXISTENCE

Podíváš-li se na Buddhu sedícího pod stromem bódhi nebo na Mahávíru stojícího pod oblohou, musí ti na mysl přijít otázka: „Co to dělají? Co Buddha pod tím stromem dělá?“

Nedělá nic. Prostě je. Samo bytí naživu, nadechování a vydechování, pulzování života, je blaženost. Nic jiného nedělá. Je jen blažený.

Blaženost je způsob bytí – ten pravý způsob bytí. Není minulost, není budoucnost. Buddha je prostě naživu, teď, pod stromem bódhi, v tento okamžik. Srdce tepe, dech vchází a vychází, krev koluje, vše je živé, pulzující. On se nikam nepohybuje! Jednoduše je. V tomto bytí je blaženost.

Buddha říká, že neexistuje mókša – neexistuje stav totální svobody někde v nebi.

Lidé stále chodili za Buddhou a ptali se ho: „Co se stane, až zemřeme?“

Buddha říkal: „Nestane se nic. Prostě zemřete!“

Ptali se proto, že chtěli vytvořit budoucnost dokonce i po smrti. V každé vesnici, do které Buddha přišel, vyzvídali: „Co se stane osvícenému, tobě, když zemřeš?“ Buddha říká: „Nestane se nic. Prostě zemřu. Tak jako plamen lampy přestane být, i já přestanu být.“

Nejsou uspokojeni; nelíbí se jim to. Říkají: „Kam ten plamen odejde? Setká se s Brahmanem? Stane se vesmírným? Co se stane s osvícenou duší?“

Buddha je tvrdý. Říká: „Nic. Plamen prostě zmizí – a vy se ptáte, kam zmizel? Takto se nikdo neptá, protože každý ví, že prostě zmizel.“

Slovo „nirvána“ znamená zmizení plamene. Nikdy neužíval slova „mókša“, neužíval slova „nebe“, nemluvil o ráji – nikdy nepoužíval slova, která by vytvářela budoucnost. Plamen zmizel. „Neptejte se, co se stalo.“

11

PRAVDA NEBO TRIK ?

Naplnění znamená: jsem to, co jsem. Jsem tam, kde mám být. Nebo jinak – ať jsem kdekoli, jsem naprosto obsažen sám sebou – naplněn.

15

TEĎ MŮŽETE JÍT

Proč nenávidíš člověka, kterého miluješ? Láska je potřeba a tak jako potřeba lásky existuje i jiná potřeba, a to je potřeba svobody. V okamžiku, kdy se zamiluješ, začneš se cítit závisle; ztratil jsi svobodu. A člověk, který ti bere svobodu, je přirozeně nenáviděn. Člověk, který tě činí závislým, se nebude zdát pouhým nepřítelem, nýbrž nepřítelem na smrt, protože on zničil všechnu tvou svobodu, tvou individualitu. Láska je však potřeba, uspokojíš tedy lásku na úkor svobody; a tak člověka miluješ a zároveň ho nenávidíš.

V lásce vytvářejí zamilovaní jeden pro druhého problémy. Svalují své problémy jeden na druhého. S každou milostnou zkušeností, s každým vztahem postupně pociťuješ, že láska je druh nemoci.

Když jsi zamilovaný, pokoušíš se ovládat toho druhého. To samé dělá i druhý: pokouší se ovládat tebe. Co znamená toto ovládání? Co je to? Ovládání znamená transformovat onu osobu na věc, s kterou můžeš manipulovat. Ona pak nemá žádnou svobodu. Každý zamilovaný se pokouší zničit druhého jako osobu.

16

VELKÝ TANEC TAKOVOSTI

Narodí se dítě – narodí se bezejmenné, později dostává jméno. Toto jméno nepochází z vnitřního zdroje dětského vědomí. Přichází zvenčí. Je to jmenovka – užitečná, avšak umělá. Dítě se stane obětí. Naučí se ztotožňovat se s tímto jménem, které mu bylo dáno, které mu ve skutečnosti nepatří.

Jméno je potřeba, protože nejsi sám. Musíš být zařazen, pojmenován, definován, aby tě ostatní mohli oslovovat, pamatovat si tě. Kdybys byl na zemi sám, jméno bys nepotřeboval.

Kdosi se zeptal Rinzaie1: „Jaký je tvůj sádhan2 – jaká je tvá meditace?“

On odpověděl: „Žádná meditace. Když mám hlad, mám hlad a jdu žebrat. Když jsem ospalý, usnu. Když je spánek pryč a já se probudím, jsem vzhůru. Nemám jiný sádhan – jinou meditaci, jiné cvičení. Pohybuji se s věcmi, tak jak jdou. Když je horko, jdu do stínu stromu. Sama přirozenost směřuje do stínu. Když je ve stínu stromu chladno, jdu na slunce. Já nedělám však nic. Takový je přirozený běh věcí.“

Nenávist je nepřetržitá bdělost; musíš se chránit.

Bódhidharma3, jeden z největších indických Mistrů, odešel do Číny. Říká se o něm, že do Číny přišel s neexistujícími spisy – s neexistujícími spisy! Přenesl spisy, aniž by cokoli přenášel. Musel to být dávný Mistr, který sděloval věci tichem, beze slov.

Sedával čelem ke zdi; nikdy se na své posluchače nedíval.

Bódhidharma říkával: „Až přijde ten pravý člověk, otočím se k němu. Pravý člověk bude ten, který porozumí mému tichu. Vy mě vůbec nezajímáte.“

Tvé bytí má úrovně. Nejvyšší úroveň, nejpovrchnější, rozumí jazyku a nejhlubší rozumí tichu.

17

UČIŇTE KAŽDÝ OKAMŽIK OSLAVOU

Co tedy znamená nazývat člověka hříšníkem? Znamená to, že je nevědomý, neuvědomující si sama sebe. Kvůli této nevědomosti se jeho činy stávají hříchy. Čin se může stát hříchem jen z důvodu, že ten, kdo ho činí, je nevědomý, neuvědomující si, žijící v hlubokém spánku. Nevědomost je hřích a uvědomění je ctnost. Tvé činy nejsou podstatné, protože nejsou v centru. V centru je tvé vědomí. Je-li něco špatného s tvým vědomím, budou špatné i tvé činy. Je-li vědomí ve správném stavu, tvé činy ho budou následovat.

Pro společnost je velmi obtížné toto pochopit. Proto na světě neexistuje společnost, která by stála na učení upanišad. Žádná taková společnost existovat nemůže – je to nebezpečné učení. Dokonce i hindové4, kteří upanišady stále čtou, se nikdy nepokusili vybudovat společnost, která by měla za základ toto učení, protože toto učení má příliš vysoký náhled na věci. Říká, že když vrah páchá vraždu, je to způsob, jakým se věci dějí – způsob, jakým v tom člověku funguje příroda, jak skrze něj páchá vraždu. Až tento člověk jednoho dne dosáhne konečného vědomí, bude se smát. Řekne: „Nikdy jsem to neudělal. Pouze situace, přírodní síly všechno vykonaly.“

Bude-li toto vyučováno ihned, vyvolá to v mysli zmatek, obavu, že pak budou vraždit všichni se slovy: „Co mohu dělat? Takto ve mně funguje příroda.“ I tato obava je lichá, protože ti, kteří páchají vraždy, je páchají nehledě na to, co tomu říkáš. Dali jsme nejvyšší možné tresty – uvěznění, doživotní uvěznění, dokonce trest smrti – nic se však nezměnilo. Vraždy se dále dějí; jejich počet spíše roste.

Nikdy jsme nezkusili druhou možnost. Jak to cítím já, jak si myslím já, kdybychom založili společnost na učení upanišad, nebyla by spáchána ani jediná vražda navíc. Věci by zůstaly tak jak jsou, byla by však větší možnost, jak člověka transformovat.

Je to těžké, protože celá společnost je podmíněná tím, že člověku, který páchá hříchy, se v tom musí zabránit; jinak je bude páchat dál. Musí být uvězněn, potrestán. Musí být mučen, aby nemohl páchat hříchy. Nikomu jsme však ještě v páchání hříchů nezabránili – nebyli jsme schopni v tom zabránit ani jedinému člověku.

Slyšel jsem, že v Anglii se kdysi dávno, před dvěma sty lety, dělalo toto: když byl chycen zloděj, nechali ho bičovat nahého na křižovatce před celým městem. Musel tam viset a být bičován – aby poučil celé město o tom, co se stane, když budeš krást. Pak toho však museli nechat, protože lidé z celého města se sešli, aby viděli bičování zloděje, a kapesní zloději si trénovali své umění právě v tomto davu. Lidé byli tak zaujati mučením, že na své kapsy dočista zapomněli. Bylo tedy zřejmé, že dělají nesmysl. Nikoho nic nenaučili. Přesně na tom místě lidé kradli. Dělali úplně stejnou věc!

Podle mne je tento úkaz velmi symbolický. Všechna naše uvěznění, doživotní tresty, tresty smrti, naše mučení, jsou bezvýznamné. Nezměnily ani jednoho člověka. Nemůžou, protože člověk je složením mnoha přírodních sil. Pouhým trestem nemůžeš toto složení změnit. Člověk je tak hluboce zakořeněný úkaz, že pouhým jeho bitím nemůžeš změnit jeho vědomí.

Ta hra už trvá velmi dlouho, je marná, protože ti, kteří jsou biti, jsou stejného druhu jako bijící. Policisté a zloději patří do stejné kategorie. Vrazi a soudci patří do stejné kategorie. Jen stojí na opačných pólech, jejich kvalita vědomí je však podobná. Jeden páchá hřích proti společnosti, druhý páchá hřích pro společnost.

Zavraždíš-li někoho, budeš zavražděn společností a vražda spáchaná společností není hřích. Jak vraždou můžeš změnit vraždu? Jak násilím můžeš změnit násilí? Jen ho zvětšuješ! Zdvojnásobuješ. Můžeš se pomstít, ale změnit nemůžeš nic.

Upanišady říkají, že když se dostaneš do nejhlubšího jádra bytí a staneš se bdělým, naprosto si uvědomujícím, co se děje, víš, že jde o prakrti – přírodu – která vše vykonává. Ty jsi vždy pouze svědek – puruša.

Nejhlubší filosofií v Indii byla sánkhja, která říkala: všechny aktivity náleží přírodě – jen vědomí náleží tobě. Všechny aktivity, ať ctnostné či hříšné – všechny náleží přírodě. Tobě náleží pouze vědomí. Dosáhni vědomí, sjednoť se s Tím5, a všechny hříchy budou zničeny a ty budeš ustaven v Brahmanovi.

Nač si dělat starosti s vaším učením? Nač si dělat starosti s promlouváním k těm, kteří nemůžou pochopit, nebo kteří můžou pochopit jen mylně? Proč je dál učit? Proč se snažit? Člověk by se chtěl odebrat do ticha, do blaženosti, do nekonečna, zapomenout na svět.

Nesnažte se někoho přesvědčit; nediskutujte. To je k ničemu. Jen mrháte svou energií. Existuje jen jeden argument, který může všechno dokázat, a to jsi ty sám. Změníš-li se, staneš se velmi živoucím argumentem. Nezměníš-li se, diskutování nepomůže; přesvědčit nikoho nemůžeš. Pouhé debatování nemůže nikdy přesvědčit – to dokáže jen tvé bytí. Nediskutuj tedy o tom.

Dávej si tedy pozor. Nemluv o tom, necítíš-li, že naslouchá velmi souhlasné, otevřené srdce. Nediskutuj. Nemrhej svou energií k přesvědčování někoho. Použij všechnu svou energii k transformování sebe sama.

Je to paradoxní, protože vědomým šílením se dostaneš za všechno šílenství. Člověk meditující touto metodou se nemůže zbláznit. Je to nemožné, protože všechno bláznovství vyhazuje ven, neshromažďuje ho. A když ho neshromažďuješ, nemůžeš se zbláznit.

Denně se očišťuješ, denně procházíš katarzí. Měníš, transformuješ své šílenství do meditace. Touto metodou zjevného šílení vytvoříš možnost, kdy se ti může přihodit skutečné duševní zdraví. Je to paradoxní – proto říkám, že je to absurdní.

POZNÁMKY:

Jazyková poznámka:

Toto jsou výpisky z knihy Nejvyšší nauka od indického duchovního Mistra, jemuž Západ říká Osho. To je však anglická podoba tohoto jména. Já je však budu psát foneticky, tak jak se to skutečně vyslovuje, to jest Óšó, poněvadž v dévanágarí se to píše také se znakem pro „š“ – takto: ओशो, což se vyslovuje rovněž Óšó („o“ bývá v hindštině vždycky dlouhé, jakoby emfatické, básnické – krásná řeč!); tedy žádné Osho s vysloveným „s“ a „h“! Osho je způsob zápisu anglického, nikoli českého! Angličtina znak pro „š“ nemá, je proto pro ni nutné vypomáhat si spřežkovou dvojliterou „sh“ pro výslovnost „š“; avšak čeština, díky Janu Husovi, „š“ může zapsat, není tedy nutné kopírovat anglický vzor! Ještě k tomu, když hindština a čeština jsou si tak podivuhodně blízké jazyky! Všechna slovanská písma mají nějaký svůj znak pro „š“, není proto nutné používat toporný anglický přepis! Písmeno „š“ v Óšóvě jméně píše bulharština, litevština, ruština, ukrajinština...; jen západní Slované, to jest Poláci a Češi, přepisují Óšóvo jméno hanebně po vzoru internacionálním! Proč? Proč se vzdávat naší kulturní výsady a připodobňovat se světu? Není to ani nutné, ani správné! Alespoň tedy v mém soukromí (a na tomto blogu) nehodlám tento sílící nešvar podporovat! Proto tedy budu psát správně Óšó, a nikoli nesprávně Osho. – Tolik k jazykovému vysvětlení. - Misantrop

1 Rinzai není skutečná osoba, nýbrž název jedné ze škol japonského zenového buddhismu. Do Japonska ji jako první přenesl z Číny buddhistický mnich Eisai Zendži (1141-1215), který se v roce 1168 vydal do Číny, aby zde studoval buddhistickou nauku. Právě tohoto mnicha tedy Óšó zřejmě zaměňuje za název jeho školy. – poznámka Misantropova.

2 sádhan (nesprávně též cizinci nazýván sádhana) znamená spíše „duchovní cestu“ či ještě lépe „duchovní cvičení“, než „meditaci“ (v sanskrtu ध्यान, dhján). – pozn. Mis.

3 Bódhidharma = indický buddhistický mnich. – pozn. Mis.

4 hindové = zde ve významu „hinduisté“, ale i „Indové“. – pozn. Mis.

5 To (v sanskrtu तत् , Tat), v indické filosofii neutrální pojmenování nepojmenovatelné životní síly, nejvyšší existence, základního jsoucna, „boha“ neboli Brahmana. – pozn. Mis.