Misantrop: Rozhovor mezi světem a dítětem

Svět zase jednou přihlížel zrodu nového života. V osvětleném porodním sále se za výkřiků matky dralo z jejího břicha dítě. Už už bylo celičké venku, pak to mlasklo a matčiny steny vystřídal pláč malého drobečka. Položili ho na splasklé břicho matky.

SVĚT: "Vítej u nás, dítě!"

DÍTĚ: "Ach, světe, to světlo bodá do očí!"

SVĚT: "To nic, v životě tě čekají i horší příkoří."

DÍTĚ: "Cožpak je život tak hrozný?"

SVĚT: "Život člověka není hrozný. Hrozným jej pouze udělali."

DÍTĚ: "Ale jaká to hrozná příkoří mi uchystali?"

SVĚT: "Podívej se, už ti chystají rodné číslo. Už několik měsíců máš připravený záznam v matrice. A to všechno proto, abys patřil ne sám sobě, jak ti velí tvůj instinkt, ale všem lidem kolem tebe, kterým se říká společnost nebo taky stát. Představ si, že ruka tvojí mámy, která tě teď jemňounce hladí po tvé velké nemotorné hlavičce, tě jednou bude bít, protože třeba přineseš domů ze školy špatnou známku."

DÍTĚ: "Co je to škola?"

SVĚT: "Škola je průpravou do velkého světa dospělých. Říkají, že je určená na to, aby naučila děti číst, psát, počítat a jiným vědomostem, ale hlavním cílem školy je vygumovat mozek."

DÍTĚ: "Nevěřím, že mě bude tato laskající ruka schopna kdy udeřit! Cožpak mě moje máma nemá ráda?"

SVĚT: "Dítě zlaté, ovšem, že tě má tvoje máma ráda. Ale tak, jako mají rády všechny zvířecí mámy svá mláďata. Mateřská láska je jen pud, ale pravá láska je ušlechtilý cit. Krom toho, ovčáci přece taky hladí malá jehňátka, aby se nebála, když je vezou na jatka."

DÍTĚ: "Můj ty světe! Copak mě taky povezou na jatka?"

SVĚT: "Na jatka přímo ne, ale jak vidím, narodilo ses jako chlapeček, a proto jednoho dne, až vyrosteš do plné síly, odvedou tě na vojnu."

DÍTĚ: "Co je to vojna?"

SVĚT: "Lidi udělali ze světa jedna velká kasárna a jednu velkou vojnu. To, na co se mě ptáš, je to samé, jenže v malém a tedy tím horší. Tam tě budou učit ještě víc poslouchat než ve škole, naučí tě organizovanému životu v kolektivu, naučí tě zabíjet..."

DÍTĚ: "Ale na co mi bude umět zabíjet?"

SVĚT: "Tobě samému na nic, ale velitelé tvých velitelů tak trestají ty, kteří příliš silně vyžadují svobodu..."

DÍTĚ: "Co je to svoboda?"

SVĚT: "Svoboda je, chlapče, velká věc, jejíž nedostatek může přivodit i smrt. Není to nic, na co by sis mohl sáhnout, a přesto je to to nejcennější na světě. Je to stav duše, kdy si říkáš chci namísto musím."

Dítě se zarazilo a po tvářičce, zachmuřené neradostnou vyhlídkou do dalšího zápasu mezi životem a smrtí, mezi svobodou a otroctvím, přejel drobný zákmit, odrážející pilnou mozkovou činnost, který se změnil ve výraz největšího podivu až hrůzy.

DÍTĚ: "Cítím v sobě velkou touhu po svobodě. Podle toho, cos mi právě řekl, mě nečeká moc šťastný život. Cožpak to moji rodičové nemohli předvídat, aby měli rozum a do takového špatného života mě prostě nepřivedli?"

SVĚT: "Toto je otázka, kterou budeš později, vlivem výchovy, považovat za neslušnou. Rozum a život nejdou dohromady. Tihle dva pánové byli vždycky nepřáteli. A neznáš to úsloví, že když je čurák v kundě, tak je rozum v prdeli?"

DÍTĚ: "Aha, chápu. Muž a žena po sobě vzájemně touží a když jsou spolu, zapomenou na zlé a vidí všechno v růžových barvách. Je to tak?"

SVĚT: "Ano i ne. Totiž ne úplně. Je v tom taky kus neohleduplného sobectví. Žena vždycky touží mít dítě, i kdyby je měla porodit v koncentráku. A pak, co je pro někoho největším štěstím, může pro druhého znamenat největší neštěstí."

DÍTĚ: "Rodiče jsou tedy bez viny, protože jsou nevědomí."

SVĚT: "Ano, pokud si myslíš, že nevědomost není zločin. Ale nejenom nevědomost kazí svět. Jsou kazisvěti, kteří jednají zcela vědomě a úmyslně."

DÍTĚ: "Jací jsou tedy lidi?"

SVĚT: "Lidi jsou psychopati, nebezpeční svému okolí - ostatním lidem, zvířatům, přírodě. Jednou poznáš, jak zničili Zemi, jak udělali stoky z průzračných řek a jak otrávili vzduch. Jídlo, které Země plodí, voda, která se nedá pít, vzduch, který se těžko dýchá - to všechno si lidi masochisticky zničili, to všechno způsobuje většinu jejich nemocí."

DÍTĚ: "Lidi jsou tedy masochisté?"

SVĚT: "Spíš sadomasochisté. Zemi sice masochisticky ničí, ale proto, aby měli velké zisky a bohatství (to jest to, co sami nespotřebují), jež potom využívají na vydobytí si moci k sadistickému ovládání jiných lidí."

DÍTĚ: "To je strašné! ...Stojí za to vůbec žít?"

SVĚT: "Život poskytuje více či méně rozkoší, pro něž stojí za to žít, jak říkáváme. I takový odsouzenec na smrt, jehož vedou na popravu, stále ještě do poslední chvíle očekává něco od života. A nevyhnutelná smrt, které se teď nemusíš vůbec obávat, přijde sama, až budeš tak starý, jako znuděný mými rozkošemi. Jak k životu, tak ke smrti je potřebná odvaha. Život je tvárná hmota v tvých rukách a nebudeš-li zbabělý, budeš mít sílu uhájit svoji svobodu, kterou tak miluješ, a špatný svět proměníš v lepší."

DÍTĚ: "Děkuji ti. Budu se snažit."

DÍTĚ: "Ach, světe, to světlo bodá do očí!"