Misantrop: Vegan



Je příznačné pro lidskou spřež všude po celém světě, že vynakládá nesmírnou námahu a vymýšlí krkolomné způsoby, aby se nějak odlišila od ostatních zvířat a povýšila se nad ně.

Na indonéském ostrově Bali nesmí batolata přijít do styku se zemí, dokud nezačnou chodit. Důvodem je to, že pohyb po čtyřech by připomínal pohyb zvířete. Na mnoha místech zeměkoule si verbež důkladně vyholuje chlupy. Důvod: člověk by jinak vypadal jako zvíře. Další úpravy těla, jako malování, tetování, oblékání, zdobení a podobně, mají tentýž účel: nepodobat se zvířatům. 

Avšak přes vnějškové úpravy člověk zůstává zvířetem. Člověk je zvíře - má se zvířaty společná zvěrstva. Všude mají lidé rozvinutou myšlenkovou soustavu, podle níž je člověk pánem všeho, takže právě člověk dělá ta největší zvěrstva.

Člověk, který se vyvinul vinou jedné přírodní odchylky, je nyní v přírodě nezvyklým prvkem. Jak se tato odchylka projevuje, s tím se denně každý střetává, není nutné pouštět se do toho dlouhého výčtu ekologických pohrom.

Navíc vidíme, jak zvířata jsou pro lidi pouhými věcmi, kdežto i ta nejstrašlivější zvířata jsou vždy náchylná k čemusi, co má náznaky mírového soužití. Ovšem s člověkem jde všechno jenom po zlém.

Samotné rozlišování "tohle je člověk a tohle je už jenom zvíře" je pobuřující. Pro lepší svědomí jsou nelidská zvířata, pravidelně se objevující na lidském jídelníčku, záměrně snižována. Prase, kráva, slepice a ovce vzbuzují představy něčeho špinavého, otrockého, nenažraného, tupého, sprostého a páchnoucího. Ale třeba prase, jako příklad za všechny, je rozumné a přátelské, tak jako pes. Potupné vlastnosti, jimiž člověk obdařuje ve svých představách takzvaná "užitková zvířata", má on sám také. Když řeknu, že člověk je špinavý, otrocký, nenažraný, tupý, sprostý a páchnoucí, tak to bude taky pravda, jestli ne větší.

Nelidská zvířata, která se nenechají zkrotit, dostávají od lidských zvířat ta nejnenáviděnější jména. Takto se krokodýli dostali na černou listinu jako krvelačné obludné potvory, několikahlavé, oheň dštící saně, s nimiž udatní bájní rytíři svádějí obrazné boje dobra se zlem za vysvobození ošklivé pyšné princezny Humanity. Přitom člověk svou krvelačností a obludností daleko překonává všechny dravé potvory. Oheň, ten ničivý živel, také zneužívá jedině člověk.

Lidské zvíře je natolik bezectné, že si dovoluje dělit ostatní zvířata na užitečná, neužitečná a škodlivá. Člověk v tomto výčtu ovšem jaksi stydlivě chybí. Nuže, pokusím se přidělit lidem jejich místo Já: jsou škodliví a až budou vyhubeni, svět bude o poznání hezčím místem k životu. K otázce užitečnosti zbývá ještě dodat, že my, nelidská zvířata, žijeme sama sobě, takže lidské pojmy "užitečný/neužitečný" jsou nám naprosto cizí.

Nelidská zvířata jsou dále ponižována na úroveň jídla. Svahilština, jazyk Afričanů, má stejný výraz pro "zvíře", jako pro "jídlo". I čeština a mnoho jiných evropských jazyků, má svoje souznačné slovo. Tím slovem je "mít rád". Na to jsou dokonce ne dva, ale rovnou tři významy:

·                     Mám rád kuře (na talíři)

·                     Mám rád kuře (na dvorku, ve slepičárně)

·                     Mám rád kuře (ve volné přírodě).

 

Člověk se neliší od zvířat. Také člověk vidí v jiných bytostech jen svoji tělesnou i duševní potravu. Kanibalové-lidožrouti považují příslušníky jiného kmene za zvířata, za potravu. Lidská zvířata z našich zeměpisných šířek opovrhují kanibaly, ale považují členy jiných živočišných druhů za potravu. Já opovrhuji všemi masožrouty. Aby vznikl hodnotnější vztah ke všemu živému, musí se zřejmě vyskytnout i hodnotnější, jasnozřivější druh bytosti, než je člověk a další dravá zvířata.

Dřívější zpupné přednosti, jimiž se lidské zvíře povyšovalo nad ostatní zvířata, už padají. Víme, že lidská bytost není jediná, která myslí, mluví nebo pracuje. Každý živočišný druh má svoje zvláštnosti, jimiž vyniká, a jiné mu chybí. Ale domnělé přednosti lidí jsou spíš náhražkami nějakých nedostatků. Zbývá zhodnotit, jestli vysoká rozumovost člověka není víc na škodu než k užitku. Podle ničivé úlohy, kterou lidstvo hraje v přírodní rovnováze, bychom mohli směle prohlásit, že lidská vysoká rozumovost je v podstatě chorobně přerostlá rozbujelost, cosi jako rakovina nebo šílenství. Než vysoce mravní a mrvní člověk začal zavádět řád, život se udržoval dokonale jistě a svobodně, když si každý dělal, co chtěl v tom chaosu anarchie.

Že se zdá, že ostatní zvířata nemluví, je omyl. Staří Čechové přece také pojmenovali ty, kteří přicházeli ze západu do Čech v kožených kalhotách, podle toho, že nemluvili česky, Němci. A přece Němci nejsou němí jen proto, že nemluví česky, stejně jako zvířata nejsou němá jen proto, že nemluví žádnou lidskou řečí. Skutečnost je možná taková, že každá bytost mluví, ale většina z nás je hluchá k jejich poselstvím.

Jaké jsou tedy vlastně rozdíly mezi člověkem a zvířetem? Kde je ten bod, kdy můžeme s jistotou říct o nějaké bytosti "toto je člověk a toto je zvíře"?

Kdo ví, jak se tvoří živočišné druhy, totiž tak, že díky odlišnému prostředí nebo díky vnitřní stavbě té které bytosti vyraší nová odnož na rozmanitém stromě života, tomu musí být divné, že se posud ještě z lidského druhu neodštěpil nový druh. Je to tím, že lidstvo řídí a drží všechno, na co dosáhne. Základem pro přežití druhu je početní síla. Proto vše, co se vymyká základnímu vzoru, musí být přivedeno zpátky do houfu - musí být polidštěno - nebo zničeno. V současné době například úspěšně ničí poslední společenstva na úrovni doby kamenné, a to s vydatnou pomocí pobožných misionářů a jiných obchodních cestujících, kteří tam zavlékají svoje nemoci, chlast a náboženství. Podobně se násilně sjednocené lidstvo zmocňuje nelidských zvířat, jakož i vlastních mláďat.

Lidská zvířata jsou šílená. Všude chtějí vidět jednotu. Všude chtějí vidět sama sebe. Roztahují se po Zemi a na své strašidelné pouti hubí jiné druhy zvířat, jež jsou nezlidštitelné neboli nezkrotné, anebo ty druhy, které nelze využitkovat.

Lidé vidí nebezpečí na cestě ke světovládě i ve vlastních rasách, a proto vyhubili americké indiány a ničí další rasy, které jsou příliš samorostlé na to, aby nenarušovaly celistvost lidského druhu (viz Cikáni). Přičemž konečného cíle vyhubení lidských ras a stvoření jen jedné jediné, panantropoidní, světoobčanské rasy, lze dosáhnout i mírnějšími a plíživějšími prostředky, jako např. jejich smíšením. Takže novodobý antirasismus je jen novým druhem rasismu, a rasismus starého střihu, včetně apartheidu a rasové segregace, se ukazuje být spolehlivým faktorem pro zachování všech ras a pro budoucí tvoření ras nových. Každé vybočení z řady je tu chápáno jako nebezpečí pro další jsoucnost lidského druhu. Snad poprvé se musela postavit na stráž lidství inkvizice, posléze přebudovaná na vědu o duševních chorobách. Správně pochopila a chápe, že ti "ďáblem posedlí/blázni" jsou, nebo by mohli být, předvojem rodícího se nového živočišného druhu, jenž by mohl oslabit nebo vyhladit nehodné lidské plémě.

V těchto dobách zaznamenáváme nebývalý rozmach veganství. Jak máme rozumět tomuto úkazu? Je to jen dobový výstřelek, nebo se za tím skrývá něco významného?

Vegani jsou zmateni, když jsou dotázáni, jaké pohnutky je přivádějí k jejich způsobu života. A co odpovídají? Mravnost, náboženství, osobní přesvědčení, starost o životní prostředí, soucit, popřípadě též pokrok. Samé bláboly!

Správná odpověď, po níž se stává otázka "proč?" nepatřičnou, zní: "Protože jsem mírný a býložravý, a ne člověk. Nikoho by přece nenapadlo ptát se laně, proč nezabíjí. Od lidstva se ve mně odštěpuje nový živočišný druh."

Jinak jsou tu samá "proč" a odpovědi vesměs podivné a vyvolávající jen další "proč": Proč není mravné týrat nelidská zvířata? Proč náboženství, když nebesa jsou pustá, nebo proč případně poslouchat bohy, když jeden nařizuje, abys obětoval syna, býka apod., a druhý chce, abys byl milosrdný? Proč vzniklo u tebe takové přesvědčení? Proč se starat o životní prostředí nelidských zvířat? Proč mít s nimi soucit? Proč usilovat o pokrok? Není nic, podle čeho by se dalo soudit, co je a co není správné a mravné. Mravokárce a mravné zvíře je zkrátka licoměrník a dareba. V tom nehodlám připouštět žádných námitek. Vynechávám veganství kvůli zdraví. I když tento druh veganství šetří spoustu zvířecích životů, je to jen díky tomu, že je maso pro lidi stále rozporuplnou potravinou, lépe řečeno: že se původně plodožraví živočichové stále ještě moc nepřizpůsobili k požírání masa, z čehož plynou různé zdravotní komplikace a rizika. Ubylo by mnoho veganů, kdyby se ukázalo, že maso neškodí zdraví.

Proč někomu není jedno, co lidská zvířata provádějí ostatním zvířatům? Myslím, že jsou tři skupiny ochránců zvířat. Do první skupiny patří pokrytci, kteří chtějí vypadat dobře před ostatními nebo před sebou samými. Druhou skupinu tvoří ti, u nichž je láska ke zvířatům jen jiná krutost s lepší pověstí. To jsou ti různí chovatelé, ptáčníci a badatelé - třeba z kanadského televizního seriálu Let them live, uváděného v české televizi pod názvem Mají právo na život. Ti týrají zvířata pro údajné dobro zvířat. Třetí skupinu zastupuji Já a mně podobní. My jsme z těchto tří skupin ta nejmenší. Ve skutečnosti to nejsou často nějaká neznámá a anonymní zvířata, jejichž života a svobody se zastáváme. Ve skutečnosti se zastáváme našeho života a svobody, prostřednictvím jiných zvířat. Jak zpívá punková kapela Conflict: "Kdyby mohli, dělali by nám, co dělají jim." Kdybychom neviděli ve zvířatech sebe, pravděpodobně by nám byly jejich osudy lhostejné. Náš duch vznikajícího nového druhu či naše podvědomí, naše neuvědomělé já, je tu ve hře. A ono nám říká a varuje nás: "Jsi jiný než člověk. Opustíš-li lidstvo, staneš se nelidským zvířetem a psancem." Stačí si vzpomenout, jak běsnící lidstvo dychtivě slídí po sněžném muži. Nikdo by asi nechtěl být v jeho kůži, kdyby padl lidem do rukou. Tak se octly před vyhubením důvěřivé lesní bytosti, známé pod cizím jménem Orang Utani. Od té doby už víme, že chce-li zůstat našinec živý a volný, musí se držet od lidských zvířat co nejdál.

Nechceme se toulat po lesích v obavě, že šlápneme do čelisťové pasti. Nechceme kdekoli dostat znenadání kulku. Také my to jsme, kdo nechce být vězněn a poután na základě lidských zákonů a hranic, jež jsme ani nepomáhali uvádět v platnost. Nechceme ani nikdy skončit na laboratorním stole nějakého potrhlého dochtorského lumpa s vadou řeči, s předkusem a s popelníky na očích místo brýlí. To my se nechceme stát něčí potravou, pracovní silou nebo jednoduše věcí.

Mírná a býložravá zvířata, která se narodila jako člověk, už nebudou snášet společný stůl, příbytek a prostředí s vraždícími lidskými zvířaty a budou vyhledávat jiná prostředí, kam lidé nepronikají. Při každém náhodném setkání s člověkem si bezděky pomyslí: "Fuj, do čeho jsem to šlápnul!" Tato nelidská zvířata budou považovat každý přírodní výjev, kde budou vidět lidskou postavu, stavení nebo pole, za škaredý. Býložravost u nich nebude věcí odpírání, ale právě naopak. Přirovnal bych to k takovému stavu věcí, kdy víte, že se vám někdo vysmrkal do jídla. Taky byste to jídlo s odporem odstrčili.

Lidská zvířata se nikdy nenaučila sžít se s přírodou, protože sem nepatří - to je vidět všude, kam se člověk při svém bloudění dostal. Platí to i o takzvaných "přírodních národech", o nichž v průmyslovém polosvětě kolují pověry, že prý žijí v souladu s přírodou. Skutečnost je taková, že sice třeba některé nárůdky žijí obklopeni pralesem, ale jsou jím drceni, nikdy dost přizpůsobilí, pod ochrannou clonou svého nepravého, umělého, náboženského mikrosvěta. Lidi se bojí přírody, bojí se lesa, bojí se ostatních zvířat, a proto jsou nejnáruživějšími zabijáky, ničiteli a kazisvěty, protože jsou v přírodě věčnými cizinci. Mají vyprahlou duši a všude po sobě zanechávají poušť. Sahara byla kdysi rozkvetlá louka, jež byla domovem mnoha bezelstných nelidských zvířat. Pak si je člověk podrobil, aby se věnoval pastevectví, a krajina se začala přeměňovat do podoby jeho kamenného srdce. Nevěřím, že by se to stalo, kdyby se lidi místo toho pustili do sadařství, když už se neobešli a neobejdou bez práce. Kdo to zastaví? Kdo je zastaví? Řeknu vám upřímně, že ta bytost, která první ve svém těle vyrobila jed HIV, musí být námi, nelidskými zvířaty, vděčně a navěky oslavována jako hrdina. Pokud má AIDS budoucnost, máme budoucnost i my. Pokud má budoucnost lidstvo, nemá budoucnost život ani volnost ostatních zvířat. Zde už není na místě jen opovržení. Zde náš pud sebezáchovy rodícího se nového živočišného druhu nám káže smrtelnou nenávist k lidskému rodu!