Morgenstern - výpisky z díla

CHRISTIAN MORGENSTERN

(1871-1914) 

Německý básník. Je sice obecně považován za tvůrce nonsensové poezie a tento typ jeho básní je také – lidužel – nejpopulárnější a nejpublikovanější; Já zde chci však uvést několik výňatků z jeho „smysluplnější“ a myšlenkově závažnější tvorby, jež bývá neprávem zcela opomíjena, tak jako ostatně všechno vyšší v lidské kultuře. Vliv dvou největších německých filosofů – Friedricha Nietzsche a Arthura Schopenhauera – je z těchto úryvků více než patrný.

Západní pobřeží

Chtějí prý zase ve svobodě žíti

a navždy setřást ze sebe jho jména,

jímž lidských drábů horda zatracená

opovážila se je obdařiti.

Palmström chválí

Palmström nečas chválí nejvřeleji,

na zemi je při něm více klidu,

ztichne ruch i mravenčení lidu

a člověk si kráčí důstojněji.

Kmotra Kunkel

Palmu Kunkel stěží někdo zná,

ačkoliv je s palmou příbuzná.

Netouží po větší známosti,

soukromí je její radostí.

Kmotru Palmu Kunkel pádem tím

i kronikář mine mlčením.

Jen kde sama vyjde z temnot svých,

provází ji v jejích kročejích.

Nevyšla však dosud v denní jas

a nemíní ani v příští čas.

Už jen to, že její jméno znám,

příčí se všem jejím zásadám.

Umění mluvit

Palma Kunkel zná i hovořit.

Jistě. Ne však jako temný lid.

Slovy nezurčí jak pramen v šeru,

přemýšlí vždy vpřed, ne v zpětném směru.

Zcela cizí marným zvukům vnějším,

táže se jen při tom nejnutnějším.

Nikdy skřítka, vždy jen obra ptá se

a „jak se vám daří“ nezeptá se.

Nemluví o počasí, či krejčím,

zabývá se nejvýš zásadnějším.

Tak zůstává mladá, svěžích tváří,

tím, že dech se řečí nevypaří.

Papoušek

Palmy Kunkel papoušek

před potleskem utíká.

Ať má radost nebo vztek,

ani slůvka neříká.

Má těch slůvek bezpočet:

je to nejchytřejší tvor,

jakého kdy spatřil svět.

Chovu okrasa i vzor!

Jazyk, zdá se, přischlý má,

když tě přísně přeměří.

Ať jsi, kdo jsi – nevnímá.

Slůvkem se ti nesvěří.

Symbol člověka

„Ukaž,“ povídá mi démon,

„symbol člověka mi ukaž,

pak tě nechám jít svou cestou.“

Já mu na to, zouvaje si

svoje černé boty, řekl:

„Viz, démone, tohleto je

děsný symbol člověka; ta

noha z hrubé kůže, ne už

příroda, však duch ne dosud.“

... a na závěr ještě malá sbírka citátů:

Kdyby musel moderní vzdělanec sám zabíjet zvířata sloužící mu za potravu, stoupl by nesmírně počet vegetariánů.

Pro bezpočetné je jen jediný lék – katastrofa.

Je třeba celých věků lásky, abychom zvířatům splatili jejich služby.

Kdo by si od dětství nezvykl na svět, musel by z něj ztratit rozum. Stačil by jej zničit zázrak jednoho jediného stromu.

Kdo chce zůstat věrný sám sobě, nemůže mockrát zůstat věrný jiným.

Mnoha lidem by jako četba na celý život úplně stačily vánoční nabídkové katalogy, inzeráty v novinách, návody přibalené k ústní vodě, k mýdlu, k termoskám a k petrolejovým kamnům, a potom snad ještě referáty.

Není snad většího zklamání, než když přijdeš s radostí v srdci k lhostejnému člověku.

Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.

Většina lidí nemluví, jen cituje.

Vzájemně se poznat znamená poznat, jak jsme si vzdáleni.

Žena nás zamíchává do života.