Misantrop: Hmota žije!

Od Hérakleita a dalších hylozoistů máme první záznamy o té strašné zvěsti: hmota je živá - každá hmota žije, cítí, vnímá a má vůli - všichni jsme vrazi a dokud žijeme, nepřestáváme neustále vraždit!

Životní pesimisté nepovažují život za špatný obecně. Považují tento druh bratrovražedného života za špatný. Na rozdíl od realistů a optimistů, neuzavírají pesimisté nadobro brány vývoje života, ba spíš naopak popíráním tohoto krutě neurovnaného zápasu o holý život zpřístupňují možnosti k životu jiného, mírového rozměru.

Realista bere život takový, jaký je - nechává se unášet jeho proudem a rezignovaně přijímá všechny životní rány.

Optimista je však daleko horší - pokládá tento život za dobrý, to znamená, že souhlasí s bojem o život - přikyvuje všemu tomu vraždění! Životní optimismus je cynický výsměch!

Přitom je to tak jednoduché, jako každá velká věc: nemá-li být ničeno, nesmí být tvořeno.

Od vynálezu mikroskopu se můžeme přesvědčit na vlastní oči, jak žijí rostliny, jak proudí míza v listech, kolik mikroorganismů pouhým okem ani nevidíme a že žijí bytosti, u nichž se nemůžeme rozhodnout, jestli to jsou živočichové, nebo rostliny.

Všichni neustále vraždíme, ale kdo je schopen vidět ve zvířatech potravu, a ne někoho, kdo je jako Já nebo on sám, totiž taky stejné zvíře, to je úplný zhovadilec!