Leonardo da Vinci: Nápady

"Vypadá to, jako by příroda chtěla vyhladit lidský rod jako na světě zbytečný a všechno stvořené ničící."

AFORISMY

Na hrozby se odpovídá jen hrozbami.

Chválíš-li něco, čemu dobře nerozumíš, je to chyba, ale horší je, když to haníš.

Dobrý člověk přirozeně touží po vědění.

Nepoučuj a jediný budeš vynikat.

Domníval jsem se, že se učím žít, a zatím se učím umírat.

Co je to spánek, spáči? Spánek se podobá smrti; proč tedy nekonáš takové dílo, abys i po smrti žil dál, když už se za života podobáš ve spánku smutným nebožtíkům?

Tak jako jíst bez chuti škodí zdraví, tak studovat bez touhy kazí paměť a ta neudrží, co přijme.

Neužívané železo rezaví, stojatá voda zahnívá nebo v chladu zamrzá, stejně tak se mozek bez cvičení kazí.

Kdo neumí zkrotit svůj chtíč, patří mezi zvířata.

HÁDANKY

Na zemi spatříme tvory, kteří budou stále mezi sebou bojovat, a obě strany si navzájem způsobí velké škody a často i smrt. Jejich zloba bude bez hranic. Svými strašnými pařáty vyvrátí valnou část stromů z rozlehlých lesů světa, jedinou jejich touhou bude přinášet nenasytně všemu živému smrt a zármutek, trápení, strach a zahánět je na útěk. Z nezměrné pýchy se budou chtít povznést až k nebesům, ale přílišná váha jejich údů je podrží při zemi. Na zemi nebo pod zemí i ve vodě nezůstane nic, co by nebylo pronásledováno, odstraněno nebo pokaženo a z jedné krajiny přesouváno do druhé; a jejich tělo se stane hrobem všech živých těl, která připravili o život.

Ó světe, jak to, že se neotevřeš a nezřítíš do hlubokých trhlin svých ohromných propastí a jeskyň? Neukazuj déle nebesům zrůdu tak krutou a bezcitnou!

(člověk)

A zběsile budou u nejkrásnějších věcí vyhledávat jejich nejošklivější části, jich se chápat a s nimi obcovat; a až se pak po škodách a pokání vrátí k svému přirozenému cítění, nebudou na sebe příliš pyšní.

(prostopášníci)

Mnozí budou z matky stahovat kůži a obracet ji naruby.

(rolníci obdělávající půdu)

BESTIÁŘ

HNĚV

Protože se chce pomstít všem včelám, které ho bodají, nepomstí se vlastně žádné; a tak se jeho hněv změní ve vztek, medvěd si lehne na zem, ohání se rukama nohama, ale marně se včelám brání.

CUDNOST

Hrdlička nikdy neublíží svému druhu; jestliže jeden z dvojice zemře, druhý zachová navždy cudnost, nikdy neusedne na zelenou větev a nikdy se nenapije čerstvé vody.

LABUŤ

Labuť je bělostná, bez poskvrny; když umírá, sladce zpívá a zpívajíc končí svůj život.

STEHLÍK

Stehlík dává jedovaté byliny svým potomkům uvězněným v kleci. Raději smrt než ztratit svobodu.

VČELA

Včela je obrazem lsti, protože má med v ústech a jed v zadku.

BAJKY

KÁMEN

Pěkný velký kámen, vodou nedávno odhalený, ležel na vyvýšenině u půvabného lesíka nad kamenitou cestou ve společnosti trávy, vyzdobené různými květy nejrozmanitějších barev, a viděl spoustu kamenů na cestě pod ním ležící. Zatoužil skutálet se dolů a sám k sobě pravil: „Co já dělám tady s tou trávou? Chci pobývat ve společnosti svých bratří!“ Spustil se dolů a zakončil svůj vrtkavý běh mezi vytouženými druhy. Zanedlouho ho začala sužovat kola vozů, podkovaná kopyta koní a poutníci: jeden ho obrátí, druhý po něm šlape, občas se z něho kousek odlomí, jindy je pokryt blátem a trusem zvířat a marně se dívá zpět na místo, odkud přišel, na místo samotářského a klidného míru.

A tak to dopadne s každým, kdo ze samotářského a rozjímavého života odejde do města mezi lidi a jejich nesčetné svízele.

PAPÍR A INKOUST

Papír si naříkal, že je celý začerněný od inkoustu; ale inkoust mu vysvětlil, že nebýt slov tou černí zaznamenaných, dávno by ho už někdo zničil.

FÍKOVNÍK

Když byl fíkovník bez plodů, nikdo si ho nevážil. Zatoužil po lidské chvále, i obsypal se plody; lidé ho však ohnuli a polámali.

JILM A FÍKOVNÍK

Fíkovník rostl vedle jilmu; když viděl, že listnaté větve jilmu bez plodů berou nezralým fíkům slunce, řekl mu vyčítavě:

„Jilme, nestydíš se mi stínit? Ale počkej, jen co mé děti dospějí, uvidíš, kde budeš.“

Když pak jeho děti dozrály, přišla k fíkovníku rota vojáků, ti začali trhat fíky a celý strom přitom oškubali, orvali a polámali. Když jilm uviděl zmrzačený fíkovník, řekl mu:

„Fíkovníku, uznej, že lépe je zůstat bez dětí, než dostat se kvůli nim do tak zuboženého stavu!“

OŘECH

Ořech při kraji cesty ukazoval poutníkům bohatství svých plodů: každý po něm hodil kamenem.

ŽERTY A PŘÍBĚHY

MALÍŘ A KNĚZ

Kněz chodil na Bílou sobotu po své farnosti, a jak je obyčejem, vykrápěl domy svěcenou vodou. Došel do domu malíře a svěcenou vodou pokropil i několik jeho obrazů. Malíř se otočil a dopáleně se zeptal, proč kropí jeho malby. Kněz odtušil, že takový je zvyk, že je to jeho povinnost, že je to prospěšné a že kdo dobro činí, dobro může očekávat, neboť jak slíbil Bůh, za každé dobro vykonané na zemi dostaneme shůry stonásobnou odměnu. Malíř počkal, až páter vyjde z domu, postavil se v patře k oknu, vychrstl na něho vědro vody a řekl:

„Tady máš stonásobnou odměnu shůry za to dobro, které jsi vykonal, když jsi mi svou svěcenou vodou zničil polovinu obrazů.“1

POZNÁMKA:

1 Že by osobní Leonardova příhoda? – poznámka Misantropova.