Havlíček Borovský - Aforismy, epigramy

Karel Havlíček Borovský

AFORISMY

Hlavní pravidla proti kněžím jsou dvě: 1. Nic jim nedávat. 2. Nic jim nevěřit. – Pak je s nimi lehko.

Já jsem jeden z těch, které sv. theologie vyvrhla, protože jí byli ostří do žaludka.

Krásný Goethe, namažu tě medem; mužný Schillere, tebe obejmu.

Buďsi tygr nebo lev, jenom nebuď psem.

Ctím a podporuju všechno dobré, nenávidím a pronásleduju všechno darebné: to jest moje víra.

Nade mnou nebe pověry, pode mnou moře zvyků, a já mezi nimi na slabé loďce zdravého rozumu.

Stepní psi mají taková práva a privilegie jako básníci. Nikdo jim nedá nic jíst, ale mohou se rozmnožovat jak chtí, chránit dům atd., ale když na koho zavrčí, pere je...

Synu prachu, kterému otroctví vštípilo na čele černou známku. Přistup blíže pode velkú skálu, na niž já svobody prápor vetknul.

Obyčejný styl spisovatelů se mi podobá širokým cestám z Ukrajiny, po kterých ženou voly...

Ks! ks! ks! páni kritikové! (po vyjití nějakého spisu, snad místo dedikací?)

Když nyní člověk vzhlédne do krásné literatury, jako by přicházel do bordelu – všecko se to cukruje.

Divná věc, že v Moskvě lid tak je otrocký, vidíc okolo sebe alespoň pořád svobodný republikánský život holubů a vran a kavek.

EPIGRAMY

„Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral.“

Chceš-li v strachu, v nepokoji žít,

musíš k tomu vtip a rozum mít;

chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,

bývej hloupým, kde je toho třeba.

Všichni blázni, milý synu,

ti se snadno obživí;

kdo má rozum, ten má vinu

a za ni trpět musí.