Yeats: Eseje

William Butler

Yeats

(1865 – 1939)

Eseje

(výpisky)

Podzim těla

Neznáme nic kromě vadnutí a rozkvétání světa. Člověk se ucházel o svět, získal jej, a svět jej začal unavovat. Já jsem však přesvědčen, že ta únava ho po nějakém čase nepřejde, ale potrvá až do posledního podzimu, kdy hvězdy budou odvanuty jako uschlé listí. Člověka začal unavovat svět, když si řekl: „Skutečné jsou jen ty věci, kterých se dotýkám a které vidím a slyším“, neboť na ně konečně pohlédl bez iluzí a našel v nich jen vzduch, prach a vlhko. A teď musí o všem filosofovat, dokonce i o umění, neboť pouze pomocí filosofie se může vrátit zpět po cestě, po níž přišel, a tak se zbaví své únavy.

Magie

Naše paměti jsou částí jedné velké paměti, paměti samé Přírody.

Náš život ve velkých městech, který ohlušuje nebo zabíjí pasivní meditativní život, otupil citlivost našich duší. Naše duše, které kdysi nahé vnímaly nebeské vanutí, jsou teď skryty pod tlustou vrstvou oblečení a naučily se postavit si vlastní dům, zapálit si v něm v krbu oheň a pozavírat okna i dveře.

Kdo z moudrých by se trápil stanovováním zákonů, psaním dějin či vážením země, kdyby všem připadlo, že mají nadosah věci věčné?

Musím svěřit náklad vší moudrosti, jakou mám, této lodi psané řeči, a koneckonců jsem mnohokrát s nemenším znepokojením pozoroval, že vyplula na moře, když všechna řeč byla zrýmována.