Embedded Files
EΡΓΑ ΚΑΙ ΗΜEΡΑΙ
*
PRÁCE A DNI
25 Hrnčíři závidí hrnčíř a nepřeje tesaři tesař,
na žebráka zas žárlí žebrák a na pěvce pěvec.
40 Oni nevědí, bloudi, že půl je víc nežli všecko,
ani jak dobře se o cibuli a o slézu žije.
47 On ale Zeus nám schoval chleba, jsa rozlícen v srdci,
protože Prométheus, ten ošemetník, ho přelstil;
proto si vymyslil žal a starost na lidské plémě.
50 Schoval oheň; a ten mu výborný Íjapetovec
ukradl, Diovi věhlasnému, a donesl lidem
v duté holi a za zády Dia, vladaře blesků.
Rozlícen mrakotřas Zeus ho potom oslovil takto:
„Synu Íjapetův, ty chytráku, nad něhož není!
55 Plesáš, žes ukradl oheň a moje ošidil srdce –
k veliké pohromě sobě a k pohromě budoucím lidem.
Za ten oheň jim já zas daruji zlo, kterým všichni
v duchu se budou kochat a vlastní neštěstí hýčkat.“
90 Zpočátku totiž si na zemi žila plemena lidská
stranou zlého a bez protivenství a bez těžké práce,
bez nemocí, jež smrt a bolest přinesly lidem;
lidé přec vůčihledě a rychle v starosti stárnou.
95 Žena1 však se sudu sňavši svou rukou široké víko
ven je pustila všecky – a lidem hoře a bědu.
109 Nejprve zlatý věk a zlaté smrtelné plémě
110 stvořili nesmrtelní, co bydlí v olympských sídlech.
Oni žili v ten čas, kdy na nebi kraloval Kronos;
nejinak žili než bozi a neměli starostí v srdci,
bez práce, bez protivenství a běd; ani starobu vetchou
neznali; věčně ruce i nohy majíce stejné,
115 z hojnosti všeho se těšili, zlo se jich nedotklo žádné;
mřeli tak lehko, jako když usne; na dosah měli
všecko dobré a sklizeň jim dávala plodistvá země
od sebe sama, a hojnou a bujnou; oni se chutě
dělili o dílo v klidu v tom nadbytku všelikých darů.
127 Druhé pokolení, už stříbrné, o mnoho horší
potom stvořili bozi, co bydlí v olympských sídlech;
ani vzrůst, ani mysl už nemělo jako to zlaté.
143 Otec Zeus pak třetí plémě smrtelných lidí,
bronzové, stříbrnému už nikterak podobné, stvořil,
145 z jasanů, hrozné a obrovité; ti o žalné dílo
Áreovo a násilí dbali a nejedli chleba,
nýbrž srdce tvrdé jak ocel měli a zpupné;
strach je potkat a strach se dotknout té veliké síly,
pádných paží, jež na hrubém trupu od ramen rostly.
152 Vlastníma rukama oni se navzájem pobivše sešli
do domu zatuchlého a k zimomřivému Hádu
beze slávy; i je, ač bývali strašní, si vzala
155 černá smrt a opustili svit jasného slunce.
174 Kéž jsem se neoctl já mezi muži pátého věku,
175 kéž jsem umřel dřív nebo přišel na svět až potom!
Nyní je totiž už železné plémě; to oddechu nezná
od běd a lopot za dne a nemá pokoje v noci.
180 Zahubí Zeus i toto smrtelné plémě.
182 Otec synům už nebude vhod, ani synové otci,
hostiteli se znelíbí host a příteli přítel,
rodný bratr už nebude milý, jak bývalo dříve.
190 Nebude ve cti, kdo stojí v slovu, a spravedlivého
ani dobrého muže si nebudou vážit; to spíše
násilníka a zločince; stud se ztratí, i víra
v rukoudání; ten horší muž bude lepšímu škodit.
195 Lidem nešťastníkům se na paty pověsí všechněm
zlolajná závist, škodolibá a ošklivá v tváři.
200 I nezbude smrtelným lidem
nic než bída a žal – a nebude pomoci od zla.
293 Nejlepší ze všech je ten, kdo na vše sám od sebe přijde.
305 Z potu a lopoty včel si oni bezpracně tyjí, darmožrouti.
365 Lépe mít všecko doma, vždyť číhá za dveřmi škoda.
373 Pro nastrojený zadek a pro ženu neztrácej hlavu.
Lichotně šveholí ona – a po tvé stodole šilhá.
375 Ten kdo uvěřil ženě, ten jak by se lupičům svěřil.
391 Oráč ať sije nahý a nah ať pohání voly,
nahý ať žne, chce-li v pravou chvíli mít hotovo každé dílo Démétřino.
726 Ne abys močil stojmo a tváří obrácen k slunci;
jakmile zajde, až do slunce východu pamatuj na to,
nemočit podle cesty a ani na cestu v chůzi,
ani se neobnažuj; vždyť noci blaženým2 patří;
730 bohabojný a moudrý muž to odbude sedě
nebo obrácen ke zdi a k pěkné ohradě dvorce.
732 Jestliže semenem pyj máš potřísněn, poblíže krbu
ve svém domě se neukazuj a ohni se vyhni.
736 Vodou libotokou skrz plynoucí řeky se nebroď,
dokud se nepomodlíš a shlédna na krásné vlny
ruce si neumyješ v té čiré rozkošné vodě.
Řeku kdo přebrodí hříšně a neumyje si ruce,
740 na toho nevraží bozi a časem naň uvalí hoře.
752 Také ať žádný muž si kůži nedrhne v lázni
po ženě; časem i za to by na něho neblahý přišel trest.
756 Řekám spějícím k moři, těm ani do ústí nemoč,
ani do pramene a velmi si na to dej pozor;
ani si u nich neulevuj; to nosí jen škodu.
791 Dvacátého, v den velký a plný, chytrého chlapce
přivedeš na svět; ten ostrovtipu má nadmíru mnoho.3
ΘΕΟΓΟΝIΑ
*
ZROZENÍ BOHŮ
588 Bohy Nesmrtelné a smrtelné lidi jal úžas
nad tou náhlou léčkou, s níž rady si nebudou vědět.
590 Od ní pochází totiž to samičí pohlaví, ženy,
od ní4 je ženské pokolení, to škodlivé plémě.
Se smrtelnými muži co pohroma zlá ony bydlí;
chudobu krutou, tu nenesou s nimi, blahobyt ano.
600 Nejinak nebeský hřímatel Zeus i smrtelným mužům
na jejich zkázu dal ženy, ty družky pro darebnosti;
ale i další zlo jim poskytl namísto dobra.
ΤEΛΟΣ
*
KONEC
POZNÁMKY:
1 Žena, tj. Pandóra (Pandóré = česky „obdarovaná vším“). – poznámka Misantropova.
2 blažení – tj. bozi. – pozn. Mis.
3 Dvacátého se narodili např. E. Bondy (*20. 1. 1930), F. Hölderlin (*20. 3. 1770) nebo A. Hitler (*20. 4. 1889); 20. března a 20. prosince se každým rokem dvakrát také jakoby znovu rodí Hélios, slunce; tak možná tady je původ této pověry. – pozn. Mis.
4 od ní – tj. opět od Pandóry, původkyně všeho zlého. – pozn. Mis.
Page updated
Google Sites
Report abuse