Iuvenalis: Satiry



FACIT INDIGNATIO VERSUM

Rozhořčení samo plodí verše

Iuvenalis v 1. satiře píše o důvodech, které mu daly podnět k psaní satiry: jsou to neúnosné poměry v Římě – rozhořčení nad nimi vkládá básníkovi verše do úst.


DIFFICILE EST SATIRAM NON SCRIBERE

Těžké je satiru nepsat

Smysl: poměry jsou takové, že se satira přímo nabízí.


CANTABIT VACUUS CORAM LATRONE VIATOR

Poutník bez groše lupiči tváří v tvář si bude zpívat


CORVO QUOQUE RARIOR ALBO

Vzácnější než bílá vrána (havran)

Iuvenalis hovoří o tom, že skutečně šťastní lidé jsou velice vzácní.


OCCIDIT MISEROS CRAMBE REPETITA MAGISTROS

Chudák učitel zajde, jsa přecpáván stále touž kaší

Latinská parafráze staré řecké průpovědi δις κράμβη θάνατος – dvakrát (ohřívané) zelí je smrt. Zelím je míněno všechno, co se stále opakuje, je otravné, těžko stravitelné.


CRESCIT AMOR NUMMI, QUANTUM IPSA PECUNIA CRESCIT

Láska k penězům roste, jak přibývá samotných peněz

Iuvenalis soudí, že kdo má měšec prázdný, touží po penězích méně. Neobyčejně často citovaný verš.


CUI PER MEDIAM NOLIS OCCURRERE NOCTEM

Koho bys nechtěl potkat uprostřed noci

O člověku ošklivého vzhledu nebo špatného charakteru.


SAEVIS INTER SE CONVENIT URSIS

Divocí medvědi se spolu shodnou

Srov.: Vrána vráně oči nevyklove.


SERO SERAM PONIS STABULO POST FURTA LATRONIS

Závoru pozdě dáváš, když zloději vykradli stáje


UNDE HABEAS, QUAERIT NEMO; SED OPORTET HABERE

Nikdo se neptá, odkud co máš, je však potřeba míti


VICTRIX FORTUNAE SAPIENTIA

Nad osudem vítězí moudrost


VINDICTA NEMO MAGIS GAUDET QUAM FEMINA

Nikdo se neraduje z pomsty víc než žena


VITAM IMPENDERE VERO

Zasvětit život pravdě

Tuto část Iuvenalova verše si zvolil za své heslo J. J. Rousseau.


GLORIA QUANTALIBET QUID ERIT, SI GLORIA TANTUM EST

Čím bude sláva, jakkoli velká, když zůstane pouze slávou?


GREX TOTUS IN AGRIS UNIUS SCABIE CADIT

Jediný prašivý kus může zničit i celé stádo


QUANTUM QUISQUE SUA NUMMORUM SERVAT IN ARCA,

TANTUM HABET ET FIDEI

Kolik peněz kdo vlastní a ve své pokladně chová,

tolik i důvěry má


QUID ROMAE FACIAM? MENTIRI NESCIO

Co bych dělal v Římě? Lhát neumím


QUI NIGRUM IN CANDIDA VERTUNT

Kdo převracejí černé v bílé

Podle Iuvenala jsou poměry v Římě takové, že tu mohou žít jen ti, kdo se dovedou přetvařovat.


QUIS CUSTODIET IPSOS CUSTODES

Kdo bude hlídat samotné hlídače

V satiře se mluví o tom, jak je obtížné uhlídat ženu: lze ji zavřít a dát střežit, ale ona je chytrá a smluví se nejdříve se svými strážci.


QUIS TULERIT GRACCHOS DE SEDITIONE QUERENTES

Kdo však snesl by Gracchy, když začnou si na vzpouru stýskat

Smysl: Kdo by snesl člověka, který sám dělá to, nač si stěžuje. Bratři Gracchové byli původci bouří a nepokojů, protože jako tribuni lidu (Tiberius G. r. 133, Gaius G. r. 123 př. n. l.) prosazovali přes silný odpor senátu demokratické reformní zákony.


NEMO MALUS FELIX, MINIMEQUE CORRUPTOR

Žádný špatný člověk není šťastný a nejméně ten, který někoho kazí


NEMO REPENTE FUIT TURPISSIMUS

Velký lump se z nikoho nestane naráz


NESCIA MUTARI AD MORES NATURA RECURRIT

Povaha neschopná změny se vracívá ke špatným zvykům

Iuvenalis v satiře o špatném svědomí má na mysli především zkaženou povahu lidí, kteří spáchali nějaký zločin. Později, ač poznají svou vinu, přece nemají dost sil k nápravě.


NOSCENDA EST MENSURA SUI SPECTANDAQUE REBUS

IN SUMMIS MINIMISQUE

Je třeba znát svou míru a ve věcech velkých i malých vždycky jí dbát


NOSSE VELINT OMNES, SED MERCEDEM SOLVERE NEMO

Vědět, to chtěl by každý, však platit se nikomu nechce

Ze satiry O bídě literátů. Literáti se tehdy často živili jako učitelé řečnictví.


NUMQUAM ALIUD NATURA, ALIUD SAPIENTIA DICIT

Příroda neříká nikdy nic jiného, než říká moudrost


ECCE ITERUM CRISPINUS

Ejhle – znovu Crispinus

Crispinus byl vysokým hodnostářem na dvoře císaře Domitiana (81–96 n. l.); typ zhýralce a bezcharakterního člověka, který se domohl svého postavení podlézáním a osočováním jiných. Byl několikrát objektem Iuvenalovy ostré kritiky. Uvedená slova se užívají o člověku (příp. i věci), na nějž často narážíme a je nám nepříjemný.


ET PROPTER VITAM VIVENDI PERDERE CAUSAS

Chtít žít za cenu ztráty smyslu života

Iuvenalis vyzývá přítele Pontica k zachování poctivosti, cti a věrnosti zásadám i v případě největších nebezpečí. Uvedený verš tvoří významový celek s v. 83: Summum crede nefas animam praeferre pudori et propter vitam vivendi perdere causas. – Věz, že je největším hříchem dát přednost životu před ctí, jenom na žití lpět a smysl života ztratit!


MAGIS ILLA IUVANT, QUAE PLURIS EMUNTUR

Více potěší to, co se kupuje dráže

Iuvenalis ironicky říká o těch, kterým připadají jídla tím lahodnější, čím jsou dražší.


MAGNA INTER MOLLES CONCORDIA

Mezi zpustlíky veliká svornost


MISERA EST MAGNI CUSTODIA CENSUS

Je to bídná služba střežit veliké jmění


OBREPIT NON INTELLECTA SENECTUS

Stáří se vplíží, aniž ho tušíš


ORANDUM EST, UT SIT MENS SANA IN CORPORE SANO

Máme si přát, aby byl ve zdravém těle zdravý duch

V této satiře kritizuje Iuvenalis zvrácená lidská přání a doporučuje naopak ta, která činí lidi skutečně šťastnými a jejichž splnění je v lidské moci. Obvykle se užívá jen druhé poloviny verše: Mens sana in corpore sano.


DIGITO COMPESCE LABELLUM

Prst si na ústa přilož

Význam: „Mlč!“


DIVES QUI FIERI VULT, ET CITO VULT FIERI

Ten, kdo zbohatnout touží, chce také zbohatnout rychle


ILLE CRUCEM SCELERIS PRETIUM TULIT, HIC DIADEMA

Za zločin jednomu kříž a druhému korunu skvostnou


INDE IRAE ET LACRIMAE

Hle, odtud slzy a hněv

Z Iuvenalovy programové satiry. Dotkne-li se satirik toho, co tíží svědomí jeho čtenářů, hned je zle – z toho plyne jejich hněv a pláč.


INTER FINITIMOS VETUS AC ANTIQUA SIMULTAS

Mezi sousedy (vládne) stará, ba prastará zášť

U Iuvenala o sousedních městech, jejichž malicherný spor přerostl v lítý boj a posléze dokonce v kanibalismus.


RARA AVIS IN TERRIS

Vzácný pták na světě

Ve smyslu: vzácný případ, něco neobyčejného.


LICEAT MODO VIVERE

Jen když je dovoleno žít


LUCRI BONUS EST ODOR EX RE QUALIBET

Zisk příjemně voní, ať má jakýkoli původ


FACIES TUA COMPUTAT ANNOS

Tvá tvář ti počítá léta

Smysl: na tváři se zračí příznaky stárnutí.


FRONTIS NULLA FIDES

Nebudí důvěru tvář

Na zevnějšek není spolehnutí – varování před přetvářkou.


PANEM ET CIRCENSES

Chléb a hry

Římský lid, který byl za císařství zbaven politického vlivu, se dožadoval především bezplatného rozdělování obilí (= panem) a vzrušující podívané (= circenses). V době satirika Iuvenala (na přelomu 1. a 2. stol. n. l.) se obilí štědře rozdávalo každý měsíc a konaly se nákladné hry. Např. při oslavě vítězství nad Dáky (r. 106) trvaly hry 123 dní, v aréně zápasilo 10000 gladiátorů a 11000 šelem.


PLORATUR LACRIMIS AMISSA PECUNIA VERIS

Ztratí-li majetek, truchlí a roní skutečné slzy

O těch, kteří si cení peníze více než lidský život, takže ztráta majetku je pro ně horší než ztráta blízkých.


PLUS ALOES QUAM MELLIS

Více hořkosti než medu


PROBITAS LAUDATUR ET ALGET

Poctivost sklízí chválu, ale mrzne

Poctivost je sice chválena, ale nevyplácí se, poctivý člověk nemá často ani tolik, aby si koupil otop a ohřál se.


PROPTER VITAM VIVENDI PERDERE CAUSAS

Smysl života ztratit jen kvůli pouhému žití


HAUD FACILE EMERGUNT, QUORUM VIRTUTIBUS OBSTAT

RES ANGUSTA DOMI

Nesnadno vyniknou lidé, když jejich přednostem brání

chudoba v domě


HOC VOLO, SIC IUBEO, SIT PRO RATIONE VOLUNTAS

Mé je to přání a příkaz též – důvodem má ať je vůle!

Panovačná Římanka žádá na svém muži smrt nevinného otroka, který se jí znelíbil. Iuvenalův hexametr se stal vyjádřením svévole a libovůle.


HOMO SUM

Jsem (jenom) člověk

Užívá se v různém kontextu: jsem jenom člověk, nemohu tedy dokázat všechno (jako bohové); mám své chyby (jako ostatní lidé); mohu chtít a udělat to, co ty (protože oba jsme lidé).



IUVENALIS v literatuře

Juvenal píše, že u Egypťanů, národa tak moudrého a věhlasného svými zákony, národa tak zbožného, jenž uctíval krokodýly a cibule, Teutyřané snědli jednoho ze svých nepřátel, jenž jim padl do rukou; nemluví o tom z doslechu – ten zločin byl spáchán takořka před jeho očima; bylť Juvenal tehdy v Egyptě a zdržoval se nedaleko Teutyry. Zmiňuje se při té příležitosti i o Gasconech a Sagunťanech, kteří se kdysi živili masem svých krajanů.

(Voltaire: Filosofický slovník: Lidojedi)

Přijď, satirická Múzo mstící,

můj hlas tě vzývá, vyslyš jej!

Mně netřeba dnes lyry hřmící,

jen Juvenalův bič mi dej!

(Puškin: Múze satiry)