Embedded Files
(výpisky)
LUCIFER
Bez poznání život promarnit,
oddat se víře – to je pohodlné,
mnohem těžší – stát na vlastních nohách!
Všimni si orla, který krouží v oblacích,
všimni si krtka, který v zemi ryje,
oba mají jiný obzor.
Ne, říši duchů člověk neobsáhne,
pro člověka je člověk ideálem
a pro psa pes, když za druha ho přijme
a když ho uctí jako přítele.
Ale tak jako ty psem pyšně pohrdáš
a stojíš nad ním jako jeho osud,
sypaje naň kletbu nebo požehnání,
stejně tak pyšně hledíme my na vás
z nesmírné výšky velké říše duchů.
Už omrzelo mě druhé místo v řadě,
i jednotvárný pravidelný život
a nezřetelný sbor dětských hlásků v nebi,
co všecko chválí a nic nezatratí.
Už toužím po boji a nesouladu,
jenž nový svět a novou sílu zrodí,
kde sám duch najde uplatnění.
EVA
Mne čeká krásný úkol:
budu první matkou na světě!
LUCIFER (stranou)
Ta idea je, ženo, chvályhodná,
tím lidská bída bude znásobená!
LUCIFER
Jen to mi může vzdorovat, co vládne,
co duch je jako já. Či snad si myslíš
že když bez hluku, skrytě pracuje –
že nemá sil? Ach, nevěř! V šeru sedí,
co světy hroutí a též nové tvoří,
neb zrak tvůj pohled naň by nesnesl.
Jen lidské dílo vypíná se
v hranicích bytí jepičího.
LUCIFER
Život je věčný vznik a věčný zánik.
LUCIFER
Jen bojem můžeš chvilku slasti vykoupit.
LUCIFER
Všecko, co žije, tentýž má život,
stoletý strom i jednodenní muška.
Procitne, roste, miluje se, hyne,
naplňujíc dílo, plníc své tužby.
Čas vlastně stojí: to my se měníme,
a jedno, zda století to je či den.
I tvoje tělo se jednou rozpadne,
v stých podobách však znovu ožiješ
a nic nemusíš začít odznova:
všecko, co pocítíš a zakusíš,
bude ti patřit milióny let.
LUCIFER
Zrcadlení světa klamné je:
jen můj paprsek je znakem naděje.
LUCIFER
Lidský dav je odsouzený, aby navždy tahal
jak tažné zvíře mlýnské žernovy
pořádků světa. Chceš ho osvobodit?
Nepřijme volnost, ač mu ji nabízíš
a nového si pána zítra najde.
Myslíš si snad, že by trpěl jařmo,
kdyby sám neměl zapotřebí pána
a cítil by se sebevědomějším?
ADAM
Tak proč ječí, jako kdyby trpěl
v otroctví svém?
LUCIFER
Ani neví proč.
Vždyť každý člověk touží po moci,
a tento pocit – ne ten o bratrství –
široké masy pod zástavy žene,
byť nechápou pojem svobody,
jen cosi jako tušení je vede
za vším novým, za každou novotou,
jež popřením je jsoucího;
v tom vidí masy ztělesnění snů
o lidském štěstí a blahobytu.
Lid hluboké je moře, paprsky slunce
jím neproniknou; bude stále temné,
jen vlna, kterou vyhodí na povrch,
zaskví se v slunci; možná jsi tou vlnou.
ADAM
Pryč s otroctvím! Já volnost dávám všem!
ADAM
Úzký a křehký je tvůj obzor, ženo.
EVA
Když padne klenot do bláta, tu sběř
posměšně jásá, jako by v té chvíli
zbavit se mohla jha vlastní špíny.
Této sběři, která dobře cítí,
že šlechetnější jsi než oni všichni,
že rozený jsi vladař, patří pouta.
Ti nepadnou ti k nohám, ti tě zničí.
ADAM
Jen já jsem jako nerozumný blázen
uvěřil, že lid potřebuje volnost.
LUCIFER (stranou)
Ach, jaký skvělý nápis na tvůj hrob
a na pomníky těch, co ještě přijdou.
ADAM
Nemá to smysl. Koneckonců, na co
měl by mít člověk nějaké vyšší tužby?
Nechť si jen žije, nechť si hledá rozkoš,
jí nechť si krátký život naplní
a nechť se potácí zpitý k tobě, Háde.
Za novým cílem veď mne, Lucifere,
s posměchem se budu dívat na bolesti
i ctnosti jiných, v rozkoši se topě.
A tobě, ženo, pravím:
pokud bys chtěla jako ctnostná matka
vychovat z mého syna občana,
posměchu bys došla před děvkami,
jež nalíčené sedí v bordelu
polibky zpité, vínem opojené.
Bav se též, odhoď všechny ctnosti.
LUCIFER
Buď proklet, světe marných snů a zdání,
zas pokazils krásu této chvíle!
EVA
Proklínám podlou duši tohoto lidu,
jenž kradmou rukou sáhl na štěstí.
Květ jeho v prachu pošlapaný leží.
A svoboda mu nedá tolik slastí,
kolik mně dala trpkostí a žalu.
EVA
Znakem štěstí nebývá vždy smích;
i do nejsladší chvíle přimíchá se
kapička žalu, nevýslovně trpká.
Snad tušíme, že šťastná chvíle zvadne,
jako vadne květ.
APOŠTOL PETR
Zahyneš, plémě zakrnělé,
zmizíš ze světa, jenž se očišťuje!
ADAM
Zemřeme už jen v malosti a bídě,
trápíce se až po hrob.
Cítím, že náš svět se opotřeboval
a nový stvořit je nad naše síly.
LUCIFER (pro sebe)
Trochu mě mrazí z této vidiny,
leč nepřu se snad věčně s člověkem?
Co neudělám já, on provede za mne,
podobné žerty jsem již viděl nejednou.
Když svatozář pozvolna se ztratí,
zůstane ještě krvelačný kříž.
LUCIFER
Bůh potěší se z tvé krásné ctnosti,
ale i čert – neb vede k zoufalosti!
LUCIFER
Vše, co žije, působí a koná,
zahyne časem, duch se vytratí,
a jen tělo jako zdechlina
nákazu bude šířit kolem sebe
po novém světě, který přijde ke slovu.
Tak tedy vidíš, co nám zůstane
po slavných předcích!
LUCIFER
Svaté učení
je právě vaší kletbou, moji milí,
jen co jste je totiž objevili,
hned křivíte, hned obracíte si je
ohánějíce se nejsvětější knihou
a výsledkem je šílenství či pouta.
Exaktní pojmy, to je vám věc krutá.
Jsem znaven, řečním víc než zapotřebí.
Radši se okolo sebe porozhlédni!
LUCIFER
Co stojíš tak zamlkle, co tě děsí?
Ta tragédie? Tak ji považuj
za komedii a hned pobavíš se.
ADAM
Jako by mi cosi našeptávalo,
že přetvořit svět já jsem povolán.
LUCIFER
Marná snaha. Jednotlivec nikdy
se neprosadí proti své době:
doba je řeka a v jejím proudu člověk
plave jak může, jinak utopí se.
Ti, které chválí dějiny jako velké,
století svému dobře rozuměli,
však nezmohli se na ideu novou.
Ne proto svítá, ježto kohout zpívá,
on zpívá proto, že právě svítá.
LUCIFER
Jen na to, prosím, nikdy nezapomínej,
že taková láska, jež dva lidi baví,
pro třetího je plná nechutností.
LUCIFER
Při první lásce jsi se zklamala
a při druhé už klamala jsi sama.
A potom tě i třetí omrzel
a s prázdným srdcem čekáš na dalšího.
JEŽIBABY (s řehotem)
Sladká setba, trpké plody,
z holoubka se hádě rodí.
LUCIFER
Světe, div se: člověk plný ohně
po lásce dychtí, i když přitom žne
jen utrpení.
ADAM
Chtěl jsem vést boj za svaté ideály,
však zjistil jsem, že svět je mrzce chápe!
Ctnost mi byla zkázou.
Nic mě už víc nenadchne, nic,
svět ať si běží, jak mu libo,
nechci už hýbat koly dějin,
když se svět zhroutí, budu lhostejný.
RUDOLF
Nechej svět světem, dobře mu je tak,
spíš pokazíš ho než napravíš.
ADAM
Věda a duch jsou pochybného rodu?
Je snad mlhavého původu ta jiskra,
jež z výšin nebe na čelo mi slétla?
Je ještě něco ušlechtilejšího?
Vždyť to, co vy za šlechtu pokládáte,
je bezduchá a zpráchnivělá loutka,
šlechtictví moje je však věčně mladé.
LUCIFER
Pro rodiče je každé dítě mesiášem,
zářivou hvězdou na rodinném nebi.
Až později se stane z děcka mamlas.
ADAM (v zamyšlení)
Ach, rozevři, rozevři, nekonečné nebe,
tu svou svatou knihu záhadnou,
když nahlédl jsem už do zákonů tvých
a zapomínám na věk a všecko vůkol.
Tys věčné, to jiné pomine,
ty povznášíš, to jiné ponižuje.
ADAM
Proč jsem ze sna procitl? Snad proto,
abych lépe pochopil náš věk,
jenž za smavou tváří hříchů, zlozvyků
jen samé lživé ctnosti ukrývá?
ADAM
Filosofie – to je poesie
toho, co ještě vůbec neznáme,
a je to jedna z nejkrotčích nauk,
neboť se tiše sama v sobě baví
ve svém světě, plném přízraků.
ADAM
Hloupost se nám staví do cesty
a brání moc, již kdosi ustanovil,
chrání ji věrně s úctou posvátnou.
ADAM
I v umění je mistrovství vždy v tom,
že je v něm skryté nepostřehnutelné.
ADAM
Neboj se, že tvůj ideál
převýší snad velkou přírodu.
Dej pokoj vzorům, nechej být pravidla.
Kdo má dost síly a v kom přebývá duch,
ten bude řečnit, tesat, bude zpívat
a srdcervoucně plakat, když je smutný
a smát se ze sna, když je blažený
a dojde k cíli, třebaže novou cestou.
A z jeho díla potom vyvodí
pravidla nová – novou abstrakci,
jež nedá tupcům křídla, ale pouta.
ADAM
Posbírej tyto žluté pergameny
a svitky, které plíseň žere
a do ohně je zahoď. Pro ně totiž
na vlastních nohách zapomněli jsme chodit
a zaměstnávat víc vlastní rozum.
Ty přenášejí z dávných staletí
do naší doby staré předsudky.
Do ohně s nimi! A ven do přírody!
Zatímco bys zkoumal, co je vlastně les
a co je píseň, tvůj život by
uplynul v prachu pokoje bez radosti.
Nebo se ti snad zdá život tak dlouhý,
že se chceš věčně učit teorii?
Dejme my radši svorně vale škole;
nechť tě vede růžolící mládí
k jasnému slunci, k rozpustilým písním.
LUCIFER
Teď je všechno zploštělé a plytké.
Kde je ta výška, jež by vábila?
Kde hloubka, která děsí? Kde je život
pestrý a sladký? Už není více proudem,
jen močálem je.
LOUTKÁŘ
Zadarmo vás může bavit
jen ten, kdo nechce žít a oběsí se.
LUCIFER
Toto je moje filosofie!
Pojď, sedněme si k stolu někde v chládku
a sledujme, jak lacino lid se baví
při kyselém víně a špatné muzice.
ADAM
Mně se to hnusí.
LUCIFER (stále pozoruje zábavu)
Kdo by byl hledal v těchto mladých lidech
takovouto skvělou filosofii?
Děcka, namouvěru,
já mám z vás takovou přeukrutnou radost,
že s úsměvem mi pomáháte v práci.
Ať žije hřích a bída, milí žáci!
LUCIFER
Člověk jen sám si štěstí najde
a často si je najde právě tam,
kde jeho druh si peklo vytvořil.
Takto se chová i žluna, když si chytí
červíka a když žárlivě si myslí,
že pochoutku má, které není rovno,
kdežto holub ji s hnusem pozoruje.
ADAM
Oh, není tě více, svatá poesie,
nikde na tomto prozaickém světě?
STUDENT
Ven do přírody. Hnusí se mi město,
je samý příkaz, zákaz, shon a kšeft.
PRVNÍ TOVÁRNÍK
Nemohu obstát v konkurenci,
každý žádá lacinější zboží,
inu musím tedy zhoršit jeho kvalitu.
DRUHÝ TOVÁRNÍK
Možná by bylo lepší snížit mzdy.
PRVNÍ TOVÁRNÍK
To není možné. I tak se už bouří,
prý je mzda neuživí, žebráky!
Možná, že mají v něčem pravdu, ale
kdopak jim velí ženit se a mít
patero a šestero dětí?
DRUHÝ TOVÁRNÍK
Nutno je prostě držet zkrátka,
ať do půlnoci pracují v továrně,
vždyť zbytek noci postačí jim k spánku
a koneckonců nač mají snít?
LOUTKÁŘ
Hra skončila, paní, pane,
každý se bavil – jen já ne.
CIKÁNKA
Každý chtěl vědět, co ho čeká,
teď se však vlastní tůně leká.
ADAM
Zůstalo ještě vůbec nějaké zvíře?
VĚDEC
Zůstala jen taková zvířata,
jež věda ještě nenahradila:
například svině nebo i ovce,
ovšem ne v té směšné podobě,
jakou jim dala drsná příroda.
Dnes jsou to hory tuku, masa, vlny
a slouží našim cílům jako pokusné baňky.
Zde jsou nerosty.
Hle, ten obrovský kus uhlí,
bývaly ho celá pohoří
a hotové je lidé dolovali,
kdežto dnes je věda s velkou námahou
ze vzduchu těží.
Nuže prohlédněme si flóru dávnověkou.
Toto je růže, jedna z posledních,
jež kdy kvetly celkem bez užitku.
A statisíce takových růží bralo
nejlepší půdu klasům obilí.
Byla to milá hračka velkých dětí.
A je to zvláštní, jak si lidé hráli
a lidský duch jak obsypával jejich květy
poesii a naději a víru,
a ukolébával se blouznivými sny
a marnil přitom nejcennější síly,
zatímco životní cíl ležel ladem.
Jako starou zvláštnost opatrujeme tu
dvě taková díla.
ADAM
Z těch slavných dob nám přece zůstalo
aspoň pár listů místo testamentu.
VĚDEC
Když na zemi se první člověk objevil,
zem byla jako plná spíž,
stačilo jen ruku natáhnout
a brát a brát, co srdce žádalo si.
Tak mrhal člověk vším bez rozmyslu
jak v sýru červ a v sladkém opojení
vždy měl dost času v směšných hypotézách
vzrušení hledat, hledat poesii.
Ale my, kteří jsme už u posledního krajíce,
musíme šetřit, neboť dobře víme,
že dojde sýr a zahyneme hladem.
LUCIFER
Ej, ale musel člověk zestárnout,
když pokouší se stvořit život v baňce.
I kdyby se mu pokus podařil,
příroda sama by to zavrhla,
neboť by vznikl netvor bez myšlenky,
milostný cit bez předmětu lásky,
tvor bez souzvuku a bez protikladu,
nelida, jenž neví o člověku nic.
Vždyť jak by i věděl, když se probral
k životu v buňce a když nezná
žal ani radost, žádný lidský cit.
VĚDEC
Já, který jsem léta
tajemství hmoty řádně probádával
a bez oddechu stokrát pitval život...
ADAM
...držels v rukách jen mrtvoly,
protože věda stále pokulhává
za každou mladou, svěží zkušeností
a jako králův igric1 spěchá
hrdinské skutky s úctou opěvovat,
však předpovídat není povolaná.
VĚDEC
Nač ten posměch? Což nevidíte,
že stačí jiskra, aby vznikl život?
ADAM
Jenže kde vezmeš právě tuto jiskru?
CASSIUS2
Kdo hledá pomoc u druhých, dokud rámě
má ještě pevné, ten je zbabělec.
ADAM
Na stejné a šedivé trpaslíky
stát změnil všechny.
ADAM
Je snad vesmír proto takový studený,
že jeho svátost člověk zrušil?
LUCIFER
Po tolika zkouškách ještě stále doufáš,
že nové boje nebudou už marné?
Že dojdeš k cíli? Vskutku, jen člověk
může mít mysl umanutou jako dítě.
ADAM
Nad hrobem, jejž sama příroda
přikryla flórem, zamýšlím se znovu,
já, člověk první a též poslední:
jak skončil osud mého rodu,
zda velkolepě, v ušlechtilém boji,
nebo ubohým, trpasličím skonem,
nehodný slz, pokud ztratil svou velikost.
LUCIFER
Poslední malý lidský sten zní vždycky
jako velký výsměch životního boje.
ADAM
Bože, slyšíš
a nepýříš se, jakým ubožákem
stal se tvůj člověk, tvoje skvělé dílo?
LUCIFER
Ať se ti to jakkoliv nezdá,
nejprve se ve vás hlásí k slovu zvíře
a pouze až poté, co je nasytíš,
ozve se člověk, aby povýšeně
zavrhl svoji vlastní podstatu.
ADAM
Pověra zmátne jen tupce, který stejně neví
nic o duchu, jenž v nás i mimo nás je.
ADAM
Mnoho vás tu ještě takto živoří?
ESKYMÁK
Inu, vskutku mnoho. Víc než myslíš, pane.
Na prstech všecky ani nespočítám.
Sousedy své jsem už pobil,
však zdá se, marně, přišli zas noví.
A tuleňů je málo. Jsi-li bůh,
tak zařiď, prosím, ať je lidí méně,
však tuleňů víc.
ADAM
Muž, který klesá
a který stále hloub upadá,
vzbuzuje v hrudi jen pohrdání.
Když ale klesá žena – ideál,
ta ztělesněná báseň života –
vzbuzuje hrůzu. Nač ji mám vidět?
LUCIFER
Marnivý člověče. Snad jsi jen nechtěl
rozvrátit věčný zákon přírody!
Myslíš, že pro smrt jediného červa
zachvěje se zem a nová hvězda vyjde?
ADAM
Snil jsem dosud, anebo i nyní sním?
A vlastně co je víc: sen či bytí,
jež se usazuje na neživou hmotu,
aby se potom rozpadlo i s ní?
Nač je dobrá krátká chvilka bytí?
Abych poznal hrůzu nebytí?
LUCIFER
Jen jedinec není ničím vázán,
však lidstvo jako celek se vleče v poutech.
ADAM
Osud mi může stokrát říkat: žij!
Vysměju se mu a když chci, tak zemřu.
Vždyť i tak jsem jen sám na tomto světě.
Hle, přede mnou je útes, pod ním propast:
stačí skok a v posledním dějství
konečně řeknu: komedie končí.
ADAM (k Evě)
Proč stále slídíš
a proč hlídáš každý můj krok?
Vždyť muž, jenž vládne světu, nemá čas
mazlit se stále, má i jinou starost,
žena to, věru, neví, překáží mu.
LUCIFER (k těhotné Evě)
Čím se to vlastně chvástáš, ty hloupá?
Tvůj syn už v ráji počatý byl v hříchu.
Přinese na svět jen hřích a bídu.
ADAM
Půjde vpřed moje ušlechtilé plémě,
aby se k trůnu přiblížilo,
nebo jako zapřáhnuté zvíře
do smrti bude tahat svoje jařmo?
Dostane se jednou ušlechtilé hrudi
odměny za to, že ač krví platí,
žne jen posměch malověrných davů?
LUCIFER (se smíchem)
Že jsem si vůbec začal s člověkem,
z bláta a slunce uhněteným, když je
pro velikost malý, pro slepotu velký.
KONEC
V zimním brlohu
v 46. roce života
ze slovenštiny přeložil
POZNÁMKY:
1 igric = profesionální všeumělec, zpěvák, hudebník, tanečník, mim nebo akrobat. – Poznámka Misantropova.
2 Cassius – z početné římské rodiny Cassiů míněn Gaius Cassius Longinus (85–42 př. n. l.), senátor, jeden z vůdců proticæsarovského spiknutí, mj. též švagr Brutův; po prohrané bitvě u Filipp spáchal sebevraždu. – Pozn. Mis.
Page updated
Google Sites
Report abuse