Misantrop: Kriminalita

Podle slovníku je kriminalita "společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti v určité oblasti za určité období". Jinými slovy, stát vydá zákony, jejichž přestoupení je "trestná činnost". Stát tedy kriminalitě zamezuje, vytváří ji, potlačuje, nebo ji ignoruje?

Letmý pohled na stránky novin, tam, kde mají svá místa černé kroniky, nás utvrzuje, že stát kriminalitě nezamezil.

***

Jinou otázkou je, zda stát kriminalitu nevytváří. V německém Hannoveru a Brémách přepadl 24letý bankovní lupič tři banky, aby se pak lup - 60.000 marek - stal almužnou pro finančně nejpotřebnější. Před senátem obviněný tvrdil, že zvláště banky jsou odpovědné za chudobu řady jeho spoluobčanů. Svou první loupež podnikl pod vlivem setkání s jedním mladým mužem, jehož dohnaly dluhy k prostituci.

Vy všichni, kteří se živíte prodáváním svých těl, své práce rukou nebo mozku, vy všichni jste prostituti, neboť jaký je rozdíl mezi poskytováním placené sexuální služby a poskytováním placené manuální nebo intelektuální služby? Rozdíl je pouze v tom, že jedna má ošklivé jméno "prostituce" a není všeobecně v úctě, a druhé se říká "práce", jež je vážena poctivými občany. A jak dopadl onen "zločinec" s životním krédem "bohatým brát a chudým dávat"? Soud v Hannoveru jej uznal za nesvéprávného a poslal ho do blázince!

14letý chlapec zastřelil několika ranami z pistole své spící rodiče. Motivem činu, ke kterému došlo v obci Korytné na okrese Spišská Nová Ves, bylo dlouhodobé fyzické týrání hocha. Jaké příšerné utrpení to muselo být, když se odhodlal zabít? Byl pravou příčinou tohoto sebeobranného zabití vrozený sklon rodičů k sadismu, nebo jen snaha o zlepšení ohebnosti proutku, jenž byl tak dlouho ohýbán, až praskl?

V thajském Bangkoku zajal nezaměstnaný stavební dělník Somkuh Phyaknoi jednoho chlapce jako rukojmí a požadoval na policii, aby mu ponechala malý nákladní automobil. Co dohnalo tohoto nezaměstnaného člověka k tomuto kriminálnímu činu? Bída jeho rodiny, způsobená ztrátou jediného prostředku obživy, nebo nepotlačitelná chamtivost?

Albert Dryden z anglického města Consettu zastřelil jednoho úředníka místní správy a dalšího spolu s reportérem BBC zranil. Střelbou reagoval na pokus úřadů násilím zahájit demolici domu postaveného bez povolení. Lze si jen těžko představit nesmírné zoufalství člověka, který si buduje řadu měsíců střechu nad hlavou, aby vzápětí po šťastném dostavení přišli nějací byrokrati a chtěli zbourat plod jeho úsilí a námahy.

To byly jen některé do očí bijící příklady k zamyšlení nad tím, zde stát nevytváří podmínky pro kriminální delikty.

Když budu důsledný, zeptám se zde na tomto místě, co dělá například španělská vláda pro to, aby baskická separatistická organizace ETA nemusela na sebe upozorňovat pumovými útoky, ohrožující pokojné obyvatelstvo. Nebylo by po tolika letech neúspěšných pokusů potlačit řádění baskických extrémistů jednodušší prostě přiznat miliónovému národu Basků právo na nezávislost?

Totéž platí o přítomnosti britské armády v Severním Irsku. Vzpomeňte si na RAF, organizaci, která nevidí již jiné východisko z obklíčení kapitalistického bahna, než popravovat čelné představitele kapitalistického vykořisťovatelského systému.

Myslím, že italská mafie se nedopouští většího počtu zločinů než italská vláda. Přesto italská vláda proti mafii bojuje. Důvodem není nic jiného než obrana zájmů před konkurencí na italském teritoriu vlivu.

Ignoruje stát kriminalitu? Otázka se nedá zodpovědět jednoznačně. Držíme-li se však přesné definice kriminality, že je to přestoupení zákona, pak potlačování kriminality trestáním provinilců ze strany státu je aktem sebezáchovným.

Souhrn zločinů, které nelze trestat zákonem, nenazývá se kriminalitou. Mnoho lidí dokonce tvrdí, že takové zločiny ani neexistují. Bez zákona není zločinu. V jakém světle se však musí jevit spravedlivému zákon, jenž připouští vykořisťování a násilí ze strany státu?

Jistě nemůžeme přehlížet zločiny, jimž nelze přisuzovat podíl negativního působení státu. Znásilnění či vražda ze žárlivosti náležejí k tomuto druhu kriminality nesporně. Můžeme však totéž prohlásit stoprocentně o loupežích, nebo násilných a vražedných loupežných přepadeních? Rozhodně ne. Může jít zrovna tak o rozeného sadistu a chamtivce, jako i o člověka systémem uvrženého do bídy anebo dohnaného, a byť i třeba zmanipulovaného reklamou, k přepínání svých skutečných potřeb.

Pak jsou tu ještě zločiny proti přírodě a životnímu prostředí. Na jedné straně stát postihuje soukromého tesaře, který vykácí neodborně část lesa, a na druhé straně nepostihuje anti-ekologické reklamy na chemické prostředky pro domácnost, když tyto chemikálie znečišťují vodu; nepostihuje reklamy na osobní automobily, když motorová vozidla svými výfukovými plyny značně a zbytečně přispívají k zhoršení ovzduší v našich velkých městech atd.

Je to tak: prostý člověk nemá kolikrát mnoho možností na výběr. Buď se podrobit, nebo přistoupit k násilí, k "zločinu". Nejsem přívržencem ani jednoho ani druhého, pakliže mám možnost zvolit si třetí možnost.

Kdo se podrobuje, ten se podobá naháčovi, který šlápne do vosího hnízda. Vosy ho bodají, ale on rezignovaně stojí a nebrání se, až je celý napuchlý. Druhý naháč se brání. Podaří se mu zabít deset vos, ale dalších sto rozzuřených vos ho žihadly ubodá. Třetí možnost je výhodnější. Záchrana skokem do vody, nebo vyhnutí se místu, o němž víme nebo předpokládáme nebezpečí. A právě takovou možnost by měl každý mít - což by ovšem mohlo znamenat rozbití jakéhokoli státu.