Embedded Files
EURÍPIDÉS
TRAGÉDIE
(VÝPISKY)
EURÍPIDÉS, TRAGICKÝ BÁSNÍK, ATHÉŇAN,
SYN MNÉSARCHIDŮV Z OBCE FLYEIS
(484 či 480 – 406 př. n. l.)
Žil prý většinou na otcovském statku – či snad statečku – na ostrově Salamíně, odděleném úzkým průlivem od Attiky a vzdáleném asi 20 km na jihozápad od Athén. Zřídil si tam prý jeskyňku, vzdušnou a s výhledem na moře, kam se uchyloval před davem, chtěl-li tvořit – a proto je prý v jeho dílech tolik obrazů vzatých z moře – či chtěl-li se oddávat filosofickému rozjímání. Ještě za císařské doby, ve 2. stol. n. l., ukazovali tu jeskyňku římským turistům, byla však už zpustlá, temná, hrozivá.
Byl prý plachý, nesdílný a zádumčivý, hrdý a nepřístupný. Vyhýbal se hlučným shromážděním a veřejným funkcím. Zato se prý stýkal hodně s filosofy. Jeho díla vskutku dokládají znalost idejí Hérakleitových, Parmenidových, Xenofanových, Empedokleových i pýthagorejských. Byl ostatně jedním z prvních Athéňanů, kteří vlastnili větší soukromou knihovnu, a zdá se, že to byl jediný majetek, který v životě nashromáždil. Sám prý byl žákem Anaxagorovým, stýkal se se svým vrstevníkem Prótagorem, neunikly mu ani myšlenky mladších, Prodika, Gorgia a jiných. Sókratés prý měl obzvlášť rád právě jeho tragédie.
Jeho velkolepá tragická poezie byla zároveň jeho občanským slovem (ale to je pro něj jako pro každého Řeka pátého století totéž, protože jen skrze obec mohl být tehdy lidský tvor člověkem). Jeho život v ústraní, tento „theórétikos bios“ (tj. život zasvěcený pozorováním a úvahám), jak to sám nazval v dochovaném zlomku z tragédie Antiopé, nebyl tedy životem ve věži ze slonoviny.
*
Jenom toto měl společné se svým o generaci starším celoživotním soupeřem v Dionýsově divadle v Athénách, Sofokleem (asi 496–406 př. n. l.). Ve všem ostatním, v díle i v životě, byl pravým protipólem tohoto „miláčka bohů i lidí“, oslnivého společníka, oblíbeného i obdivovaného, ztělesňujícího i ony vlastnosti, jež Athéňané pátého století vyžadovali od svých předních občanů – „sófrosyné“ (střízlivou, sebeovládavou uměřenost v názorech) a „euschémosyné“ (úpravnou slušnost zevnějšku, chování i projevu).
A Eurípidés?
Soudobá komedie, která byla téměř bezvýhradně mluvčím konzervativních názorů, nepřestávala provázet Eurípidovu tvorbu ustavičným posměchem, karikováním a satirickými výpady proti jeho dílům, jeho názorům i jeho osobě.
Sofoklés, který si ostatně umění svého mladšího soupeře vážil a zejména svá poslední díla velmi otevřel jeho vlivu, mířil právě na „moderní“ rysy eurípidovské tragédie, když říkal, že „on sám prý líčí lidi takové, jací by měli být, kdežto Eurípidés takové, jací jsou“.
Eurípidés si váží zejména „autúrgů“, drobných rolníků, kteří se živí prací vlastních rukou.
Ke konci života opustil kvůli démagogickým štvanicím vlast a uchýlil se na pozvání krále Archeláa k jeho dvoru do Pelly v Makedonii. Tam pak po roce a půl zemřel, provázen v Athénách do vzdáleného hrobu veřejnou poctou Sofokleovou, který jej přežil o půl roku, a posledním plivancem v Aristofanových Žábách.
HÉRAKLÉS
HÉRAKLÉS
Vzepřu se, vydržím i život!
ANDROMACHÉ
ANDROMACHÉ
Divná věc: I proti strašným hadům
stanovil někdo z bohů lidem byliny
a – co je nad zmiji a oheň ničivější –
proti zlé ženě lektvar nikdo nenašel
až podnes; takovou jsme metlou pro lidstvo!
ANDROMACHÉ
Ó slávo, pověsti – ó zdání! Stům a stům
nicotných lidí život pyšně vzduly se!
Ty ovšem velebím, jimž věhlas dala pravda,
kde za vším vězí lež, ne, těm jej nepřiznám –
leda, že náhodou se zdají rozumní!
Zvnějšku jsou skvělí všichni ti – prý „rozumní“ –
uvnitř jsou stejní jako všichni – ledaže
mají víc bohatství, to ovšem dává moc!
ANDROMACHÉ
Oj, běda mi!
Proč jsem musela i rodit
– otroka! – k břemeni jen další břímě zas?
MENELÁOS k Andromaše
Uč se, když jsi jednou otrok,
nikdy se nevyšklíbat zpupně svobodným!
HERMIONÉ
Odtud nákaza po domech mužů!
Před tím dobře střežte si
zámky a závorami vrata domovů!
Nic totiž zdravého ty návštěvy žen zvenku
nepřinesou – jen zlo a spoustu trpkostí!
HEKABA
POLYXENA
Svůj život v příkoří, v hanbě – ten ne!
Ten nechci, nebudu oplakávat.
Vždyť pro mne zemřít je štěstí.
HEKABA k sobě
A já jsem naživu, spíš zhynout měla bych,
mne Zeus nezhubí, jen abych viděla
čím dále větší zla. Běda, já ubohá!
ODYSSEUS
Dokud jsem naživu, mně na každičký den
i málo postačí a spokojený jsem.
POLYXENA
Až na nesmrtelnost byla jsem bohyní.
Teď otrokyní jsem. Pro samo jméno to,
pro mne tak nezvyklé, chci zemřít raději.
Dny smutné budu žít. K tomu mě donutí.
To nechci připustit. Já oči zavírám,
dokud jsou svobodné, a tělo Hádu dám.
Ten, kdo si nepřivyk žít v špatných poměrech,
ten své jho otrocké snáší jen s bolestí.
Je lepší pro něho snad zemřít nežli žít.
Vždyť život v strádání je jenom na obtíž.
SBOR
Urozenost je dar, jímž člověk vyniká,
obdivuhodná věc, však ještě lepší je,
když k urozenosti se druží šlechetnost.
HEKABA
Mé dítě, kterým zlem se nyní trápit mám?
Tolik jich doléhá. Když myslím na jedno,
druhé mě odvádí, a nová bolest zas
mě k sobě přivolá. Tak zlo jen střídá zlo.
Teď nad tvým utrpením musím, dítě, lkát
a mysl nemohla bych od něj odpoutat.
HEKABA
Není to podivné? Když špatné ornici
od bohů dostane se dobré pohody,
tak nese dobrý klas, a země nejlepší,
když nemá podmínky, vydává špatný plod.
Však člověk ničemný je vždycky jenom zlý.
HEKABA
Kdo špatné nedělá,
ten u nich špatný je.
HEKABA
Všechno je ztraceno, čím jsme se pyšnili.
A pak se můžeme my lidé vychloubat,
jeden z nás, že má dům velký a bohatý,
ten druhý, že je ctěn zas mezi občany.
To není vůbec nic, to jsou jen představy
a jazyk chlubivý. Je nejšťastnější ten,
kterému žádný den nepřines pohromu.
SLUŽKA
Těžké je
libozvučnými slovy hlásat neštěstí.
HEKABA
Ty hlásáš, co už vím, a pranic nového.
HEKABA
Já píseň zpívat začínám.
Bůh pomsty sám mi dal ten zpěv,
když nová jsem prožila zla.
HEKABA
Ach, běda! Co to je? Svým očím nevěřím.
Jde zkáza za zkázou a zlo zas stíhá zlo.
A není, není den, jenž nezastih by mě
bez pláče, hořkých slz.
SBOR
Ach běda, strašlivá zas trýzeň tísní nás.
AGAMEMNÓN
Co žádáš pro sebe? Chceš snad být svobodná?
To není pro tebe obtížné dosáhnout.
HEKABA
Ach, běda! Z lidí nikdo není svobodný.
Buď peníze mu vládnou, nebo náhoda,
a musí jednání své vždycky podřídit
buď tomu, co chce lid, či psaným zákonům.
POLYMÉSTÓR
Ach běda, běda! Kde je jaká jistota,
že sláva, blahobyt a štěstí přetrvá?
To bozi směšují nám štěstí s neštěstím
a matou svévolně nás, lidi neznalé,
abychom ctili je. Však pročpak naříkat?
Zlo, které stalo se, už nelze napravit.
POLYMÉSTÓR
Jak zvíře divoké bych chtěl mít hostinu,
jim přinést záhubu,
za zmrzačení své se pomstít, ubohý.
SBOR
Je možné pochopit, když někdo trpí žal
větší než možno snést, že život ukončí.
POLYMÉSTÓR
Teď všechno stručně shrnu, tohle řeknu ti:
Takové plémě nezná ani moře, ani zem.
Ten, kdo je stále s nimi, ten to dobře ví.
HEKABA
Ó Agamemnone, u lidí neměl by
mít větší váhu jazyk nežli skutečnost.
Kdo dobro vykonal, ať dobře promluví,
a ten, kdo spáchal zlo, ať také mluví zle.
O bezpráví ať nelze mluvit obratně.
Jsou jistě moudří ti, kdo znají promluvit,
však dokonale moudří býti nemohou.
POLYMÉSTÓR
Běda, trestem stíhán jsem od horších, než jsem já.
HÉRÁKLEOVCI
IOLÁOS
Mně na mé vlastní smrti pranic nevadí,
snad jen to, že své nepřátele potěším.
IOLÁOS
Vždyť je to šílenec. Moudrý muž měl by mít
moudrého nepřítele a ne šílence.
MAKARIA
Jak chtěli bychom objasnit,
že jiné k oběti nutíme, sami však
před smrtí, nezbytnou pro spásu, prcháme?
IOLÁOS
My mylně soudíme,
že kdo má úspěch, je též ve všem rozumný.
SBOR
Jak děsivá, pochopitelná nenávist
k tomuto člověku tě, paní, ovládá.
EURYSTHEUS
Já takto smýšlím, věz: Smrt nevyhledávám,
však když mě postihne, snesu ji bez žalu.
ALKMÉNA
Nepřítel zaživa, prospěšný po smrti.
Odveďte ho a zabte. Mrtvolu hoďte psům.
IÓN
IÓN
Většinou lze poznat podle zevnějšku,
zda je kdo šlechetného rodu, nebo ne.
IÓN
Ty nenávidíš to, co náš bůh v úctě má?
XÚTHOS
Zdráv buď, synu.
IÓN
Zdráv jsem. Ty buď rozumný a oba budem v pořádku.
IÓN
Nerad napravuji hlavu lidem hrubým, bláznivým.
IÓN
Moc vládce, tolik bezdůvodně chválená,
se zvnějšku leskne, uvnitř ale sídlí strach.
Já chtěl bych raději být šťastný prostý muž
než král, jenž s oblibou se druží s darebáky.
Snad řekneš, zlato že to všechno vyváží,
že je věc příjemná žít v samém bohatství.
Nelíbí se mi držet v ruce poklady
a každý šramot s bázní poslouchat, starost
jen mít. Kéž mám jen skrovné jmění, v klidu však.
Poslouchej, otče, jaké jsem měl blaho tady.
Především volný čas, věc lidem nejdražší,
jen málo starostí. Zde žádný ničema
mě z cesty nesrážel. Je nesnesitelné,
když musíš ustoupit před mnohem horšími.
To, otče, když zvážím, je mi tady lépe nežli tam.
Nech mě zde žít.
SBOR
Běda, jak nenávidím strůjce úkladů!
Když činí bezpráví, zakrývají je lstí.
KREÚSA
Ublížím tomu, kdo mně také ublížil.
IÓN
Což nesmím zabít toho, kdo mi chystal smrt?
Je čistý, kdo své nepřátele zabije.
Šťastný den, který mi tohleto odhalil.
KREÚSA
Nemohu mlčet. Ty mě proto nekárej.
BAKCHANTKY
TEIRESIAS
Když moudrý člověk dobrou věc chce vyložit,
není mu obtížné promluvit obratně.
TEIRESIAS
Nevěř, že ve vládě je všechna lidská síla.
Jsi zcela šílený a tvoji chorobu
nemůže vyléčit na světě žádný lék.
SBOR
Zda někdy zas při nočních tancích
poskočím bělostnou nohou
k Bakchově chvále?
Do vlahého vzduchu pozvednu šíji,
tak jako když skotačí laňka
na louce s rozkošnou trávou.
Unikla strašlivé honbě,
unikla z okruhu honců,
vyvázla z pletiva sítí.
Za ní lovec své psy
poháněl k běhu halasným křikem.
Ona však rychle jak vítr
rovinou podél řeky prchala ze všech sil.
Teď už se těší z liduprázdné samoty
v lesním porostu
ve stinném listoví stromů.
Co je to moudrost?
Vítězně svoji ruku
zdvihnout na nepřítele.
A co je krásné, je i milé.
Je přece tak snadné
poznat, kde spočívá síla:
v tom, co je opravdu božské
a v tom, co z přírody plyne.
Co je to moudrost?
Vítězně svoji ruku
zdvihnout na nepřítele.
A co je krásné, je i milé.
DIONÝSOS
Jsi velký, veliké jsou tvé záměry.
KYKLÓP
SBOR
Ženský rod by neměl vůbec být.
KYKLÓP
Diův blesk mě nic neděsí.
A nevím, že by on byl mocnější než já.
O ostatní se nestarám. Proč, řeknu ti.
Když z nebe padá déšť, mám v jeskyni svou skrýš.
Pak uložím se zvolna na záda.
Když thrácký Boreás1 rozsype kolem sníh,
oheň zapálím. Co je mi do zimy!
A země z nezbytnosti, ať chce nebo ne,
mi rodí píci.
Já žádným bohům oběť nekonám, jen sobě,
jen svému žaludku, to je můj hlavní bůh.
Mít každodenně hojnost jídla, pití dost,
tomu já říkám Zeus lidí rozumných.
A žádné trápení. Ti, kteří zákony
jen udělali zmatek v lidském životě,
ty proklínám.
ODYSSEUS
Jste ničemní a beze všeho užitku.
Už dávno dobře vím, že nejste k ničemu,
teď to vím ještě líp.
HIPPOLYTOS
CHŮVA
Život náš z strasti a bídy je tkán,
a není trudu úleva žádná.
Velebíme lichou láskou zajatí
to žití, že se leskne milou září.
FAIDRA
Ach ach!
Kéž bych z chladivé studánky libé
vod křišťálových mohla číši vypít!
Tam pod topoly na luzích travnatých
si hovíc hned bych pookřála celá.
V hory pusťte mne; v hvozdy chci ráda se brát,
v lesy sosnovité.
FAIDRA
Ach, já neblahá, co to spáchala jsem,
kam zbloudila jsem od dráhy pravé?
Bohy zmámena jsem klesla, zešílela jsem.
Rozumem řídit se je bolestné,
ale mrzký je nerozum; zahynout
zbaven všeho vědomí to lepší je.
FAIDRA
Já z činů mrzkých strojím skutek šlechetný.
FAIDRA
Již dávno jsme, ne odnedávna nešťastny.
FAIDRA
Špatné lidi ve vhodné chvíli zjeví čas
a zrcadlo jim nastaví.
Kéž nebyla bych s nimi nikdy spatřena!
CHŮVA
Věru zásada to moudrá smrtelných,
že mrzkost skrývají.
FAIDRA
Ó strašně mluvilas, již zavři ústa svá
a nevypouštěj více řečí přemrzkých.
SBOR
Ó Eróte, ty jenž roníš z očí zdroj touhy,
k mé záhubě nezjevuj se nikdy!
Neb Erós, ten vládce lidí,
nezaslouží poct námi štědře rozdávaných,
ten zhoubce, jenž lidi vrhá do bídy veškeré,
když k nim se přiřítí!
CHŮVA
Co, synu, hodláš? Přátele své zahubíš?
HIPPOLYTOS
Plivu na ně; hanebník mi není přítelem.
CHŮVA
Ach, odpusť; chyba, synu, vládne člověkem.
HIPPOLYTOS
Ó Die, proč jen svůdnou lidem pohromu,
žen plémě, v záři usídlil jsi sluneční?
Neb měl-lis vůli štěpit rod náš smrtelný,
z žen vpravdě neměl nikdy být zrozovaný,
a než aby smrtelníci v chrámech tvých
skládali buď zlata nebo železa či mědi tíž,
měli by kupovat sémě potomků spíš,
jež ceně dané slušně by se vyrovnalo,
a bez žen doma přebývat svobodně.
Však nyní musíme si nejdřív domů přivést pohromu.
A z toho zřejmo je, jak je žena velkým zlem.
Krásným šperkem přiodívá, nešťastník,
a rouchem zdobí sochu ze všech nejhorší.
A proto proudem čistým uši propláchnu,
bych vytřel špínu řeči tvé. Zda špatný jsem,
když uslyšev toto, k očistě hned pospíchám?
Mor na vás! K ženám zášť svou neukojím,
nechť mnohý kárá mě, že stále stejné dím;
však věru stále ony také špatné jsou.
Buď tedy kdos je nauč mírně ctnostně žít,
nebo nech mě stále na krk šlapat jim.
FAIDRA
Kéž zhyneš ty i kdokoliv by přátelům
i proti vůli mrzce dobro činit chtěl!
SBOR
Kéž v roklinách strmých bych se skrýti mohla,
kde by bůh mě v ptáka proměnil
a mezi hejny opeřenců domov mi poskytl.
THESEUS
Ó lidé, temně chybující v mnohém,
proč v tisícerém umění jste učení,
a důmyslné tvoříte si vynálezy,
však jedno neumíte;
rozumnosti učit ty, kdož jsou jí prosti.
HIPPOLYTOS
To byl by mudrc výborný, jak díš,
kdo vštípil by rozumnost těm, kdož ji nemají.
THESEUS
Žel! Kéž by měli lidé zřejmé znamení,
podle nějž bychom poznali jejich mysli stav
i kdo pravým naším přítelem a kdo jím není;
a dvojí hlas by měli všichni lidé mít,
jeden poctivý a druhý, jaký právě je,
aby usvědčen byl křivě hovořící hlas
tím spravedlivým; pak by šalby zanikly.
THESEUS
Ó běda lidské mysli! Kam až dokročí?
Jaký cíl si ještě vytkne ve své drzosti?
Neb jestli s každým věkem lidským zmohutní
a pozdější doba předčí věk předešlý
v mrzkém zlosynství, tož musí bohové
ke staré zemi ještě přitvořit novou zem,
jež pojme všechny rouhače a padouchy.
SBOR
Již nevím, koho blaženým ze smrtelných
mám zvát; neboť nejvyšší se kácí v prach.
HIPPOLYTOS
Kdo mudrcům se špatným zdá,
ten před chátrou je tím schopnější.
ARTEMIS
Ó strastný, jakým přidružen jsi útrapám.
Tvé mysli spanilost tě v zkázu uvrhla.
SBOR
Hojné proudy slzí potekou,
neboť sudby žalostné všech vznešených
vzbuzují hlubší žaly v ňadrech.
VYSVĚTLIVKA:
1 thrácký Boreás – bouřlivý severní vítr, sídlo větrů bývá lokalizováno do Thrákie
Page updated
Google Sites
Report abuse