Zabiji Nixona (2004)

Jmenuju se Sam Bicke. Pokládám sám sebe za zrnko písku. Na této pláži zvané Amerika je 211 milionů zrnek; na pláži zvané Země jsou jich tři miliardy. Když budu mít štěstí, můj čin ukáže mocným, že i nepatrné zrníčko písku vládne mocí je zničit.

Občas jsem si připadal úplně opuštěný. Takové nás chtějí, že? Osamělé, rozdělené, slabé.

Tohle je dobrá země, žijí v ní dobří lidé. Ale je "být dobrý" v dnešní době k něčemu dobré?

Někdo pročeká život na sen, který se nesplní. Takoví lidé jsou jako ovce. Ale mnozí z nás se takhle strkat nenechají.

(Televizní hlas Davida Hilliarda ze Strany černých panterů): "Masy lidí byly dohnány do úzkých, nemohou už vznášet stížnosti prostřednictvím politického aparátu. Jenže nerozhodujeme my, ale lidé. Je-li na čase svrhnout režim, nezabrání jim v tom ani prezident."

Je nezávislost příliš? Když děláte šéfa sám sobě, nevíte, jaké to je pro někoho otročit. V téhle zemi otroctví neskončilo, dnes je otrokem zaměstnanec.

Učili mě, abych nebyl nezdvořilý, ale jak jednat s lidmi, kteří si mě neváží?

Co je to za lidi? Máme se před nimi krčit? Svět nepatří pokorným, ale hulvátům, kterým jde o moc za každou cenu. Má-li mě poctivost zničit, dobrá, ale nedám se jen tak.

(Televizní hlas mluvčího z Hnutí amerických indiánů): "Nasadíme životy, aby indiáni mohli žít jinak. Jsem ochoten zemřít, nepodrobit se otroctví."

Jde jenom o prachy! O prachy! O prachy! O prachy!

Byl jsem naštvaný, a na rozdíl od mocných jsem si arogantně nemyslel, že moje činy jsou správné. Jistota je nemoc králů; Sam Bicke byl všecko možné, ale králem nebyl, chtěl jen změnit poměry, zabránit lžím. Mířil vysoko.

Obyčejný člověk sám nic nezmůže, protože v systému je rakovina, je jí prolezlý. Já trpím, protože vzdoruju. Někdo musí vzdorovat. Někdo opravdu musí vzdorovat!

Komentář:

Závažné společenské téma, navíc podle skutečné události, který film líčí, by si zasloužilo lepšího zpracování. Konjunkturální horká jehla. Nicméně po druhém, třetím a dalším shlédnutí se film úžasně jakoby vstřebává pod kůži a začíná pak působit mnohem lepším dojmem než napoprvé. Postupem doby se navíc ukazuje, že jeho dobové téma se samo sebou aktualizuje a je dosud živé, čím dál víc alarmující, stačí zaměnit jména, dobu a místo.