Velká přehrada (1942)

- Je mi tu s tebou dobře, Marino. Ty, les, moje chata - to je takový ostrůvek radosti a štěstí. Ale jinak je svět zlý. Podívej se na tu přehradu: krásná, nádherná práce, všem lidem užitečná; ale kolik ničemností je při jejím budování.

- Jak to?

- Ti, kdo ji stavějí, nedělají to jen pro užitek celku, ale hlavně pro svůj vlastní užitek. Beton je ochuzený, pilíře poddimenzovány... Jak má mít člověk z takové práce radost?

- Copak se nenajde nikdo, kdo by zabránil takovým špatnostem?

- Snad... Snad se přece jen najde.

- Nakupilo se tolik špatností, že jsem je už nemohl překonat. Najednou jsem viděl, že je všechno kolem mne falešné a prolhané; toužil jsem po prostém, silném, poctivém životě, a našel jsem ho u tebe, tady.

- Petře, ty si asi myslíš, že to byla odvaha? Ba ne, tak se to nedělá. Představ si, jak by svět vypadal, kdyby všichni poctiví lidé ustoupili darebákům, a to jen proto, aby sami mohli žít klidně a prostě; kdyby utíkali od odpovědnosti. To je zbabělost.

- Ale já...

- Já vím, ty chceš říci, že ty nejsi zbabělý; že jsi dneska srazil k zemi chlapa, kterého se všichni báli. Zlodějíčka dovedeš chytit za krk, ale velikému zloději jsi ustoupil z cesty.

"Nezapomínej, že každý člověk má své povinnosti, a čím je schopnější, tím jsou ty povinnosti větší."

- Tak, prosím, pane inženýre, kolik?

- Nechte si své špinavé peníze! Znám vaše židovské manýry! Vezměte laskavě na vědomí, že od této chvíle se ujímám vedení stavby já! Přehrada je moje dílo, a ne váš špinavý obchod!

"Kamarádi, zítra začneme znova na nových, poctivých základech! Přehrada patří nám všem! Musí být věčná! Stavíme ji pro sebe a pro ty, kteří přijdou po nás a budou stavět dál! Zítra ráno, kamarádi, do nové čisté práce!"

Komentář: Skvělý český nacistický film. Ona "velká přehrada" je vlastně mnohočetným symbolem jednak pevné hráze proti vnější nepřátelské záplavě a vnitřnímu úpadku, jednak symbolem pevnosti, odolnosti vůbec, a to jak v životě společenském, tak i osobním. Inženýr Petr Pavelec ví, že bez pevných základů nemůže se udržet žádná přehrada, žádný chatrný charakter, žádná stavba národní ani individuální. Pavelec, coby amatérský boxer, velice dobře pozná na vlastní kůži, že pitky, hýření a lehkomyslné ženy pouze oslabují tuto pevnou hráz v životním zápase, jejž lze takto pouze prohrát, třebas i s jindy mnohem slabším soupeřem. Všude vládne nepoctivost, zkaženost a špinavé peníze, pod nimiž se bortí skály, hráze, osudy. Nutno začít znovu, čestně, hrdě, vzpřímeně. Nutno práci vrátit její smysl, životu lidskému jeho důstojnost. - "Tak, kolik, pane inženýre?" - "Nechte si ty peníze! Znám vaše židovské manýry!" - Takovou ráznou odpověď by měl dát celý národ. "A zítra znova, kamarádi!"