Firma (1993)

Komentář: Tato hláška vystihuje celý film: člověk je často už tak uhoněný jako ten chrt na psích dostizích, ale cíl toho štvaní bývá jednak nedostižitelný, a za druhé ani nestojí za to, aby kvůli němu člověk ztratil své soukromí, klid a bezpečí, vůbec celý svůj dosavadní život. A když si to uvědomí a nechce dál závodit, bývá už většinou pozdě, protože je najednou příliš svázán s nějakou mocnou mafiánskou firmou, vládními úřady, s úplně cizími lidmi, kteří se domnívají, že jim on patří - jako ten chrt, na kterého se sázejí velké peníze a který nepatří sám sobě, ale svému pánovi. Chce-li se z toho dostat, zjišťuje náhle, že bojuje o holý život. - Je to vlastně všeobecný jev: vždyť i v běžném životě si tolik lidí činí nároky na naši vlastní osobu: vyspí-li se muž s ženou, oba si pak myslí, že jim ten druhý patří (z "lásky"); mají-li pak dítě, také ono pak každý považuje za svůj majetek (a opět z "lásky", ze "starostlivé péče"); koupíte-li si něco u obchodníka, také on si už myslí, že mu patříte ("nechce ztratit zákazníka", kulantně řečeno); stejně se chovají úřady, vláda, policie, armáda, celá společnost, celý stát, kdokoli - a kvůli čemukoli. Nikdy nikdo vás nenechá na pokoji, abyste patřil výhradně sám sobě.