Každý den odvahu (1964)

(Prolog) Citát: Jerzy Andrzejewski - Každý den se dotýkáme velkých lásek a velkých nenávistí. A jestliže člověk třeba jen na okamžik prohrává to, co opravdu ze všech sil miluje, pak se neubrání myšlence, že prohrává i část svého života; že v něm nenávratně uhasíná jakési vnitřní světlo; že v něm jednou provždy umlká jakýsi nepostradatelný tón. Štěstí a zoufalství, třebaže nás postihují způsobem tak různým, jsou si blízké v tom, že jak ve štěstí, tak i v zoufalství nedovede člověk vyjít sám ze sebe. Jestliže si v okamžiku štěstí o něm pomyslíme, že nepotrvá věčně, kam se pak podělo naše štěstí? Kdo v hlubinách své pochybnosti dohlídne alespoň uzounký paprsek naděje, ten jistě neřekne: "Prohrál jsem."

Jarda: "To je život... My se normálně přizpůsobujeme bláznům. Blázni nám otravují život a my jsme proti tomu bezmocní."

Věra: "Víš, já ti mám pořád z něčeho strach. Nejvíc se bojím smrti. Bojíš se smrti?"

Bořek: "Já se bojím spíš života. A bojím se lidí. To jsou pěkný svině. Od nich pochází všechno zlo."

Redaktor: "Zajímají mě lidi, kterým se v životě nic nepovedlo. Takže mě zajímají všichni lidi."

Všechny je zastřel! Zradili revoluci. Víš, jak žijou? Dostanou nažrat a držej hubu!

Odvahu! Každý den odvahu!