Viridiana (1961)

(pláčou děti)

- Zatracení parchanti!

- Mám je snad zabít?

- Při tom, co je čeká... V nebi by jim bylo líp.

Poslední večeře žebráků

Komentář:Čím častěji se na ten film dívám, tím více se mi líbí a stále mám na něm co nového objevovat. Křesťanské ideály zničeny křesťanskými ideály!Důležité místo má ve filmu hudba: Händelovo Aleluja podkresluje strýcovo radostné očekávání příjezdu Viridiany, poklidná Bachova harmonická skladba, hraná dokonce na harmonium, vyjadřuje harmonii v domě obývaném nyní Viridianou, a Mozartovo Requiem d moll jako by předznamenávalo smrt a neštěstí.Stále se ve filmu objevuje provaz. Nejprve jako švihadlo, pro radost z dětské hry, pak jako chmurný nástroj viselcův a nakonec si jím žebrák utáhne kalhoty.Žebráků bylo ostatně dvanáct, jako apoštolů, a v jednom záběru předvádí celá společnost živý obraz poslední večeře Páně.Pozoruhodná je sekvence, v níž muž ze soucitu odkoupí psíka, nuceného běhat přivázaný za vozem, ale za dalším vozem, který tudy vzápětí projíždí, je připoután další pes...

Odkaz na knihu vzpomínek režiséra:

Luis Buñuel: Do posledního dechu (výpisky)

https://sites.google.com/site/novamisantropovacitarna/bunuel-do-posledniho-dechu